Kdo, kde a co (koho) (ne)řídil....

Tak se taky přidám. I mne potkalo v životě to štěstí, že jsem řídil lokomotivu a to T466.xxxx. To bylo tak. Před odjezdem jsem seděl ve vagoně, když přišel průvodčí, zjevně v dobrém rozmaru a nabízel nějakému dítěti,které bylo s matkou taky ve vagoně, že může jet na lokomotivě. Dítě nechtělo. Využil jsem situace, že když dítě nechce, já bych chtěl moc. Průvodčí řekl klidně tak pojď. Těžko se popisuje jaký to byl zážitek, stát na stanovišti. Přišel odjezd a jeli jsme. Po zastavení v první zastávce fíra vstal a řekl sedni a jeď. No a tak jsem jezdil 1 - 2 krát týdně asi dva roky. Je to už 30 let, ale vzpomínám pořád.
 
Nuž Martensi a preto tu máme MSTS, ktorý je myslím si zásluhou ľudí okolo neho maximálnou možnou náhradou reálneho riadenia mašín, samozrejme že úplne podobné reálu to nikdy nebude ale je to aj tak super.
Keď som ešte bol na štreke, ale aj keď už nie mal som tú česť "sáhnout" si na 210,721,750,754,770,771,781 a naposledy aj na 240.Samozrejme že je to úplne iné ako skutočnosť, ale myslím si že úroveň MSTS sa za posledné 2 roky výrazne zdvihla.
 
duuso napsal:
Nuž Martensi a preto tu máme MSTS, ktorý je myslím si zásluhou ľudí okolo neho maximálnou možnou náhradou reálneho riadenia mašín, samozrejme že úplne podobné reálu to nikdy nebude ale je to aj tak super.
Keď som ešte bol na štreke, ale aj keď už nie mal som tú česť "sáhnout" si na 210,721,750,754,770,771,781 a naposledy aj na 240.Samozrejme že je to úplne iné ako skutočnosť, ale myslím si že úroveň MSTS sa za posledné 2 roky výrazne zdvihla.

Jo, tak bv tomhle máš 100% pravdu....za ty poslední 2 až 3 roky se to opravdu pohlo důrazně kupředu, za což patří všem, kteří se o to zasloužili velký dík ....
 
Jo, jo. Dá se podle MSTS dělat seznání.
Když jsem jel prvně v reálu Drážďany - Lipsko, tak říkám kolegovi: za tímhle podjezdem je těsně za obloukem návěstidlo a jde na hovno vidět. Začal jsem brzdit a ejhle, ono tam opravdu bylo. Tak si klepal na čelo, když jsem se mu dušoval, že to fyzicky opravdu jedu poprvé :D

A mám takovou představu pro budoucno: než si u nás fíra vleze na mašinu na skutečné seznání, tak si to, co potřebuje dvakrát třikrát projede v MSTS, může si nastavit libovolný vlak, zastavit kdekoliv, nic nezpozdí a v případě průseru to nic nestojí.

Onehdá byl u mě jeden fanda železnice. Jeho táta byl mašinfíra, on kvůli brýlím nemohl. Posadil jsem ho za MSTS, pustil mu dvojče brejlovců s patnácti vozy rychlíku a poslal ho z Valtic přes Hodonín do Prahy. Naprosto přesně dělal ty samé školácké chyby, jako každý, který poprvé vleze za knipl, akorát v počítači to nestálo peníze. A před Prahou už mu to docela šlo.
Petr Šimral
 
Ba, ba. Vlastní zadek a sluch, to je věc :D
To se snad ani nedá popsat. A poslední dobou jsem se ještě naučil mašinku drbat nehtama na pultě. Nevím, zda jí to pomáhá, ale mám pocit, že s ní víc cítím, když trpí.

Nejčastější chyby? Brzdění, brzdění a ještě jednou brzdění. Napřed je toho málo, pak je toho moc a pak se stojí o půl kilometru dřív. Ale tím si musí projít každý, že to není auto. Ono celkově předvídat, předvídat a ještě jednou předvídat.
Při rozjezdu je to u nováčků spíše pomalost a tudíž se to pak někde nepovede.
A samozřejmě strach cokoliv provést, neustálé se obracení na toho, kdo je s nimi a čekání na to, že rozhodne.
Proto jsem strašná kurva! Dokud nejde vyloženě o projetí návěstidla nebo uváznutí vlaku, tak nereaguji. Vždy tvrdím, že dokud nic nedělám a nesápu se po kniplu, tak se nic neděje a vše je v pořádku.
On má totiž každý fíra svůj styl a představme si, že zácvikář střídá několik strojvedoucích a každý mu vysvětlí, jak to dělá blbě a že to má dělat podle něj. A já je prostě jenom nechám. Funguje to.
 
Mňa by zaujímalo, ako sa chová reálna súprava, ktorá má postrk, alebo príprah. A samozrejme bez viacčlenného riadenia a pod. Druhý strojvodca sa riadi iba podľa znalosti trate a budíku brzdy.
 
100% pravda. Pamätám si, keď som robil jazdný zácvik na 750. Bol som s majstrom, ktorý ma nechal tak a všetko bolo ok. Potom pristúpil ďalší, ktorý cestoval do práce a ten ma tak pobláznil, že som robil chyby. Potom ho ten prvý poslal do teplých krajín a bol zas kľud. Ale najlepšia škola je na vlastných chybách, za ktoré si už pykám sám. Keď som išiel prvý krát sám, samozrejme som chytil rýchlik, inštruktori mi celý týždeň slubovali, že niekto pôjde so mnou a nakoniec neprišiel nikto. Potom som si aj tvrdil, že chvalabohu.
 
nebulus: Podstatné je poznanie trate, velkou výhodou sú vysielačky, ale na slovensku vládne ešte 18.storočie. Ak sa prvý dokáže pohnúť, tak viem, že mám tlačiť. Vytlačím ho na potrebnú rýchlosť (poznanie) a nechám ho tak. Ak sa sám nepohne, tak sa používajú zvukové návesti podľa Ž1. Ale každý prípad je unikátny a to by bolo na dlhé písanie...
 
MSTS se sice zlepšilo, kvalitní modely a (možná) reálné vlastnosti (ne že bych rýpal, ale nemůžu srovnávat s realitou když ji neznám) ale problémek je (alespoň u mě) hardware. Jsem rád, že můžu jezdit Vysočinu. Opava-Olomouc v nové verzi mi padá a Bratislava - Praha? Radši jsem ji ani neobjednával, ať nejsu zklamaný :cry:
 
Když už se tady píše o ovládání MSTS,tak se přiznám,že mojí noční můrou bylo jet s párou z kopce,třeba s Orient Expresem,pořád mi nabírala rychlost,brzdění vzduchem moc nepomáhalo,vždy jsem zastavil kilometr za stanicí.Až mi jeden známý fíra poradil jak používat protipáru a pak už to šlo.Když už jsme u toho,poraďte nám vy zkušení mazáci,co máte za sebou spoustu projetých kilometrů v reálu,jak správně s čím brzdit.Ono to zkoušení v aktivitě je k ničemu,není na to čas a skončit se strženou záchranou není to pravé ořechové.A pak přibudou další páry,jak Pikku slíbil a o další zábavu budeme mít postaráno. :idea:
 
To je strašně jednoduché. Brzdi tak, abys nis neprosral :lol: . Ale hezky se to říká a hůř dělá. Recept neexistuje, nedá se to popsat. Při prvním přibrzdění si to zadek nějak ošéfuje a pak už to jde samo. V MSTS mi to trvá dýl, pokud to není taková ta neseštelovaná souprava nečeského MSTS, která brzdí jako o zeď. Tam je to jedno. Ale takový Žabotlam. Než jsem ho dostal solidně do ruky, tak jsem asi třikrát obkroužil Praha - Kolín - Praha. Takže zkoušet, zkoušet a ještě jednou zkoušet. Recepty neexistují.
Ahoj PŠ
 
Jen maličkost k tomu brzdění protipárou. Pokud vím, používají ho na papiňáku v ústecké Setuze, protože kompresor má malý výkon a nestačil by nafoukat vzduch při posunování. Ale co jsem slyšel o běžném provozu parních lokomotiv, tak se brzdění protipárou nepoužívalo, protože se při tom nadměrně opotřebovávaly parní stroje. Tak mi to alespoň vyprávěl táta. Je ovšem možné, že to bylo jak kdy.
 
Jiny druh brzdeni dokazalo par specialne uzpusobenych Štokrů s tzv. Riggenbachovou brzdou, coz bylo stlacovani vzduchu ve valcich a tim mareni kineticke energie, ale melo to za nasledek zvysene namahani ojnic atd.
Vyhoda byla ze se nezahrivaly kola a brzdove spalky.
 
Protipára, nevím nevím. Ta se použila jem při nouzovém brzdění. Sloužil jsem s fírou, který na párách jezdil turnusově a hodně věcí mi vysvětlil.
Jakmile se brzdilo protipárou, odcházela šoupátka. Takže opravdu jen při stavu nouze. Když jsem mu ukazoval svou modelovou železnici a rozjížděl se s parní mašinkou, tak jsem frajersky podhrábnul koly....hned reagoval, "už by tě topič mlátil lopatou" Hned mi vysvětloval, že tyto efekty se používaly jen pro filmaře, ale rozjezdy, aby kola šla do smyku, tak se vlaky nikdy nerozjížděly (právě kvůli vyšší spotřebě páry a vliv na rychlejší rozjezd to nemá).
Také mi vyprávěl že jednou jel s nějakým starším topičem po lokálce, kde se muselo hodně houkat, začal brblat: "vyhouká mi všechnu páru"

Tlumočím jen co jsem slyšel, jestli je zde někdo, kdo s párou jezdil, opravte mě.
 
Díky za rady,takže ta protipára je vlastně nouzovka,to jsem tedy nevěděl.Ale jinak,moc rád bych věděl,jak správně používat EDB,moc se tady o ní mluví,ale jak ji správně používat,to už tady tak moc není,jen takové střípky.Asi budu muset jezdit na ŽŽO u Velimi,abych se naučil brzdit,jinak pokaždé vyklopím cestující pár metrů za peronem. :eek:
 
Naposled editoval moderátor:
Pokud doslo k prokluzu kol, dochazi k nekontrolovatelnemu zvysovani otacek kol a celeho soustroji, coz vsechny jeho casti enorme namaha.
 
Při jízdách parní lokomotivy 476.0 došlo dokonce k tomu, že se kola začala protáčet tak, že lokomotiva nadskočila na koleji, poškodily se ojnice a posunuly se obruče na dvojkolích. Tam to ovšem bylo krom jiného nezvyklou konstrukcí parního stroje, jednalo se o tříválcovou sdruženou (jeden vysokotlaký válec a dva nízkotlaké) s poněkud odlišným ovládáním. K protočení kol mohlo dojít i po stržení vody do válců a samozřejmě při necitlivém rozjezdu parní lokomotivy.
 
Protitlakové brzdenie parných rušňov sa bez špeciálnej úpravy používa len ako núdzová brzda. Problémy spôsobuje popolček a sadze nasávané výfukovým potrubím do šupatkových komôr a valcov, kde znečisťujú ich trecie plochy. Tak isto aj teplá zmes spálenín z dymnice a vzduchu sa kompresiou zahrieva na vysokú teplotu a zapríčiňuje skoksovanie oleja vo valcoch a šupatkových komorách, čím sa zadierajú klzné plochy.
 
Jinak k těm brýlím co se tady Pajavlaky ptal. Mám -6.75 vpravo a -4.75 vlevo. Na pravé oko bych potřeboval aspoň o jednu víc. Ale. Když mi očařka tu jednu přidá zároveň se mi to levé o zhorší. Už jsem fazicky vyspěl do dospělosti. Takže poměr mezi očima cca 2 dioptrie mi zůstane asi až tak do pětačtyřiceti. Pak budu hůř a hůř vidět i na blízko a budu následně tupozrakej. A co tím chtěl básník říct? Je velmi pravděpodobně, že obrýlenej člověk i s brýlemi vždycky přes jedno oko uvidí trošku hůř. Ono je to trochu složitější a hlavně individuální. A z důvodu této individuality předpokládám, že úřad nemůže vydat nějaký unifikovaný mustr a proto mají obrýlenci obecně smůlu.
 
Back
Nahoře