Pepíček, jež si s oblibou hraje s modelovým kolejištěm a vlaky jsou jeho světem, jde jednou navečer kolem ložnice své sestry, zaslechne podivné, jemu dosud neznámé zvuky - nahlédne dovnitř a uvidí sestru, jak si užívá se svým šamstrem. Udiveně hekne, čehož si nejde nevšimnout, takže kluk jej odbyde: "Běž a nezevluj tady... to prostě jede rychlík do tunelu!" Pepík odejde, za chvilku jde kolem ložnice rodičů a opět zaslechne, nejčkon už známé zvuky, tentokrát však těžkopádné, dýchavičné a sípavé. Opět mu zvědavost nedá, nakoukne do dveří... otec si jej všimne a odsekne: "No co koukáš... běž a nezavázej tady. Nevyvaluj ty voči... to jen stará parní mašina vleče těžkej náklad do tunelu!"
To už Pepíčkovi nedá, jde do koupelny a začne si tam "třepat klacek". Za chvilku vejde do koupelny maminka, Pepíka uvidí a udiveně vyhrkne: No Pepane, co to tady děláš?!" Pepík se ani nezarazí a pohotově odpoví: "Ááááále, nevšímejte si mě. To já vás jen doháním na kejkslací drezíně!"