Ronoath napsal:
...
V železničáři č. 3 letošního ročníku byl článek o nehodě v Ústí, jak se tam Ešus změnil na cáry hliníku - a chyba byla u fíry, který na stroji neměl co dělat (cukrovka) a testy prošel.
...
Zdravím,
a v čísle posledním byl zveřejněn dotaz čtenáře na to, zda byla nějak potrestána lékařka, která onomu fírovi to "razítko" dala. Odpovídal sám autor článku o nehodě (viz. zmíněný Železničář č.3), že dle zjištěných informací nikdo nebyl ze způsobení nehody obviněn a souzen. A důvod ? Nelze dokázat přímý vliv diabetu strojvedoucího na vznik nehodové události.
Na druhou stranu je ale jasné, že měl-li strojvedoucí diabetes mellitus (cukrovku) a lékařka ho i přesto na stroj "pustila", porušila ustanovení bodu
A/1c vyhlášky 101/1995 sb.. Tuším, že už ale byla vydána její nová verze (možná pod jiným názvem), ale ten diabetes mellitus tam zcela jistě bude uveden také.
A mohla cukrovka za samotnou nehodu ? Podrobnosti (výsledky pitvy apod.) a detailní závěry vyšetřování samozřejmě nikdo z nás nezná a tak je třeba vše brát jako úvahy, jak to možná bylo.
Cukrovky máme dva typy - I. a II. Zatímco první typ vzniká v drtivé většině případů v dětství (znám i holčičku, která to "schytla" ve třech měsících) a pubertě s tím, že si nemocný musí aplikovat inzulín pomocí stříkaček, dávkovačů nebo inz.pumpou. V tomto případě není ještě přesně známo, proč nemoc vzniká (mírně nadneseně napsáno - děti nekouří, nepijí alkohol a nepřecpávají se tuky).
Typ druhý je někdy nazýván cukrovkou "stařeckou" a trpí ji lidé vyššího věku od cca. 45 a výše. Zde je za příčinu považován nezdravý styl života. Ovšem pozor - ve většině případů si diabetik s cukrovkou druhého typu od počátku své nemoci nemusí aplikovat inzulín a je léčen (přesněji udržován při životě) léky nazývanými antidiabetiky. Když se léčba nedaří, potom se již vše musí řešit inzulínem. To ale může nastat až po mnoha letech léčby léky.
A proč takový elaborát o cukrovce ? Jestliže fíra trpěl "jedničkou", hrozil mu jeden akutní, život ohrožující stav. Jde o hypoglykemii, kdy je velmi nízký stav krevního cukru (člověk si např. aplikoval inzulín, ale potom nesnědl určenou dávku jídla), mozek tím přestává být zásobován energií a dochází k bezvědomí se všemi důsledky na řízení/neřízení HDV. Zde se jedná řádově o 10-30 minut, kdy takový stav může skončit bezvědomím. Nejde tak o rychlou událost jako např. infarkt. Dalším stavem je hyperglykémie, kdy je naopak krevního cukru mnoho. Zde by ale bezvědomí mohlo nastat v řádu desítek hodin, takže zde bych o tom neuvažoval.
U diabetu druhého typu nebezpečná hypoglykémie s bezvědomím vzhledem ke způsobu léčby a povaze samotné nemoci je vznik nebezpečné hypoglykemie velmi nepravděbodobný.
Ve zmíněné vyhlášce není uvedeno, zda na stroj může alespoň diabetik II.typu (jednička je jasná - bez šance). Nevím, možná existuje nějaký vnitřní předpis, kde je ta dvojka povolena. Průšvih je totiž v tom, že diabetiků druhého typu razantně přibývá a to i mezi strojvedoucími ve vyšším věku, takže dle přesného výkladu vyhlášky 101/1995 sb. by za chvíli nemusel jezdit nikdo nad 50 let.
Jestliže měl strojvedoucí diabetes prvního typu, byl by to velký průšvih pro posuzující lékařku. Pomyslným "menším" průšvihem by byla skutečnost, když by fíra trpěl typem druhým. V každém případě ale vyhláška typy cukrovky nerozlišuje.
Osobně si myslím to, co autor odpovědi na dotaz ohledně "pranýřování" lékařky. Strojvedoucí v bezvědomí nebyl (prokázány správné reakce na podněty VZ) a prostě si jen rutinně myslel, že přejetí z jedné koleje na sousední proběhne až na další kolejové spojce o cca. kilometr dále. Kauza "cukrovka" tak byla jen dalším přídavkem do pomyslné omáčky kolem případu.
Co se týče té nepozornosti kdekoli, jsme opravdu jen lidé. Stačí se zamyslet, poohlédnout jinam nebo se nechat v autě "rozhodit" plačícím prckem vzadu v sedačce a je malér na světě. Mé zkušenosti s přejezdem ( 49°54'21.106"N, 18°20'11.825"E ) jsou jasné. Když stojím jako první v řadě a zvednou se závory, "řidiči" za mnou na mě poblikávají i přesto, že je stále v činnosti světelná signalizace. Není vyjímkou, že mě v té chvíli nějaký trotloid předjede. No a když nepoblikává bílá, jsem snad jediným na Bohumíně, kdo před přejezdem téměř zastaví a rozhlédne se na obě strany opět k nevoli za mnou dobržďujících šoférů. Ovšem i pro mě platí, že stačí chvilka nepozornosti ... .
David
Každý může udělat kdykoli chybu. To nijak neovlivníš.
.