Venny
Průvodčí
Pro vojenskou přepravu nebylo podmínkou, že vagón musel mít zelenou barvu (Byz-k, Bai, Rybák). Setkal jsem se v rámci vojenského transportu i s vozem Bam v originálním červeno - krémovém nátěru, samozřejmě s vytápěním šporheltem, jak bylo ostatně zvykem u všech vozů pro tento účel. Podmínkou byl nápis, že vůz smí být použit pouze pro vojenské účely - což starší model Byz-k zobrazuje. Jiné vozy být nesměly. To se měnilo až po roce 89.
Dane, pro tvoji informaci: v rámci ucelených vojenských transportů se osobní vozy řadily VŽDY doprostřed soustavy. Kromě jiného to souviselo i se strážní službou ve vyčkávacích stanicích. Pokud byl vojenský transport včleněn do pravidelné nákladní přepravy, mohl být včleněn kdekoliv v soupravě, podmínkou bylo, že osobní vůz byl hned vedle doprovázeného nákladu. Toto platilo zejména při přesunu techniky do / z GO v nějakém VOZ (informativně např. Šternberk, Horka n.M., Mostkovice atd., bylo toho spousta, podle výzbroje), nebo přesunu mezi útvary a podobně. Pokud koloťukové a jiní dopravní odborníci zjistili závadu na jakémkoliv voze tohoto "malého" transportu, kterou bylo nutno řešit opravou vozu nebo jeho výměnou za jiný, odehrávalo se to vždy uceleně, tzn. že nebylo možné nechat střežený vůz v soupravě a s doprovodným někde šíbovat a naopak. Hezky pěkně společně. Problém samozřejmě nastal, když bylo nutno přeložit imobilní náklad. Ale to už řešily vyšší instituce. Někdy to končilo tak, že chudáky vojcly šoupli někam na odstavnou a čekalo se např. na jeřáb, který mohl náklad přeložit. Ne vždy se totiž vozila jen auta či pásy. Ale i kolem toho byla obrovská opičárna, protože bylo nutné zabezpečit fůru věcí - od přeložení, které zpravidla zabezpečoval útvar mnohdy vzdálený stovky km až po to, aby doprovod neumřel hlady, žízní a špínou a neposral půlku kolejiště.
Z uvedeného vyplývá, že ucelené transporty byly určeny k přesunu organických jednotek nebo jejich částí, zatímco přeprava v rámci nákladních vlaků byla pro jednorázovou účelovou přepravu. Velikost a počty doprovodných osobních vozů se určovaly podle předpokládaného počtu přepravovaných osob a co zrovna bylo k dispozici v depu. Zdejší oblast obhospodařoval do začátku 90. let depozit vozů v Kynžvartu, vybavený především Byz-k a Bai. Pro styk armády a ČSD sloužily orgány vojenské dopravy organizované na stupni "kraj". Přes ně šly veškeré požadavky vojska na železniční přepravu. Technika se mohla nakládat jen na vymezených stanicích, pro speciální útvary s tzv. "režimovou technikou" byla stanovena nakládací místa mimo posádku. Pro zajímavost - my, jakožto útvar PVO PV jsme tuto techniku (ne všechnu, samozřejmě) vagónovali ne ve Stříbře, kde jsme měli posádku, ale na jedné stanici kousek od Plzně. Vše samozřejmě s různými utajovacími opičárnami. Jo, to byl život...
Dane, pro tvoji informaci: v rámci ucelených vojenských transportů se osobní vozy řadily VŽDY doprostřed soustavy. Kromě jiného to souviselo i se strážní službou ve vyčkávacích stanicích. Pokud byl vojenský transport včleněn do pravidelné nákladní přepravy, mohl být včleněn kdekoliv v soupravě, podmínkou bylo, že osobní vůz byl hned vedle doprovázeného nákladu. Toto platilo zejména při přesunu techniky do / z GO v nějakém VOZ (informativně např. Šternberk, Horka n.M., Mostkovice atd., bylo toho spousta, podle výzbroje), nebo přesunu mezi útvary a podobně. Pokud koloťukové a jiní dopravní odborníci zjistili závadu na jakémkoliv voze tohoto "malého" transportu, kterou bylo nutno řešit opravou vozu nebo jeho výměnou za jiný, odehrávalo se to vždy uceleně, tzn. že nebylo možné nechat střežený vůz v soupravě a s doprovodným někde šíbovat a naopak. Hezky pěkně společně. Problém samozřejmě nastal, když bylo nutno přeložit imobilní náklad. Ale to už řešily vyšší instituce. Někdy to končilo tak, že chudáky vojcly šoupli někam na odstavnou a čekalo se např. na jeřáb, který mohl náklad přeložit. Ne vždy se totiž vozila jen auta či pásy. Ale i kolem toho byla obrovská opičárna, protože bylo nutné zabezpečit fůru věcí - od přeložení, které zpravidla zabezpečoval útvar mnohdy vzdálený stovky km až po to, aby doprovod neumřel hlady, žízní a špínou a neposral půlku kolejiště.
Z uvedeného vyplývá, že ucelené transporty byly určeny k přesunu organických jednotek nebo jejich částí, zatímco přeprava v rámci nákladních vlaků byla pro jednorázovou účelovou přepravu. Velikost a počty doprovodných osobních vozů se určovaly podle předpokládaného počtu přepravovaných osob a co zrovna bylo k dispozici v depu. Zdejší oblast obhospodařoval do začátku 90. let depozit vozů v Kynžvartu, vybavený především Byz-k a Bai. Pro styk armády a ČSD sloužily orgány vojenské dopravy organizované na stupni "kraj". Přes ně šly veškeré požadavky vojska na železniční přepravu. Technika se mohla nakládat jen na vymezených stanicích, pro speciální útvary s tzv. "režimovou technikou" byla stanovena nakládací místa mimo posádku. Pro zajímavost - my, jakožto útvar PVO PV jsme tuto techniku (ne všechnu, samozřejmě) vagónovali ne ve Stříbře, kde jsme měli posádku, ale na jedné stanici kousek od Plzně. Vše samozřejmě s různými utajovacími opičárnami. Jo, to byl život...