Dovolím s taky pár poznámek k tématu... zrovna dneska se v
BL objevilo pár článků, které se týkají více či méně probíraného tématu... osobně doporučuji
tohle, kde jsou celkem přesně analyzovány důvody i zde probíhající "ostalgie" (omlouvám se za tento germanismus) a že řešení by mělo být trochu jinde...
Bohužel u nás je obvyklé, že oficiální média každého, kdo jde proti establishmentu, obvykle buď označí rovnou jako komunistu, nebo ho (a to často v případě, že nabízí rozumné ekonomické alternativy) nepustí ke slovu...
Zároveň bych si dovolil oponovat některým argumentům zbyndi - souhlasím s tím, že nemusím mít velký přepych k tomu, abych byl spokojen... ovšem srovnávání se s dětmi v Somálsku apod. je s prominutím cesta do pekel - s touto argumentací bychom taky třeba mohli snížit základní mzdu na 10 kč/hod a za ní všichni chodit do práce... však co, můžeme být spokojení, nikdo se tu (obvykle) na ulicích nestřílí a po cestě do práce nám nehrozí, že šlápneme na minu, že? Je třeba srovnávat srovnatelné, tedy to, co máme kolem a kam se rozumnými cestami dá dostat, ne brát jako meřítko ne/spokojenosti extrémně negativní případy.
Ostatně, dovolím si ještě jeden
odkaz, a ocituji trefnou pasáž, se kterou se stotožňuji:
To, v čem nyní žijeme, není kapitalismus. To, v čem se nyní nacházíme, je jakýsi klientelisticko-mafiánský systém s posledními zbytky něčeho čemu se dá, jakž takž, říkat svobodné podnikání a sociální stát. Voláme po demontáži sociálního státu s tím, že na něj nejsou peníze. To je velký omyl! Peněz je dost. Jenže jsou utopeny v korupci, špatném výběru daní a nekompetentních rozhodnutích našich úředníků a zákonodárců, které nás stojí miliardy korun ročně. Pokud toto odstraníme, byť jen z části, máme v pohodě na relativně bohatý sociální stát tak jako Švédsko, který dokonce bude hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. <BListy>
Osobně si nemyslím, že by kapitalismus někde opravdu fungoval. Ovšem u nás je obzvláště prohnilý. A hlavně, to že stát poskytuje (poskytoval) některé (sociální, pracovní) jistoty svým občanům, nemusí (a většinou ani není) být nutně spojeno s totalitním režimem (viz třeba Švédsko), a byl vždy znakem m.j. kulturní vyspělosti evropských demokracií. To jen u nás se některým "nahoře" toto spojení velmi hodí jako argument proti jejich snaze o rozklad a rozkradení posledních zbytků sociálního státu.