Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Tak tohle jsem jako dozorčí roty zažil několikrát (Karlovy Vary Dvory II ) , ale měl jsem kliku, že žádná kontrola nebyla. To byla elita bigošů mazáků před civilem, kteří měli nejvyšší dosažené vzdělání pobyt v kriminále za nějaký delikt. S takovými nic nenaděláte. Mě jeden takový ve stráži řekl, že už je mu tady vše jedno, protože za týden jde sedět do civilního kriminálu za nějaké ublížení na zdraví. Ale jinak bez servítek, jako velitelé jsme viděli jejich papíry. Základní školu většinou vycházeli ve 4. třídě, vyjímečně v páté. Ale naštěstí to bylo jen na krátkou dobu, kdy se tato elita vracela z nějakého odvelení na pracích a čekali na civil. Jinak na rotě byli celkem pohodoví lidé.Tax napsal:...
Pre Edieho: my starší, skôr narodení sme poväčšine boli na 24 mesiacov na vojenčine ( poniektorí aj viac) a tam sa trestalo nasledovne:
Pokarhanie ( důtka ), nasledovalo prísne pokarhanie sprevádzané najčastejšie zákazom vychádzok. Ak bol vojak nenapraviteľný alebo bol průserár, dostal trest 3, 7, 14 či 21 dní basy s podmienečným odkladom na 3 mesiace - v tom prípade mohol zabudnúť na nejaké opušťáky, alebo dostal rovno zopár dní basy po službe, poniektorí aj ostrú basu. Pražská posádková väznica ( naproti OD Kotva ) bola veľmi obľúbené miesto odpočinku poniektorých průserárov, podľa jej náčelníka sa familiárne nazývala "Zdeňkovy lázně". No a keď niekomu nebolo pomoci, nasledoval prokurátor a liečebný pobyt na Boroch alebo v Sabinove.
Aby ste si nemysleli, že mňa to obišlo, tak vedzte že som dostal 14 dní s odkladom na 3 mesiace - toto bývalo spravidla za nejakú blbosť, v mojom prípade mi pri nočnej kontrole "chýbalo" zopár duší, ktoré sa zabudli vrátiť zo šenku a ja som ich "zabudol" bonznúť.
...
Jednou velitel praporu nějaký major Kusý nemohl dospat a šel se stopkama kontrolovat na prapor, jak vstáváme na budíček. A už si to mašíroval ke mě "Soudruhu svobodníku, jak mi vysvětlíte, že se rota opozdila o 30 vteřin na rozcvičku ! ". Já abych se nezakoktal, tak jsem odpověď zjednodušil do jednoho slova. "Nestíhali". Nebylo to moc podle hovorové kázně, ale řečeno výstižně. Major Kusý zrudl "Cože ? Jak to se mnou soudruhu mluvíte, kdo je Váš velitel roty, půjdete na hlášení !!!" Poručík Kulíšek byl takový dobrák, tak mi cestou na "kobereček" k majorovi domlouval "Soudruh Šemora, to musíte velet, to nemůžete říkat, že nestíhali". Tak jsem dostal trest 21 dní nepovolených vycházek. Ala Černí baroni. (na vysvětlenou, tenkrát bylo nařízeno začínat oslovení "soudruhu" bez ohledu na stranickou příslušnost. Tak možná asi nejvíc vadilo, že jsem majora neoslovil "soudruhu")
Nakonec si člověk zavčas uvědomí, že vojnu má každý takovou, jako si jí udělá a potvrdilo se to. Šel jsem na ošetřovnu, že mám problém s výslovností při hovorové kázni a nadřízeným se to nelíbí. A najednou to šlo. Dostal jsem pohodlné místečko v teple ve věži velitelského OT64, tím jsem při nějakém bigošském útoku nemusel do rojnice v plížení někde bahnem, ale lehl jsem si s četou marodů do zákopu, který ostatní dobývali a dělali jsme slepými náboji imitaci obrany. Ale za tím kulometem v OT 64 jsem byl celkem spokojený, byla to taková pěkná hračička. To už tenkrát se odpalovalo elektricky na tlačítka.
Našel jsem i pár tajných fotek. kdyby mne tenkrát někdo bonznul že fotím, tak za to byl asi Sabinov, nyní snad už žádné vojenské tajemství nevyzrazuji.
Tady co by drsňák v plné polní na Doupově v boji. Tak bacha na mě, museli jsme umět střílet úplně ze všeho pancerfaustem konče.


Tady legendární OT64. Museli jsme umět jako velitelé tohle řídit, kdyby náhodou řidič padl v boji a měl s tím kdo dojet.

A moje později přidělená zbraň. A bylo to pohodlnější místečko než i za mrazu být vykloněný z poklopu vedle řidiče, abych jej navigoval.

A hlavně se musely čistit hlavně.


A nakonec nějaký lampasák vymyslel, že i poddůstojníci budou dělat rajóny, za podmínky, když na ně vojsko nevidí.
Tohle je vedle ubikace roty v Karlových Varech Dvory. Podle leteckých map tyhle baráky jsou už dávno srovnány se zemí.

Tenkrát jsme si ironicky říkali, že vojna je krásná, ale krátká
A nakonec na vše člověk s úsměvem vzpomíná.
Naposled editoval moderátor: