Tak se taky přidám. I mne potkalo v životě to štěstí, že jsem řídil lokomotivu a to T466.xxxx. To bylo tak. Před odjezdem jsem seděl ve vagoně, když přišel průvodčí, zjevně v dobrém rozmaru a nabízel nějakému dítěti,které bylo s matkou taky ve vagoně, že může jet na lokomotivě. Dítě nechtělo. Využil jsem situace, že když dítě nechce, já bych chtěl moc. Průvodčí řekl klidně tak pojď. Těžko se popisuje jaký to byl zážitek, stát na stanovišti. Přišel odjezd a jeli jsme. Po zastavení v první zastávce fíra vstal a řekl sedni a jeď. No a tak jsem jezdil 1 - 2 krát týdně asi dva roky. Je to už 30 let, ale vzpomínám pořád.