Já nemohu srovnávat ve světovém ani evropském měřítku, protože strana a vláda to zařídila tak, že sice cestovat můžeme, ale nemáme na to nebo abychom mohli existovat, tak jsme uvázaní jako na řetězu.
Mohu jen srovnávat doby minulé a současné.
Za bolševika mi vadilo, že nádraží a o výročích i lokomotivy byly všelijak vyzdobené socialistickými symboly, které pak rušily při fotografování nás nadšenců do železnice. Ale zase tenkrát bylo co fotografovat. Nádraží plná vlaků, jezdil jeden za druhým, na všech nádražích to žilo jak zaměstnanci, tak cestujícími . Jenomže vlaky měly často zpoždění, ale nějak se to vždy vyjezdilo.
Současně sice cestování vlakem, co se spolehlivosti týká i rychlosti je to na vyšší úrovni, jen na tom komfortu se moc nezměnilo. Na rychlících i osobních vlacích jezdí stejné vozy jako v 60. letech. Výjimka je mezinárodní doprava.
Železniční fandové, kteří chtějí fotografovat železnici mají ale smůlu. Staré tratě po zrušení staničních zaměstnanců jsou jak vybombardované po válce a nové koridorové tratě jsou zase obehnány protihlukovou zdí, tak zase není co fotit. A když už se skulina najde, zase je to počmárané od grafitů. Takže zase nic. Nezajímavé tratě se ruší a tam, kde se ještě váhá, jestli zrušit či ne, tak se tam udělá tak nevhodný jízdní řád, aby zde nikdo vlakem nejezdil a byl důvot i tyto tratě zrušit.
Zkrátka žádný optimismus. A čím dál víc člověk o dráze současnosti přemýšlí kam to vedou, tak se člověk akorát naštve.
