Josef Vogeltanz
Pomocník strojvedoucího
zprostředkovaná odpověď bob57_cz:
Není to pravda.
Nikdy, opakuji nikdy nedošlo u x6y k přeskoku na kudlách přepojovače J/B při přechodu z J do B, ale vždy přechodem z B do J.
Vysvětlení je jednoduché.
Po vypnutí pulzů kotevního měniče dobíhá poslední kmit indukovaného proudu z kotvy přes nulovou diodu, která má velmi malý dynamický odpor a k úplnému zániku proudu a napětí dojde daleko dříve, než se vůbec kudly začnou hýbat.
Naopak při EDB je brzdový obvod kotvy připojen k brzdovému odporníku, který se dá odpojit jen tou kudlou a dynamický odpor má relativně veliký.
Po vypnutí pulzů budícího měniče je ještě dlouho za jízdy indukované napětí na kotvě díky remanenci buzení a kotvy tak dávají dostatečné napětí pro přeskok.
Největší napětí se ukazuje právě v okamžiku odtrhávání nožů, kdy se k hodnotě brzdového odporníku (kterým protéká ještě dostatečný proud na indukci) přičítá hodnota odporu vznikajícího oblouku vzduchové mezery,
takže napětí krátkodobě dosahuje několika kV (dynamická hodnota odporu v obvodu rychle stoupá a s ní i indukované napětí Ui=L x di/dt).
Pokud se podaří v ionizovaném prostředí oblouku přeskočit na kostru a vytvořit tam vodivou cestičku, je na tvrdý přeskok zaděláno při následném zapnují kotevního měniče pro jízdu.
V logické matici regulátoru tahu byly dodatečnou úpravou časovacích konstant prodlouženy mrtvé doby (delay) pro přechod z B do J.
Proto to taky při přechodu trvá tak dlouho, což si obchází ten nebulus tou svou popsanou manipulací.
Mohu si tohle dovolit tvrdit, protože jsem odjezdil s naší zkušebnou mnoho hodin na zkušebních jízdách s připojenými osciloskopy právě při hledání takových jevů spolu s napíchnutými AVčky ve strojovně v uliče vedle měničů.
