O provozu
- Tvůrce vlákna JOHNZ
- Datum začátku
Tom Kanka
Vlakvedoucí
Jak kdo. My (13 let na panelu v Praze na hlaváku) víme, že nic takového nebylo, a není!Co my víme. Třeba si dovolili švestičky s vlastní zahrádky- od soukromníků soukromé úplatky.
A taky ještě víme, že třeba s RJ nebo LE byla většinou lepší komunikace, než s "národním dopravcem".
J
A my od RJ (já už teda jenom brigádně) víme, že komunikace s CDP Praha je o 100 lvl jinde než komunikace s CDP Přerov. V tom dobrém slova smyslu.Jak kdo. My (13 let na panelu v Praze na hlaváku) víme, že nic takového nebylo, a není!
A taky ještě víme, že třeba s RJ nebo LE byla většinou lepší komunikace, než s "národním dopravcem".
Tom Kanka
Vlakvedoucí
Uklidni se, a přečti si čtvrtý příspěvek zpět.
Zdravím,Mechaničil jsem skoro 20 let, poznal stovku fírů starých i mladých, ale tohle by si nikdo nedovolil. Ani jeden tehdy mladý fíra, kterému prošly všechny průšvihy. Nedodržoval rychlost, svezl na madlech náčelníka lokomotivního depa, který jel do práce a šel po schůdkách na pokec na zadní stanoviště, které bylo prázdné a zamčené, protože fíra už byl doma. A zastavování na červenou, to přímo svádělo nezastavit, protože v 60% po plížení krokem k červené jakmile souprava zastavila, rozsvítila se barva. Ale nikdo si na nic nehrál, protože kdyby to projel, jde z mašiny dolů a na nějaký měsíc by to na mnohem méně placené práci poznal na výplatě. K červené měl respekt každý.
A mlha? Jako mléko bývala na trati z Prahy do Benešova. V Říčanech byla mechanická návěstidla a předvěsti se většinou nestavěly a ani neosvětlovaly. A jedete stovkou. Přední okno jako mléčné sklo. Oči vyvalené oba hledáme předvěst. Míjíme upozorňovadla a nahlas sborově počítáme 4...3...2...1.. Na zlomek vteřiny vykoukla předvěst a samozřejmě výstraha. Pak jsme se plížili ke vjezdu jako kontrarevoluce, já vykloněný z okénka a ještě svítil baterkou do toho mléka a nakonec našli moji rádcové našli a bylo tam volno. Ne opravdu není o co stát. Mlhu opravdu nechceš.
za svým zážitkem z Pardubic si stojím, ale zde se nebudeme hádat.
Přidám další :
Můj bývalý vedoucí (už není mezi námi) sloužil léta jako výpravčí v Říčanech. Elektromechanika, 2 signalisti. Tenkrát tam jezdil ostře sledovaný R Praha Vídeň. Jestli dobře vzpomínám, tak je jmenoval Sansouci (snad jsem to napsal správně ... ). Měl jenom jednu vadu - jel hluboko po půlnoci.
A tento můj kolega i oba signalisté měli zrovna hluboký spánek. Vlakvedoucímu se od vjezdu nechtělo pěšky do stanice, vysílačky nebyly ...
A tak dostal přes 30 minut u vjezdu !
To bylo pomalu na výpověď. A tak když konečně projel, začli se radit, co s tím. Signalista-filuta dostal nápad a hned ho uskutečnil. Vzal zarážku, u jazyka vjezdové výhybky porejpal štěrk a ráno nahlásili, že výhybka nešla přestavit, protože do ní někdo vrazil zarážku. Jak to dopadlo ? Signalista dostal mimořádnou odměnu !
