Edie
Průvodčí
Tak pokud máme smysl pro humor, určitě si přečtěte tuto stránku.
Něco pro zasmátí
- Tvůrce vlákna Edie
- Datum začátku
Čouda
Pomocník strojvedoucího
Naposled editoval moderátor:
Kank
Provozní technik
Zdeněk Itterheim
Provozní technik
Divný radar, aneb jak nasbírat třikrát za sebou pokutu v Německu
"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná
manželka. "Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"
Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá ani na
zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že
nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně
jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej, až
to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu, když říkala, že s
tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!"
"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen
někdo
na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.
"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce
spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:
"Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc
jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.
" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej, abych riskoval
německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.
"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že
nekecám." uzavřel jsem.
Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou?
Vraceli jsme se
z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního
prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl
už takovej cit v noze. Nebo že by únava?
Však uvidíme.
Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil
jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.
Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru, která se
držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet
touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a naulici ani noha.
To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je
To tady, určitě jsme v nějaké čtyřicítkové zóně! Sereš na značky, čumíš co
kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"
Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský.
To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík,ona by
zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat
na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na
zahradu .....
Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.
Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až
na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
"Jo!" vyštěkla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po
německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna.
To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, svýrazem šílence
v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde
jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnektřicítkou.
Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři,
kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost, mě problikávali
a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.
Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního
blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.
Blik! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.
To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně
a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína sekoukala z okénka
a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od
času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na
ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se vše vrátilo téměř do normálu.
Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovaný tím, že
ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit
něco hezkého. Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem
už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo
dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním
papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě
rozesmálo jako nikdy před tím.
Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát
pokuta ve výši dvacet euro – při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž
zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl
připoutanej bezpečnostním pásem!
Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit,zabalit do
vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní
ježíšek a má milá Kateřina se posere ....
"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná
manželka. "Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"
Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá ani na
zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že
nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně
jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej, až
to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu, když říkala, že s
tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!"
"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen
někdo
na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.
"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce
spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:
"Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc
jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.
" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej, abych riskoval
německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.
"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že
nekecám." uzavřel jsem.
Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou?
Vraceli jsme se
z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního
prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl
už takovej cit v noze. Nebo že by únava?
Však uvidíme.
Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil
jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.
Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru, která se
držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet
touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a naulici ani noha.
To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je
To tady, určitě jsme v nějaké čtyřicítkové zóně! Sereš na značky, čumíš co
kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"
Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský.
To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík,ona by
zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat
na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na
zahradu .....
Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.
Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až
na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
"Jo!" vyštěkla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po
německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna.
To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, svýrazem šílence
v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde
jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnektřicítkou.
Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři,
kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost, mě problikávali
a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.
Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního
blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.
Blik! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.
To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně
a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína sekoukala z okénka
a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od
času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na
ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se vše vrátilo téměř do normálu.
Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovaný tím, že
ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit
něco hezkého. Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem
už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo
dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním
papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě
rozesmálo jako nikdy před tím.
Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát
pokuta ve výši dvacet euro – při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž
zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl
připoutanej bezpečnostním pásem!
Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit,zabalit do
vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní
ježíšek a má milá Kateřina se posere ....
Petr Novák
Průvodčí
Bravo Zdeňku,už dlouho jsem se tak nezasmál od srdce,to byl balzám na duši...Má drahá polovička mě taky sjede,že překračuju rychlost a další kecy,v tom jsou všechny ženy stejné 
.Jinak jsem si vzpomněl,že něco podobného mi vyprávěl známý před pár lety,co byl v Německu na nákupech,že taky platil pokutu za to,že manželka na sedadle spolujezdce v městě nebyla připoutána bezpečnostním pásem...
.Jinak jsem si vzpomněl,že něco podobného mi vyprávěl známý před pár lety,co byl v Německu na nákupech,že taky platil pokutu za to,že manželka na sedadle spolujezdce v městě nebyla připoutána bezpečnostním pásem... 
nebulus
Pomocník strojvedoucího
#1 Zosnímaný obraz potom preniesol do počítačového programu, simulácia trate je tak presným obrazom skutočnej železnice.
#2 Celý program je voľne dostupný na internete
#3 V prípade meškania program automaticky zadrží aj ďalšie vlaky.
Tak tohle je jako kdyby napsal nas bulvarni denik AHA
#2 Celý program je voľne dostupný na internete
#3 V prípade meškania program automaticky zadrží aj ďalšie vlaky.
Tak tohle je jako kdyby napsal nas bulvarni denik AHA
Ivan.ps
Hradlař
Naposled editoval moderátor:
Zdravím) tohle mě pobavilo "Tonda šunty občas ano"
BTW. Koukám, že Zbyněk bude muset ještě hodně upravovat BP
http://www.fscr.cz/forum/viewtopic.php?t=705
) tohle mě pobavilo "Tonda šunty občas ano" BTW. Koukám, že Zbyněk bude muset ještě hodně upravovat BP
http://www.fscr.cz/forum/viewtopic.php?t=705
Naposled editoval moderátor:
Venny
Signalista
Nenapadl mě lepší link, kam umístit tento odkaz:
http://www.novinky.cz/clanek/143521-rychlik-doputoval-do-prahy-se-zpozdenim-19-hodin-nikoho-uz-nevezl.html
... asi bludný Balkánec.
http://www.novinky.cz/clanek/143521-rychlik-doputoval-do-prahy-se-zpozdenim-19-hodin-nikoho-uz-nevezl.html
... asi bludný Balkánec.
Naposled editoval moderátor:
Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Tak tomu říkám námět pro aktivitu. Asi bych měl časem propojit HB - Pardubice Samozřejmě v MSTS to nepojedeme 19 hodin, ale bude to hned odsejpat.
Samozřejmě v MSTS to nepojedeme 19 hodin, ale bude to hned odsejpat. 
Hele, nech toho. Stačí těch 12 hodin... Viz Den blbec a Topírna noc. A to tam není žádná bouřka........Zbyněk Šemora napsal:Tak tomu říkám námět pro aktivitu. Asi bych měl časem propojit HB - Pardubice
A teď si jenom představ chudáka Džordže, až bude muset naprogramovat i kácející se stromy na trať, případně nějaké to tornádo....
Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Nač ten pesimismus. Pokud budu chtít představit trať přes Vysočinu, tak se do jedné hodiny určitě nevejdu. A ty stromy přes trať jsou dobrý nápad. Udělat je jako LC, na to nepotřebujeme Džordže. V mém případě se nepojede odklonem přes Hlinsko, ale po staré Tišnovce. Snad se něco zajímavého podaří vymyslet.
Aktuálně stará Tišnovka je už provozu schopná, ještě musím doplnit návěstidla mezi Říkonín a KH a mohu souběžně se stavěním trati vše testovat rovnou v aktivitě.
Aktuálně stará Tišnovka je už provozu schopná, ještě musím doplnit návěstidla mezi Říkonín a KH a mohu souběžně se stavěním trati vše testovat rovnou v aktivitě.