Zdravím všechny příznivce MSTS!
Letošní rok jsem se nemohl zúčastnit akce jako organizátor, jen jsem ji na začátku rozjel a vše sledoval z bezpečné vzdálenosti z Dresden, kde jsem v půlročním studijním vyhnanství. Přesto mi to však nedá a vyjádřím se k celé akci. Nebudu hodnotit obsahovou stránku. Ta je věcí vás, fanoušků MSTS. Ovšem vyjádřím se k organizátorské části.
Po přečtení diskuze jsem zjistil, že většinou jste spokojeni s naší pohostinností, což mě samozřejmě těší a pokud to bude v našich silách, tak se pokusíme poskytnout vám azyl i v dalších letech.
Ovšem jsou zde i negativní ohlasy. Proto mám pro všechny nabídku. Bude-li zájem a nic se do příštího roku nepokazí, jsem ochoten pro zájemce v rámci dalšího srazu udělat takový krátký rychlokurz na výpravčího.
Nechci někoho podceňovat z neznalosti předpisů nebo nedostatku zkušeností, ale přeci jenom. MSTS to jsou strojvedoucí, naše modelové kolejiště jsou zase výpravčí. To jsou dva světy velmi podobné a přesto velmi odlišné. Tím nemyslím jen rozdělení naší velké železničářské rodiny na spoustu malých firem.
Sice to teď řeknu zjednodušeně, ale strojvedoucí jen sedí na mašině a jede. Své práce má dost a plní ji zodpovědně. O jeho jízdu se starají jiní dopravní zaměstnanci (pominu-li tratě provozované dle předpisu D3
). Tito dopravní zaměstnanci na rozdíl od strojvedoucího sedí na židli a starají se o svoji stanici, která s nimi nikam neodjede. Mají o ní přehled a rozhodují, co se kde rozjede, zastaví nebo projede.
Ano, můžete teď tvrdit, že tu kecám o blbostech. Ale já mám několikaletou praxi jako signalista a povolání výpravčího je mi důvěrně známé. Proto vím, že výpravčího vcelku nezajímá, jakou sílu má lokomotiva a proč se tedy s nákladním vlakem rozjede na takovou rychlost za takovou dobu. Nebo jak se rozjet, aby s Hydrou a třemi 053 na R do Tanvaldu nenabral ve stoupání z Vysočan do Satalic opět zpoždění 3 minuty. To je práce strojvedoucího. Velká část výpravčích ani netuší, jaké všechny zákonitosti pracují ve prospěch i neprospěch dobré jízdy vlaku.
Výpravčí totiž provoz organizuje a na základě aktuální situace rozhoduje o opatřeních v řízení provozu. Má proto svoje předpisy a nařízení od dispečerů. Třeba pokud nějaký vlak nejede včas, tak on v zásadě neřeší proč, ale řeší plynulost jízdy ostatních vlaků.
Jak je to zařízené na velké dráze, tak podobně je to zařízeno i u nás na kolejišti. Výpravčí je ve své stanici a tam je pánem. Rozhoduje o vlakových cestách a domlouvá se se sousedními výpravčími na jízdě vlaků mezi stanicemi. K tomu jsou platné předpisy, které toto řeší. Dokonce není problém dodržovat závazná slovní znění dle předpisu D2. Jeho úkolem je tedy správně a včas obsluhovat zabezpečovací zařízení a dodržet všechny technologické postupy nutné pro jízdu vlaku. Stará se ovšem pouze o svoji stanici a do řízení v ostatních stanicích nezasahuje (nekibicuje). Od toho je případně dispečer nebo výpravčí na Hlavním nádraží a v Ledečku. Celé to možná zní složitě, ale praxe je velmi jednoduchá. Jen je třeba chvíli poslouchat a pak se vžít do své role.
Když jsou tedy šestileté děti schopny toto pochopit a naučit se, tak pro středně natvrdlého pařiče MSTS by to nemusel být problém.
Obsahem tohoto rychlokurzu by bylo seznámení se s nejzákladnějšími pravidly pro organizování provozu (z předpisu D2 a dalších) a pak praktická ukázka na kolejišti. Ta by kromě základní komunikace zahrnovala také jednoduché křižování a předjíždění vlaků, základy efektivního posunu a základy vazeb v zabezpečovacím zařízení (předpisy Z1, T100 a další). Pak bychom se mohli zaměřit na problematiku plynulosti osobní dopravy a řešení některých konkrétních dopravních situací, které mohou nastat při běžném provozu. Třeba jízda mimořádného vlaku, mimořádná změna vjezdové koleje osobního vlaku, mimořádnosti v oběhu souprav a jiné.
Pak by samozřejmě byla možnost diskuze nad konkrétními problémy.
Sice bychom vás zpočátku vedli za ručičku, jak malé děti, a museli byste nás poslouchat. Ovšem potom věřím, že by nedocházelo k problémům popisovaným mým kolegou.
Nabídka je otevřená a stačí se jen včas ozvat, abychom něco připravili. Ovšem ježdění na kolejišti není nutné. Práce je na něm dost. My alespoň budeme mít možnost na něm dále tvořit a o problematice práce výpravčího můžeme pohovořit třeba u oběda.
S přáním mnoha ujetých kilometrů bez chybových hlášek vás zdraví
Vašek Macek, vedoucí KŽM DDM Praha.