nebulus
Pomocník strojvedoucího
V Leopoldove robil taký malý majster, už je tuším po smrti. Ten chodil 120 so všetkým, cigareta v hube. Dole Nosicami 120 s nákladným na predzvesti výstraha, nalakal sa, rýchlobrzda, zastavil pol metra pred červeným. A zaznela historická veta posranému pomocníkovi: "Čefan, skoro sme ho jebli"
Sloužil jsem několik let jako výpravčí v P.Libni. Musel jsem udělat kolečko seznání po okolí a tak jsem byl i v již neexistující výhybně P.Vítkov. Normálně byla řízena dálkově, ale z nějakého důvodu bylo místní ovládání. Z Holešovic na hlavní jely za sebou 2 mašiny. Jedna byla od Hungarie, která tenkrát v Holešovicích přepřahala a patřila na nějaký rychlík z hlaváku. Druhá za ní byla pro jiný rychlík, ale na ONJ. Kolega v Holešovicích je prohodil. Když ta první dojela na hlavák, tak volá výpravčí a ptá se kterej vůl kde slouží. Tak jsem mu zdůraznil, že jsem akorát prodal tak, jak jsem koupil. Odpověď byla : Když to ten blbec v Holešovicích neumí na dráze, tak ať jde dělat dispečera na metro !
ML636
Průvodčí
Já vím, že je mlha svinstvo, sice ne z kolejí, ale je to taky síla. A MSTS umělo mlhu tak, že mi naprosto stačila a jakožto řidič z povolání, jsem se úplně vžil do fírovy situace při vedení Žáby na tehdy nově dokončené BP Praha-Tábor, kde se dá říct, že mám do Benešova perfektní poznání a stejně jsem si nebyl jistý.Ne opravdu není o co stát. Mlhu opravdu nechceš.
Ale myslím, že i tyhle nerváky jsou občas potřeba, máme-li brát simulátor jako simulátor. Takže mlhu ano a pořádnou.P. S. Chystám pro svého bratrance, který si u mě občas půjčí koleje a pilně se učí na PC jezdit, za odměnu povýšení na noční expres. Jenže mu tam nachystám Nové Kopisty, jestli zvládne správně zareagovat. A k tomu potřebuji mlíko.
Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Po škole, když jsem nastoupil do depa Praha střed jako kandidát strojvedoucího, tak to bylo hodně na dlouho. 10 měsíců v dílnách a různé pomocné práce v depu, jako myčka, úklid, noční šatnář
(tam se dobře učily předpisy ke zkouškám, protože se tam nic jiného kromě spaní nedělalo. Navíc šli jsme ke zkouškám a neměli se z čeho učit, protože knihy s předpisy nešlo vyfasovat, neměli skladem. V šatně jsem střídal jednu starší, trochu střelenou paní. Každému říkala Jiříčku. Slávina se jmenovala? Tak jsem se jí svěřil, že se nemám z čeho učit ke zkouškám a začala hned jednat. Rozeřvala se na celou velkou šatnu "Pane strojvedoucí, pojďte sem, tady Jiříček má jít ke zkouškám a nemá se z čeho učit" A do pěti minut jsem měl stoh předpisů zapůjčený od jednoho fíry) ) Nastoupil jsem do depa v srpnu a k prvním zkouškám na strojvedoucího, dopravní část 8A jsem přišel na řadu v červnu. Zkoušející Lukeš byl hrozný ras, naštěstí jsem to nevěděl, protože tréma byla i tak veliká. Bylo nás tam dvacet a z našeho depa jsem prošel jediný i když za čtyři. Zbytek vyházel. Začal jsem jezdit jako mechanik a chodil do kurzu. Pak mi vše přeťala dvouletá vojna. Po vojně jsem nějak ztratil tu jistotu, noční nebyla moje parketa a raději jsem už jen mechaničil, protože by byla otázka času, kdy bych to v nějakém mikrospánku mohl někde projet. Ale mě to jednou řekl narovinu jeden starý fíra u kterého jsem začínal. Řekl mi "sám jako fíra nejezdi nebo to jednou někde prosereš" Měl mne za rok prokouknutého.
Ale chci říct tolik, že tenkrát i když byl velký nedostatek strojvedoucích, tak tam pustili jen opravdu ty nejlepší.
