Mám veliké štěstí,že se mi splnilo,co jsem si vysnil jako kluk a můžu ty krásné velké stroje řídit. Ale to nejsou stroje, je to živý organismus. Během služby s každou navážu takový zvláštní vstach. Povídáme si beze slov. Já jí chválím, případně se omluvím, když kvůli zpoždění jí musím "víc pobídnout" a ona mi dá svou řečí najevo,že do toho jdem a nebo že dnes není úplně v kondici a tak se snážíme najit tu správnou rovnováhu. Nebo v dobách turnusových leštěnek, když jsem dostal letmo popelku a dal jsem ji naší řečí najevo, že si jí vážím a že se mi s ní bezva jede, dokázala věci, že jsem koukal. Když končíme,tak jí poděkuju a pozdravím. A která je nejlepší? Jsou jak ženy (Né nadarmo je v češtině lokomotiva ženského rodu). Kolegové říkají - dobrá je každa, která vás doveze, ale já vím, že krásná je každá. A pokud někdy nedoveze - přece i my býváme někdy nemocní.