Stretnutie fandov MSTS/OR/RW Bratislava 2018
- Tvůrce vlákna Tax
- Datum začátku
JiříkTK
Pomocník strojvedoucího
Mouka a Dvacka
Zbyněk s dámskou posilou našeho kolektivu
Ujo Pikku a ujo Tax
Mikulda, JelkoLN, Zbyněk s posilou, Alcapone, Pikku
Jožo Mihálik a Papa Harkabus při intenzivní práci
JelkoLN, KimiR, Alcapone, Pikku, Tax, Dvacka, zády otočen Mikulda, shora vše řídí "elektrikář" Mouka
Naposled editoval moderátor:
Tax už je doma, ostatní účastníci nedeľnej exkurzie niekde na ceste domov alebo do práce.
Zopár foto z nedeľnej exkurzie v ŽMSR
Mistr Poison pred perníkovou chalúpkou:
Mistr Pikku pri hnacom dvojkolesí litevky 399.005
Umývadlo v perníkovej chalúpke
V perníkovej chalúpke prebieha družná debata. Druhý sprava je Michal T., vedúci ŽMSR ktorý nás rovnako ako vlani sprevádzal po verejných aj neverejných častiach múzea a jeho zázemia.
Mechanické návestidlá, v pozadí M286.018, vpravo vodáreň a hromada zeminy na stavbe remízy pre drezíny
Zopár foto z nedeľnej exkurzie v ŽMSR
Mistr Poison pred perníkovou chalúpkou:
Mistr Pikku pri hnacom dvojkolesí litevky 399.005
Umývadlo v perníkovej chalúpke
V perníkovej chalúpke prebieha družná debata. Druhý sprava je Michal T., vedúci ŽMSR ktorý nás rovnako ako vlani sprevádzal po verejných aj neverejných častiach múzea a jeho zázemia.
Mechanické návestidlá, v pozadí M286.018, vpravo vodáreň a hromada zeminy na stavbe remízy pre drezíny
Naposled editoval(a):
poison
Pomocník strojvedoucího
Já jsem ještě měl nějaké povinnosti a tak se blížím zasněženou cestou k domovu, jak řekl Pikku, bylo to skvělé, nezbývá než souhlasit, k tomu všemu přispěl nejen Tax se svou organizací, ale i SŽDC a Národní dopravce. Slyšet v jídeláku Československou hymnu v podání jednoho z hostů se jen tak nezažije, exkurze v bývalém MDC se změnila v poetické dopoledne s přesahem až za oběd, takže není co vytknout. Díky za tuto akci a rád jsem všechny zase viděl. 
Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Já také děkuji za skvělou organizaci sleziny. Omlouvám se, že nebyl prostor se věnovat ostatním. Když už tam Martina s námi byla, tak asi by bylo na místě napsat, kdo to je.
Jak jsem dal poslední video do vlákna mých hudebních aktivit, tak Martina jsou s Ančou nejlepší kamarádky. A seznámili jsme se všichni před pěti lety v Kroměříži na večírku absolventů konzervatoře. Tam mne pozvala kolegyně z orchestru, kde jsem hrával, měla tam svůj absolventský koncert. S tím, že po koncertě bude ještě večírek a na jejich privátě pak mohu i přespat. Po koncertě mne kolegyně uvedla na jejich ubikaci, že patřím k ní a ať se o mě postarají. No, ale vypadalo to nejprve jako velký trapas. Já dědek tam jen tak asi hodinu seděl, sem a tam pobíhaly desítky absolventek mezi pokojem a koupelnou, strojily se, malovaly a já tam byl jak neviditelný. Asi po té hodině si mne konečně někdo všiml. A byla to právě Martina s Ančou. Kafe mi uvařily a hned jsme našli nějakou společnou řeč. Pak se šlo slavit kamsi do města (Masné krámy, kdo to tam zná), kde měli rezervované první patro. Přišli jsme tam, pivo teklo proudem, hrála tam živá hudba a tam jsem byl Martinou vyzván, jdeme tancovat. Já se svěřil, že jsem netančící. Kdepak, Martina mi povídá, "muzikant, že by neuměl tancovat?" A nakonec mi to šlo. Dohrála se jedna písnička, tak zase přiskočila Anička, že teď zase mám tancovat s ní a tak se střídaly. No, až se šlo zpět na ubikaci, tak se mne držela každá z jedné strany a já myslel, že se mi to jenom zdá. Protože sranda je, že se mi do té Kroměříže tenkrát vůbec nechtělo. Netušil jsem, do čeho jdu. A to jsem původně plánoval, že po koncertě mizím posledním vlakem dom. Kdepak, vhozené rukavice se mají vždy zvedat. Anča pak později začala také hrát v tom orchestru, tak jsme se tam vídávali a teď v létě mne i navštívila ohledně hudební spolupráce. S Martinou jsme se právě potkali až teď v sobotu. Do té doby jen korespondence. Asi tolik ke story, aby nevznikaly nějaké konspirační teorie. Vlastně je to odpověď Taxovi, jak mne na slezině vyzval, abych podal výklad o nářadí, co jsem měl v té velké tašce. Takže tady je ten výklad.
