Pavle, opravdu je lépe teď, nebo za sociku? Položím několik otázek:
1) Byla by nutná důchodová reforma i v případě setrvání socialismu?
Ano byla. A neděkujme za to komunistům, ale Frantovi Pepovi jedničce a 1. světové válce. Ta způsobila škody ani ne tak padlími, jako výpadkem porodnosti (ono když se narodí místo 150 000 dětí 60 000, tak to za 4 roky války dělá 360 000 nenarozených dětí, a to je -1% populace/rok války),v prvních letech po válce najednou porodnost vystřelila na 180 000 dětí/rok. Tím se sice počet lidí dorovnal, ale vznikl velký rozdíl v rozdělení obyvatel podle roku narození. Ten by se sám srovnal, nebýt WWII. Rozdíl v počtu narozených mezi lety 1940-44 a 1946-50 byl opět výrazný. Že to není dobré se projevilo v šedesátých letech, kdy vlivem slabých válečných ročníků nejdřív klesla poptávka po nových bytech a s ními i nabídka.Když najednou poptávka po bytech opět vystřelila, následoval akutní nedostatek nových bytů.Je nutno vědět, že průměrný věk novomanželů té doby byl 21-22 let, a prvorodička nad 25 let? Velmi neobvyklé. Tento stav výborně vykreslil seriál sanitka, kdy hlavní postava neúspěšně shání byt. Řešením byla paneláková výstavba a to přímo živelná až do konce socialismu. Režim si byl vědom hrozícího problému důchodového systému s odchodem do důchodu silných ročníků let 1919-24 a 1946-50 a snažil se rozdělení populace zarovnat různými pobídkami pro mladé rodiny. A skoro by se mu to i povedlo. Mezi lety 1974 a 90 počet narozených dětí klesal jen pomalu z 200 000 na 140 000 ročně.
Společenské změny přišly v tu nejméně vhodnou dobu. Místo aby slabé ročníky let 1960-65 a nastupující nová vlna porodnost zvedla, postupně klesala až na 90 000 kolem let 2002-3. Porodnost se po roce 2005 zvedla na 120 000 dětí ročně. To však není záchrana, protože:
poklesl počet dětí na 1 ženu a výrazně vyletěl věk prvorodiček (prvorodička nad 30 let už je pravidlem). "Demokracie" navíc slovo populační politika nezná. Výsledkem jsou problémy se školkami a za nějaký čas i se školami a byty.
hodnocení: Komunismus +, Demokracie -
2) Vydržela by nákladní doprava i v případě bez likvidace průmyslu?
I kdyby se průmysl nelikvidoval, stejně by k poklesu provozu došlo. Socialistické plánování znamenalo nesmyslné přepravy přes země RVHP, takže dnešní situace některých řetězců magormarketů není nic nového pod sluncem. Jen to dříve nebylo tolik vidět. Ostatně řekněte mi smysl přeprav slovenského dřeva do Bečvár na pilu nebo vývoz ukrajinského dřeva do Rakouska
. Přeprava uhlí se udržovala vysoká pomalou plynofikací a neúsporným provozem podniků ("zdraví lidí až na druhém místě"). Pokles přeprav byl zvýrazněn zkostnatěním přepravního systému na klasických vozech a neochotě zavádět ve velkém kontejnery.
Že směsky nejsou na pořadu dne ukázaly ve stejné době (1985-2000) japonské dráhy. Kolem roku 1995 skončily se směskama a jezdí "uceleně". To neznamená že by o přepravy přišly. Dnes není problém na drahách "Tokaido" a "Sanyo" není problém potkat nárazově i 6 nákladních vlaků za hodinu nacpané do husté osobní dopravy. Ono ač to nevypadá, je Tokaido šinkansen na hranici kapacity (1 šestnáctivozový vlak/5 minut v jednom směru). Rušení tratí je v Japonsku ojedinělé, racionalizace ale běžná (velký počet zrušených stanic a nakládacích kolejí). V Japonsku proběhla přeměna provozu postupně dlouhá léta, zatímco tady nárazově během pár let.
Mám li být upřímný tak tady mohl komunismus i demokracie být bez problémů. Nebýt debilů okolo. Socialismus byl strašně o lidech, části vyhovoval a části dělal problémy. "Demokracie" dělá to samé, jen otevřeně. Tady se od války nedaří rozbít kruh událostí rozvoj+blbci= následný propad. 1945-47+Gottwald a spol,1968+Brežněv a spol, 1993+Klaus a spol. Kdy už se z tohoto kruhu dostaneme? Návratem do sociku určitě ne, to by byl krok zpět.