Jezdil jsem s asi stovkou strojvedoucích, se zbytkem jsme se znali z depa, ale nikdo z nich nebyl žádný plašan, ale velmi vyrovnaní lidé, kteří měli respekt ke kolejím, nikdo zbytečně nedivočil. A k zarážedlům i návěstidle na stůj ....... Všichni předvídali, že to tam může sklouznout. Tak se plížili pomalu.
Ale také byly průsery. Jenomže nebyly tak časté jako nyní. Únava? Vždyť kdo potřeboval prachy, tak jezdil celé měsíce bez volna a mezi nočními na stavbě na svém baráku. Šichty dávaly 15 až 17 hodin. Dvoudenní 31 hodin. Tedy stres byl podobný jako dnes. Jenomže dnes není ten postup jako dříve. Tenkrát v Praze, než se někdo dostal na osobní dopravu, to trvalo i několik let. Současně je to mnohem rychlejší. Dříve se začínalo na zálohách, pak krátké nákladní přetahy souprav a pendlování mezi odstavným a hlavním nádraží, pak náklady a až fíra dozrál, tak teprve osobní doprava a rychlíky.
(tam se dobře učily předpisy ke zkouškám, protože se tam nic jiného kromě spaní nedělalo. Navíc šli jsme ke zkouškám a neměli se z čeho učit, protože knihy s předpisy nešlo vyfasovat, neměli skladem. V šatně jsem střídal jednu starší, trochu střelenou paní. Každému říkala Jiříčku. Slávina se jmenovala? Tak jsem se jí svěřil, že se nemám z čeho učit ke zkouškám a začala hned jednat. Rozeřvala se na celou velkou šatnu "Pane strojvedoucí, pojďte sem, tady Jiříček má jít ke zkouškám a nemá se z čeho učit" A do pěti minut jsem měl stoh předpisů zapůjčený od jednoho fíry) ) Nastoupil jsem do depa v srpnu a k prvním zkouškám na strojvedoucího, dopravní část 8A jsem přišel na řadu v červnu. Zkoušející Lukeš byl hrozný ras, naštěstí jsem to nevěděl, protože tréma byla i tak veliká. Bylo nás tam dvacet a z našeho depa jsem prošel jediný i když za čtyři. Zbytek vyházel. Začal jsem jezdit jako mechanik a chodil do kurzu. Pak mi vše přeťala dvouletá vojna. Po vojně jsem nějak ztratil tu jistotu, noční nebyla moje parketa a raději jsem už jen mechaničil, protože by byla otázka času, kdy bych to v nějakém mikrospánku mohl někde projet. Ale mě to jednou řekl narovinu jeden starý fíra u kterého jsem začínal. Řekl mi "sám jako fíra nejezdi nebo to jednou někde prosereš" Měl mne za rok prokouknutého.
Ale chci říct tolik, že tenkrát i když byl velký nedostatek strojvedoucích, tak tam pustili jen opravdu ty nejlepší.
Jezdil jsem s asi stovkou strojvedoucích, se zbytkem jsme se znali z depa, ale nikdo z nich nebyl žádný plašan, ale velmi vyrovnaní lidé, kteří měli respekt ke kolejím, nikdo zbytečně nedivočil. A k zarážedlům i návěstidle na stůj ....... Všichni předvídali, že to tam může sklouznout. Tak se plížili pomalu.
Ale také byly průsery. Jenomže nebyly tak časté jako nyní. Únava? Vždyť kdo potřeboval prachy, tak jezdil celé měsíce bez volna a mezi nočními na stavbě na svém baráku. Šichty dávaly 15 až 17 hodin. Dvoudenní 31 hodin. Tedy stres byl podobný jako dnes. Jenomže dnes není ten postup jako dříve. Tenkrát v Praze, než se někdo dostal na osobní dopravu, to trvalo i několik let. Současně je to mnohem rychlejší. Dříve se začínalo na zálohách, pak krátké nákladní přetahy souprav a pendlování mezi odstavným a hlavním nádraží, pak náklady a až fíra dozrál, tak teprve osobní doprava a rychlíky.
Dneska je to spíše o tom, že z nových lidí se absolutně vytratila pokora. To, že výcvik je osekaný, to bych možna ještě pochopil. Doba se posunula. Ale dneska chce hned každý po zkouškách na rychlíky, oblíbenou činnosti se stalo vyhrožováni typu “jestli mě nedáte na esa, jdu k soukromníkovi” apod. Nechci znít jako nějaký geront co má odježděno 30 let, ale bohužel je to smutný fakt. Už za nás před 8 lety byl výcvik docela okleštěn, jenomže já včetně mých kolegů jsme o tu práci měli velký zájem a vzdělávali jsme se dost věci sami. Dneska za tím dost nových vidí jenom prachy, rychlíky, denní směny nejlépe od 8 do 20:00 a 60k za normu v čistém…Po škole, když jsem nastoupil do depa Praha střed jako kandidát strojvedoucího, tak to bylo hodně na dlouho. 10 měsíců v dílnách a různé pomocné práce v depu, jako myčka, úklid, noční šatnář
(tam se dobře učily předpisy ke zkouškám, protože se tam nic jiného kromě spaní nedělalo. Navíc šli jsme ke zkouškám a neměli se z čeho učit, protože knihy s předpisy nešlo vyfasovat, neměli skladem. V šatně jsem střídal jednu starší, trochu střelenou paní. Každému říkala Jiříčku. Slávina se jmenovala? Tak jsem se jí svěřil, že se nemám z čeho učit ke zkouškám a začala hned jednat. Rozeřvala se na celou velkou šatnu "Pane strojvedoucí, pojďte sem, tady Jiříček má jít ke zkouškám a nemá se z čeho učit" A do pěti minut jsem měl stoh předpisů zapůjčený od jednoho fíry) ) Nastoupil jsem do depa v srpnu a k prvním zkouškám na strojvedoucího, dopravní část 8A jsem přišel na řadu v červnu. Zkoušející Lukeš byl hrozný ras, naštěstí jsem to nevěděl, protože tréma byla i tak veliká. Bylo nás tam dvacet a z našeho depa jsem prošel jediný i když za čtyři. Zbytek vyházel. Začal jsem jezdit jako mechanik a chodil do kurzu. Pak mi vše přeťala dvouletá vojna. Po vojně jsem nějak ztratil tu jistotu, noční nebyla moje parketa a raději jsem už jen mechaničil, protože by byla otázka času, kdy bych to v nějakém mikrospánku mohl někde projet. Ale mě to jednou řekl narovinu jeden starý fíra u kterého jsem začínal. Řekl mi "sám jako fíra nejezdi nebo to jednou někde prosereš" Měl mne za rok prokouknutého.
Ale chci říct tolik, že tenkrát i když byl velký nedostatek strojvedoucích, tak tam pustili jen opravdu ty nejlepší.
Jezdil jsem s asi stovkou strojvedoucích, se zbytkem jsme se znali z depa, ale nikdo z nich nebyl žádný plašan, ale velmi vyrovnaní lidé, kteří měli respekt ke kolejím, nikdo zbytečně nedivočil. A k zarážedlům i návěstidle na stůj ....... Všichni předvídali, že to tam může sklouznout. Tak se plížili pomalu.
Ale také byly průsery. Jenomže nebyly tak časté jako nyní. Únava? Vždyť kdo potřeboval prachy, tak jezdil celé měsíce bez volna a mezi nočními na stavbě na svém baráku. Šichty dávaly 15 až 17 hodin. Dvoudenní 31 hodin. Tedy stres byl podobný jako dnes. Jenomže dnes není ten postup jako dříve. Tenkrát v Praze, než se někdo dostal na osobní dopravu, to trvalo i několik let. Současně je to mnohem rychlejší. Dříve se začínalo na zálohách, pak krátké nákladní přetahy souprav a pendlování mezi odstavným a hlavním nádraží, pak náklady a až fíra dozrál, tak teprve osobní doprava a rychlíky.
fira4722
Začátečník
Ano, střídaly se s paní Chomíkovou.