Když to tak vezmu, tak bych z těch kamarádek poskládal hudební kapelu. Martina klavír, Anička housle a hudební skladatelka, teď mi na víkend přijede zpěvačka i houslistka (z rodiny, nehledat nic dalšího ) a já cello. Karolína, ta od září je téměř Brňačka na vejšce a aktivní hudbě se už nevěnuje. Ale s tím jsem tenkrát počítal.
Taxi, prosím tě. Pak dej vědět, co se stalo tomu disku. Nikdy nespadl, celou dobu leží na stole pod monitory a v předvečer sleziny náhlá smrt. Pokud je opravdu po smrti, tak se nedá nic dělat, ale naděje umírá poslední. Proto jsem ho přivezl. Díky.
Jak jsem dal poslední video do vlákna mých hudebních aktivit, tak Martina jsou s Ančou nejlepší kamarádky. A seznámili jsme se všichni před pěti lety v Kroměříži na večírku absolventů konzervatoře. Tam mne pozvala kolegyně z orchestru, kde jsem hrával, měla tam svůj absolventský koncert. S tím, že po koncertě bude ještě večírek a na jejich privátě pak mohu i přespat. Po koncertě mne kolegyně uvedla na jejich ubikaci, že patřím k ní a ať se o mě postarají. No, ale vypadalo to nejprve jako velký trapas. Já dědek tam jen tak asi hodinu seděl, sem a tam pobíhaly desítky absolventek mezi pokojem a koupelnou, strojily se, malovaly a já tam byl jak neviditelný. Asi po té hodině si mne konečně někdo všiml. A byla to právě Martina s Ančou. Kafe mi uvařily a hned jsme našli nějakou společnou řeč. Pak se šlo slavit kamsi do města (Masné krámy, kdo to tam zná), kde měli rezervované první patro. Přišli jsme tam, pivo teklo proudem, hrála tam živá hudba a tam jsem byl Martinou vyzván, jdeme tancovat. Já se svěřil, že jsem netančící. Kdepak, Martina mi povídá, "muzikant, že by neuměl tancovat?" A nakonec mi to šlo. Dohrála se jedna písnička, tak zase přiskočila Anička, že teď zase mám tancovat s ní a tak se střídaly. No, až se šlo zpět na ubikaci, tak se mne držela každá z jedné strany a já myslel, že se mi to jenom zdá. Protože sranda je, že se mi do té Kroměříže tenkrát vůbec nechtělo. Netušil jsem, do čeho jdu. A to jsem původně plánoval, že po koncertě mizím posledním vlakem dom. Kdepak, vhozené rukavice se mají vždy zvedat. Anča pak později začala také hrát v tom orchestru, tak jsme se tam vídávali a teď v létě mne i navštívila ohledně hudební spolupráce. S Martinou jsme se právě potkali až teď v sobotu. Do té doby jen korespondence. Asi tolik ke story, aby nevznikaly nějaké konspirační teorie.
Vlastně je to odpověď Taxovi, jak mne na slezině vyzval, abych podal výklad o nářadí, co jsem měl v té velké tašce. Takže tady je ten výklad. Když to tak vezmu, tak bych z těch kamarádek poskládal hudební kapelu. Martina klavír, Anička housle a hudební skladatelka, teď mi na víkend přijede zpěvačka i houslistka (z rodiny, nehledat nic dalšího
) a já cello. Karolína, ta od září je téměř Brňačka na vejšce a aktivní hudbě se už nevěnuje. Ale s tím jsem tenkrát počítal. Taxi, prosím tě. Pak dej vědět, co se stalo tomu disku. Nikdy nespadl, celou dobu leží na stole pod monitory a v předvečer sleziny náhlá smrt. Pokud je opravdu po smrti, tak se nedá nic dělat, ale naděje umírá poslední. Proto jsem ho přivezl. Díky.