Trať Trenčín - Nitra

MERIDIAN

Pokladník
Tohle není vojnou. :) To dneska dokážou i v práci. Nedej bože, aby se někdo dozvěděl, že máš o stovku víc na výplatě... :)
Máš pravdu, že se s tím člověk potkává pak i v běžném životě, ale tohle bylo moje první setkání. A právě proto, že mně to naučí i běžný život, není nutné trávit 2 roky v pakárně, která mě ničím jiným neobohatila. Naopak připravila mě o velký kus jednoho z nejhezčích období života
 

Martens

Strojvedoucí
Správce
Vysokoškoláci museli chodit na vojenskou katedru, kterou měla každá VŠ. Tam probíhal po celou dobu studia (5 let) onen výcvik od teorie až po plazení blátem. A když nic neposrali, tak jim bylo těch 5 let započteno jako jeden rok odsloužené vojny a následně šli ten druhý rok odsloužit jako "vojíni absolventi" do armády. Když se něco nevydařilo, tak šli po 5 letech studia na celé dva roky.
Od roku 1989 už vojenské katerdy nebyly a vojna se během 2 let zkrátila na rok pro všechny. Takže jako VŠ jsme byli normálně v přijímači i na rotě s klukama o 5-6 mladšími, prošli si normálně přijímačem - ten byl ještě v pohodě a pak na rotu.

Pak už záleželo na tom, kam se rukovalo - já skončil u PVO ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Kluci, co dělali VŠB, tak se stali "sklomrdy" a bouchali 24 za planžetou na bojovce. Já v té době jako absolvent VŠ elektro (sice "jen" drážní zabezpečovačka), skončil na provozní rotě na pojízdné dílně, dodělal si všechny možné paragrafy vyhlášky 50, začal velký vandr a jezdil po útvarech na periodické prohlídky. Takže to byla opravdu sázka do loterie, s kým jste skončili na rotě a kde. Řidič dílny byl můj starý (kluk mladší o 5 let) a velitelem dílny byl podpraporčík, který byl věkově mezi námi.

Byli jsme i na ASUTU, spali v Kromclu u průzkumáků na rotě a jeden poznatek by asi byl - u bojových útvarů, kde to většinou fakt musela až na pár poplachů být nuda, tak tam mazárna jela ve velkém. U nás, kde se kluci točili na radarech a operátoři radarů museli fungovat s planžetisty, tak na nějakou mazárnu mezi službami čas nebyl.
 
Nahoře