Pawlik
Průvodčí
Zbyňkové, neříkám ano, nebo ne, zda tráva byla, nebo nebyla zelenější, nejsem pamětník ani "inseder", nemohu to posoudit. Ale třeba Petr Šimral na K-reportu psal o tom, jak bylo ČSD koncem 80. let a v letech 90. v naprostém morálním rozkladu, co se týkalo znalosti a dodržování předpisů, chlastání v pracovní době, jakož i stavu techniky. Z. Šindlauer to ve své knížce, kde popisuje zážitky z pomocníkování v depu Č. Lípa koncem 80. let, vidí podobně.
Četl jsem i nějaké vzpomínky strojvedoucího z depa Praha Střed, cca 1965 až 2005. V podstatě to vyznělo tak, že s příchodem normalizace zavládlo na dráze takové dusno, špiclování, šikanování a nedůvěra mezi lidmi, že mnoho to vzdávalo a odcházelo do jiného oboru. Současně pak při vzpomínkách na poslední roky v práci ten samý člověk vzpomínal na období normalizace jako na něco, kdy k sobě lidé byli slušní a táhli za jeden provaz.
Já jen, že také často trpím pocitem, že dřív bylo líp, ačkoliv tak určitě není.
Četl jsem i nějaké vzpomínky strojvedoucího z depa Praha Střed, cca 1965 až 2005. V podstatě to vyznělo tak, že s příchodem normalizace zavládlo na dráze takové dusno, špiclování, šikanování a nedůvěra mezi lidmi, že mnoho to vzdávalo a odcházelo do jiného oboru. Současně pak při vzpomínkách na poslední roky v práci ten samý člověk vzpomínal na období normalizace jako na něco, kdy k sobě lidé byli slušní a táhli za jeden provaz.
Já jen, že také často trpím pocitem, že dřív bylo líp, ačkoliv tak určitě není.
Tom Kanka
Vlakvedoucí
Samozřejmě neexistují žádné zlaté časy, pouze poněkud romantická vize určitých stránek minulosti, která je obvykle viděna brýlemi s určitým růžovým nádechem.
Nedávno jsem četl celkem výstižný citát: "Samozřejmě neexistují žádné zlaté časy, pouze poněkud romantická vize určitých stránek minulosti, která je obvykle viděna brýlemi s určitým růžovým nádechem". Autora bohužel neznám.... Já jen, že také často trpím pocitem, že dřív bylo líp, ačkoliv tak určitě není.
Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Měli jsme jednoho takového kolegu. Byl to ing. Asi jej komunisti odněkud sesadili, tak dělal strojvedoucího a byl to pan Chytrý a pan Neomylný. "Ti mladí dělají průsery, to mě se nemůže nikdy stát. Já dělám vše pořádně".
Uplynul nějaký rok a vezl rychlík z Prahy do Hradce přes Poříčany a Nymburk Město, kde ten rychlík pravidelně projížděl. Ale běda jak šichta vyšla na "rekreační léto neděle" To tam ten rychlík má zastavovat a tento neomylný člověk to přehlédl a zastavil až v Nymburce hlavní nádraží. A tam byl větší průšvih, že ve stanici Město tenkrát nebyla žádná odjezdová návěstidla, vše bylo na výpravku, tedy klidně mohlo jet i něco proti. To byl tenkrát ve škole jásot, že pan neomylný dokázal, že je také člověk, který může chybovat.
Tak šel na rok dolů dělat posunovače v depu. A jak se vrátil k fírování, už to byl naprosto jiný člověk. Už nebyl protivný a šichty se s ním i daly.