Ještě jednou prosím přespávající, aby mi poslal přes SZ adresu trvalého bydliště - ještě mi chybí tři lidi. Jirka
Letošní rok jsem se nemohl zúčastnit akce jako organizátor, jen jsem ji na začátku rozjel a vše sledoval z bezpečné vzdálenosti z Dresden, kde jsem v půlročním studijním vyhnanství. Přesto mi to však nedá a vyjádřím se k celé akci. Nebudu hodnotit obsahovou stránku. Ta je věcí vás, fanoušků MSTS. Ovšem vyjádřím se k organizátorské části.
Po přečtení diskuze jsem zjistil, že většinou jste spokojeni s naší pohostinností, což mě samozřejmě těší a pokud to bude v našich silách, tak se pokusíme poskytnout vám azyl i v dalších letech.
Ovšem jsou zde i negativní ohlasy. Proto mám pro všechny nabídku. Bude-li zájem a nic se do příštího roku nepokazí, jsem ochoten pro zájemce v rámci dalšího srazu udělat takový krátký rychlokurz na výpravčího.
Nechci někoho podceňovat z neznalosti předpisů nebo nedostatku zkušeností, ale přeci jenom. MSTS to jsou strojvedoucí, naše modelové kolejiště jsou zase výpravčí. To jsou dva světy velmi podobné a přesto velmi odlišné. Tím nemyslím jen rozdělení naší velké železničářské rodiny na spoustu malých firem.
Sice to teď řeknu zjednodušeně, ale strojvedoucí jen sedí na mašině a jede. Své práce má dost a plní ji zodpovědně. O jeho jízdu se starají jiní dopravní zaměstnanci (pominu-li tratě provozované dle předpisu D3
). Tito dopravní zaměstnanci na rozdíl od strojvedoucího sedí na židli a starají se o svoji stanici, která s nimi nikam neodjede. Mají o ní přehled a rozhodují, co se kde rozjede, zastaví nebo projede.Ano, můžete teď tvrdit, že tu kecám o blbostech. Ale já mám několikaletou praxi jako signalista a povolání výpravčího je mi důvěrně známé. Proto vím, že výpravčího vcelku nezajímá, jakou sílu má lokomotiva a proč se tedy s nákladním vlakem rozjede na takovou rychlost za takovou dobu. Nebo jak se rozjet, aby s Hydrou a třemi 053 na R do Tanvaldu nenabral ve stoupání z Vysočan do Satalic opět zpoždění 3 minuty. To je práce strojvedoucího. Velká část výpravčích ani netuší, jaké všechny zákonitosti pracují ve prospěch i neprospěch dobré jízdy vlaku.
Výpravčí totiž provoz organizuje a na základě aktuální situace rozhoduje o opatřeních v řízení provozu. Má proto svoje předpisy a nařízení od dispečerů. Třeba pokud nějaký vlak nejede včas, tak on v zásadě neřeší proč, ale řeší plynulost jízdy ostatních vlaků.
Jak je to zařízené na velké dráze, tak podobně je to zařízeno i u nás na kolejišti. Výpravčí je ve své stanici a tam je pánem. Rozhoduje o vlakových cestách a domlouvá se se sousedními výpravčími na jízdě vlaků mezi stanicemi. K tomu jsou platné předpisy, které toto řeší. Dokonce není problém dodržovat závazná slovní znění dle předpisu D2. Jeho úkolem je tedy správně a včas obsluhovat zabezpečovací zařízení a dodržet všechny technologické postupy nutné pro jízdu vlaku. Stará se ovšem pouze o svoji stanici a do řízení v ostatních stanicích nezasahuje (nekibicuje). Od toho je případně dispečer nebo výpravčí na Hlavním nádraží a v Ledečku. Celé to možná zní složitě, ale praxe je velmi jednoduchá. Jen je třeba chvíli poslouchat a pak se vžít do své role.
Když jsou tedy šestileté děti schopny toto pochopit a naučit se, tak pro středně natvrdlého pařiče MSTS by to nemusel být problém.
Obsahem tohoto rychlokurzu by bylo seznámení se s nejzákladnějšími pravidly pro organizování provozu (z předpisu D2 a dalších) a pak praktická ukázka na kolejišti. Ta by kromě základní komunikace zahrnovala také jednoduché křižování a předjíždění vlaků, základy efektivního posunu a základy vazeb v zabezpečovacím zařízení (předpisy Z1, T100 a další). Pak bychom se mohli zaměřit na problematiku plynulosti osobní dopravy a řešení některých konkrétních dopravních situací, které mohou nastat při běžném provozu. Třeba jízda mimořádného vlaku, mimořádná změna vjezdové koleje osobního vlaku, mimořádnosti v oběhu souprav a jiné.
Pak by samozřejmě byla možnost diskuze nad konkrétními problémy.
Sice bychom vás zpočátku vedli za ručičku, jak malé děti, a museli byste nás poslouchat. Ovšem potom věřím, že by nedocházelo k problémům popisovaným mým kolegou.
Nabídka je otevřená a stačí se jen včas ozvat, abychom něco připravili. Ovšem ježdění na kolejišti není nutné. Práce je na něm dost. My alespoň budeme mít možnost na něm dále tvořit a o problematice práce výpravčího můžeme pohovořit třeba u oběda.
S přáním mnoha ujetých kilometrů bez chybových hlášek vás zdraví
Vašek Macek, vedoucí KŽM DDM Praha.
Ještě jednou prosím přespávající, aby mi poslal přes SZ adresu trvalého bydliště - ještě mi chybí tři lidi. Jirka
