Když o nějaké tratí delší dobu nečtu,objevují se myšlenky,jestli náhodou stavba neskončila. Člověk, který nikdy nestavěl,i když se snaží,tak si určitě neumí představit tu ohromnou horu práce i různých problémů,která čeká na každého stavitele. A když se pak k tomu přidají nástrahy všedního života jako nemoci nebo různé rodinné problémy,tak se vůbec nedivím,že stavební stroje utichnou. (tohle myslím obecně,to nespojuji s touhle tratí). O to mám vždy větší radost z každého připomenutí, zvlášť když je to takovým krásným způsobem. Držím palce.