Netuším jak kde, ale v Praze bylo vše naprosto v pohodě. Tajně se chlastalo, ale to se dělo co dráha existuje. Staří fírové co jezdili na páře vyprávěli, že na šichtu musel být vždy plný uhlák piv. Ale tenkrát byla Osmička pivo legálně povolená. Jenomže vše zkazili lidi a někteří se z té osmičky dokázali i ožrat, tak se to zatrhlo. Ale jinak žádná volnost neexistovala. Cviční chodili na kontroly jak pominutí. Ale dalo se to.
Tom Kanka
Vlakvedoucí
Nicméně, já jsem na dráhu nastupoval v 87. roce, a žádné dusno, špiclování, šikanování, či nedůvěru mezi lidmi jsem nezažil. Samozřejmě vždycky se našel nějaký blbec, ale tomu se prostě vyhnout nedá.
Jenže z dnešního pohledu byla dráha ještě dráhou, kdy šlo o to dovézt v pořádku lidi nebo náklad. Na rozdíl ode dneška, kdy po rozdělení správce a dopravců je to jenom o politice a kšeftu. Placením ošupného počínaje, přes různé dotace, pronájmy, poplatky a penále, najímání externích firem na údržbu, po dodavatele čehokoliv a výrobce software všemožných aplikací a zab. zař. A teprve od toho se odvíjí všechno ostatní.
Jenže z dnešního pohledu byla dráha ještě dráhou, kdy šlo o to dovézt v pořádku lidi nebo náklad. Na rozdíl ode dneška, kdy po rozdělení správce a dopravců je to jenom o politice a kšeftu. Placením ošupného počínaje, přes různé dotace, pronájmy, poplatky a penále, najímání externích firem na údržbu, po dodavatele čehokoliv a výrobce software všemožných aplikací a zab. zař. A teprve od toho se odvíjí všechno ostatní.
Pawlik
Průvodčí
To je velmi přiléhavé. Vygooglil jsem to na fóru modely.biz, přeloženo z anglického originálu. Je kolem toho docela zajímavá diskuze. Autor citátu Paul Atterbury pro časopis Railway Modeller č. 09/18, str. 777.Nedávno jsem četl celkem výstižný citát: "Samozřejmě neexistují žádné zlaté časy, pouze poněkud romantická vize určitých stránek minulosti, která je obvykle viděna brýlemi s určitým růžovým nádechem". Autora bohužel neznám.
Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Ještě k té mlze, jak se tady nedávno propagovala.
Vlak sice jede po kolejích, ale jakmile člověk nevidí na trať, není o co stát.
Obě události se staly v úseku Stránčice - Senohraby. Tak si to jedeme v těch obloučcích a najednou zakřičím "lom koleje", fíra: "Kde?" "bum, bum" Naštěstí jsme nevykolejili, ale kolega mne pak zprdnul, že jsem si toho lomu všiml, protože vlak zpět, co už jsme jeli domů, tak jsme zůstali viset v Senohrabech, protože kolej byla vyloučená. Ale traťák nám povídá, že tam chybělo půl metru koleje. Celé se to vyštíplo. A ve finále jsme od depa dostali dvě stovky Kčs odměnu.
Ve druhém případě jedeme k Senohrabům ke vjezdu na výstrahu, protože jel vlak proti. A před návěstidlem vidíme, že se něco houpá v profilu. Přijedeme blíž a byl to ulomený izolátor ze sloupu, který visel na laně přesně ve výši čelního skla kabiny. Tak jsme museli čekat na dráteníky, až to tam nějak ucvaknou. Vlak plný cestujících vykloněný z oken, "co se děje?", tak stačilo za obloukem hned před vlakem ukázat na houpající se izolátor v profilu. Podjet to nešlo. Pak jsme si tipovali s kolegou, kdybychom jeli na volno, který z nás by to koupil do ksichtu.
Ale na téže trati jsme jednou dostali v Čerčanech rozkaz "někde u Bedrče je nebezpečí spadlého stromu" Tak ať jedeme opatrně a prozkoumáme kde to je a pustil nás tam i s cestujícími.
