Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Jo kde jsou ty časy. Je mi to hodně povědomé. Přes soustružnu se chodilo myslím vedle kotelny do výstrojního skladu, který byl v prvním poschodí. A na druhém konci budovy byly nahoře šatny. Tam byla taková dřevěná rozvrzaná podlaha a chodilo se šatnou po schůdkách nahoru a dolů. Když jsem přišel po škole na dráhu, dělal vstupní obíhačku a vyfasoval oblečení, tak příchod do této šatny byl šok. Jako kdybych vstoupil do 18. století. Hned u schodů cimra šatnářky, odkud vylezla taková stařičká důchodkyně a už mne navigovala, kde mám svou skříňku. Každého oslovovala Jiříčku. Skříňky nebyly plechový unifik, jak jsou na různých pracovištích, ale celé dřevěné, které pamatovaly France Jozefa.Miran napsal:
To byla jediná šatnářka, která tuto práci za 4.50 na hodinu byla ochotná dělat. Ostatní směny zajišťovali fírové a kandidáti za průměrný plat. Také jsem tam před zkouškama za 19 korun na hodinu měl tu čest. Ale noční tam byly dobré. Od 18.00 jsem se do 22.00 učil ke zkouškám D1 a D2, (které jsem si musel půjčit od fíry z pohotovosti, protože se ze skladů na každého nedostalo, bylo málo výtisků), pak se v přízemí zamykaly ženské šatny, natáhl jsem si služební lehátko a odebral ke spánku. V 6.00 ráno mě denní směna vzbudila. Dobrá noční.
Kdyby prostory jako muzeum zpřístupnili, docela bych se tam rád znovu podíval.