Byl tam jen napůl vyvrácený strom a větve měl v troleji. Ale byli jsme akční, že to podjedeme způsobem, že budeme postupně stahovat všechny sběrače. Na žabotlamě to nešlo jinak než místně zavírat kohoutky sběrače u každého motoráku individuálně. Je to tam do kopce, tedy setrvačností to podjet nešlo. Já mechanik naklusal na prostřední stanoviště přední jednotky a fíra ze zadní naklusal na druhé prostřední stanoviště. Fíra vpředu si zavřel kohoutek, aby měl smeták dole a jelo se na zadní jednotku, která zůstala dočasně živá. Jakmile projel za větve, tak si otevřel kohoutek a cinknul telefonem, že už je za a my jsme na prostředku zavřeli kohoutky, aby šlo bezúhonně projet. Mezi tím zadní fíra musel naklusat dozadu a zavřít si tam také kohoutek. Jakmile projel prostředek soupravy kolem vyvráceného stromu, tak jsem otevřel kohoutek a první mašina opět jela a naopak táhla tu jednotku zadní. Bylo to tenkrát jako v akčním filmu a ani jsme neudělali žádné zpoždění, co by stálo za řeč.
Ale kdyby byla mlha...... To fakt nechceš.
Vlak sice jede po kolejích, ale jakmile člověk nevidí na trať, není o co stát.
Obě události se staly v úseku Stránčice - Senohraby. Tak si to jedeme v těch obloučcích a najednou zakřičím "lom koleje", fíra: "Kde?" "bum, bum" Naštěstí jsme nevykolejili, ale kolega mne pak zprdnul, že jsem si toho lomu všiml, protože vlak zpět, co už jsme jeli domů, tak jsme zůstali viset v Senohrabech, protože kolej byla vyloučená. Ale traťák nám povídá, že tam chybělo půl metru koleje. Celé se to vyštíplo. A ve finále jsme od depa dostali dvě stovky Kčs odměnu.
Ve druhém případě jedeme k Senohrabům ke vjezdu na výstrahu, protože jel vlak proti. A před návěstidlem vidíme, že se něco houpá v profilu. Přijedeme blíž a byl to ulomený izolátor ze sloupu, který visel na laně přesně ve výši čelního skla kabiny. Tak jsme museli čekat na dráteníky, až to tam nějak ucvaknou. Vlak plný cestujících vykloněný z oken, "co se děje?", tak stačilo za obloukem hned před vlakem ukázat na houpající se izolátor v profilu. Podjet to nešlo. Pak jsme si tipovali s kolegou, kdybychom jeli na volno, který z nás by to koupil do ksichtu.
Ale na téže trati jsme jednou dostali v Čerčanech rozkaz "někde u Bedrče je nebezpečí spadlého stromu" Tak ať jedeme opatrně a prozkoumáme kde to je a pustil nás tam i s cestujícími.
Byl tam jen napůl vyvrácený strom a větve měl v troleji. Ale byli jsme akční, že to podjedeme způsobem, že budeme postupně stahovat všechny sběrače. Na žabotlamě to nešlo jinak než místně zavírat kohoutky sběrače u každého motoráku individuálně. Je to tam do kopce, tedy setrvačností to podjet nešlo. Já mechanik naklusal na prostřední stanoviště přední jednotky a fíra ze zadní naklusal na druhé prostřední stanoviště. Fíra vpředu si zavřel kohoutek, aby měl smeták dole a jelo se na zadní jednotku, která zůstala dočasně živá. Jakmile projel za větve, tak si otevřel kohoutek a cinknul telefonem, že už je za a my jsme na prostředku zavřeli kohoutky, aby šlo bezúhonně projet. Mezi tím zadní fíra musel naklusat dozadu a zavřít si tam také kohoutek. Jakmile projel prostředek soupravy kolem vyvráceného stromu, tak jsem otevřel kohoutek a první mašina opět jela a naopak táhla tu jednotku zadní. Bylo to tenkrát jako v akčním filmu a ani jsme neudělali žádné zpoždění, co by stálo za řeč.
Ale kdyby byla mlha...... To fakt nechceš.