VáclavS
Průvodčí
Odpoledne bylo ve znamení 200 mil po silnici, které oddělují Pendleton od Portlandu. Jen pro představu jak je Oregon veliký: Z Portlandu do Ontaria je to po dálnici 374 mil (600 kilometrů) a přitom většinu času sledujete trať UP. My jsme ale dálnici na prvním úseku do Hermistonu (poblíž je velký ranžír se spádovištěm Hinkle yard, ale není k němu veřejný přístup) a zkusili ještě štěstí na trati, ale bohužel neúspěšně.

Jeden z přejezdů mezi Pendletonem a Hermistonem.
V Hermistonu jsme potkali kolegu Michaela, co byl týden dříve na návštěvě v Chehalisu. Po oku jsme sledovali blízký přejezd na vjedzu do Hinkle yardu. Byla zde relační směska, ale evidentně ne ještě připravena k odjezdu. Teprve si spojovala soupravu. V USA sice mají dlouhé koleje, ale na ranžírech používají naše délky kolejí (obvykle 700 - 800 metrů) a výsledná souprava pak vzniká spojením několika skupin vozů, často s různými stanicemi určení.

Přejezd v Hermistonu na vjezdu do Hinkle yardu.
Hinkle yard jsme objeli, ale veřejný přístup nikde není, vše je strašně z dálky (jaký to rozdíl proti ranžíru v Pascu). Když jsme ale se blížili k trati která patří pod Ayer´s subdivision, potkali jsme obilný vlak, který právě opouštěl Hinkle směrem na Spokane.

Želežniční přejezd na Ayer´s subdivision v Hinkle, Oregon
Ten vlak je této trati velmi zajímavý. Ne tím že je to obilňák, těch tu jezdí spoustu. Ale tím, že není sestaven z vozů CP a KCS, ale z vozů UP. Neexportní souprava obilí je na této trati velice vzácná. A v soupravě byly ještě lepší věci:

V soupravě byly řazeny dva vozy stále s registrací Missouri Pacific (též MOPAC), která ale v roce 1997 zanikla začleněním do tratí UP.
Po ulovení tohoto obilňáku jsme se rozhodli pokračovat v cestě po dálnici. Trať odsud až do Portlandu sleduje dálnice I84. Nedaleko městečka Boardman jsme spatřili na trati uhánějící vlak I-NPSE z rána, který mezitím v Hinkle vyměnil četu a dotankoval lokomotivy. Pár mil za Boardmanem je přejezd přímo napojený na exit z dálnice, takže jasná volba místa.

Krásné místo, u řeky Columbia. Na protějším břehu vede trať BNSF z Pasca do Vancouveru a Portlandu.
My jsme ale hned pokračovali dál, protože ve čtyři jsme byli očekáváni v přístavu v nedalekém Arlingtonu kamarádem Shanem a jeho psem Indym.

Arlington je malý obilný přístav na řece Columbia a na protějším břehu je další obilný přístav, Roosevelt. Pokud vám oba názvy přijdou povědomé z první části, kdy jsme jezdili kolem Chehalisu, tak je vaše podezření správné. A na další vyprávění se bude hodit kolíček na nos. Byť to není od řeky vidět, tak na obou stranách na planině je z každé strany jedna skládka. Zatímco vlaky UP mají z Arlingtonu prudkou vlečku nahoru na planinu, v Rooseveltu se kontejnery z odpadem překládají na silniční valníky a těmi jsou vytahovány po silnici do kopce. V Rooseveltu končí vlaky H-INBROO (nově H-SEAROO) ze Seattlu, který dobírá odpadky z Centrálie a okolí (také odpad z Chehalisu končí zde). Pokud bysme ale vyhodili odpadek například v Aberdeenu, tak by skončil ve vlaku O-PSGL společnosti UP právě v Arlingtonu. V Arlingtonu také končí vlak O-SEGL ze Seattlu.

Železniční přejezd v Arlingtonu, pod mostem vedle vlečka na skládku.
Po asi čtvrthodině si Chase všiml blížícího se vlaku na našem břehu. Hned vedle je přejezd, kde lze vlak snadno zachytit.
Není vám ta souprava povědomá?
Ano, je to souprava od obilného vlaku, co jsme sledovali ve středu nedaleko hranice států Washington a Idaho. Dnes je ale souprava vyložená a prázdná se vrací jako vlak GS-KAET do Eastportu, kde bude předán kanadské četě.
Shane nás upozornil na příjezd vlaku O-GLPS (vyrovnávka z Arlingtonu do Sheltonu na poloostrově Kitsap, který z Portlandu vede četa BNSF a z Centrálie četa PSAP) z vlečky. Následoval úprk a improvizované natáčení.

Panorama Arlingtonu směrem na východ. Na levém břehu je vidět Roosevelt s nákladní cestou na státní skládku. Vozy s odpadky kam se podíváš...
Co bylo zklamáním, to byl levý břeh, přesněji trať BNSF. Běžně tu jezdí 30-35 vlaků za den, ale dnes odpoledne jsme tu nespatřili hnout ani kolo.
Shane nám na cestu doporučil několik míst u řeky na natáčení vlaku, ale museli jsme se rozloučit. Stále nás čekalo 135 mil do Portlandu, cílem pro dnešní den bude Vancouver. Ten americký.

Jeden z přejezdů mezi Pendletonem a Hermistonem.
V Hermistonu jsme potkali kolegu Michaela, co byl týden dříve na návštěvě v Chehalisu. Po oku jsme sledovali blízký přejezd na vjedzu do Hinkle yardu. Byla zde relační směska, ale evidentně ne ještě připravena k odjezdu. Teprve si spojovala soupravu. V USA sice mají dlouhé koleje, ale na ranžírech používají naše délky kolejí (obvykle 700 - 800 metrů) a výsledná souprava pak vzniká spojením několika skupin vozů, často s různými stanicemi určení.

Přejezd v Hermistonu na vjezdu do Hinkle yardu.
Hinkle yard jsme objeli, ale veřejný přístup nikde není, vše je strašně z dálky (jaký to rozdíl proti ranžíru v Pascu). Když jsme ale se blížili k trati která patří pod Ayer´s subdivision, potkali jsme obilný vlak, který právě opouštěl Hinkle směrem na Spokane.

Želežniční přejezd na Ayer´s subdivision v Hinkle, Oregon
Ten vlak je této trati velmi zajímavý. Ne tím že je to obilňák, těch tu jezdí spoustu. Ale tím, že není sestaven z vozů CP a KCS, ale z vozů UP. Neexportní souprava obilí je na této trati velice vzácná. A v soupravě byly ještě lepší věci:

V soupravě byly řazeny dva vozy stále s registrací Missouri Pacific (též MOPAC), která ale v roce 1997 zanikla začleněním do tratí UP.
Po ulovení tohoto obilňáku jsme se rozhodli pokračovat v cestě po dálnici. Trať odsud až do Portlandu sleduje dálnice I84. Nedaleko městečka Boardman jsme spatřili na trati uhánějící vlak I-NPSE z rána, který mezitím v Hinkle vyměnil četu a dotankoval lokomotivy. Pár mil za Boardmanem je přejezd přímo napojený na exit z dálnice, takže jasná volba místa.

Krásné místo, u řeky Columbia. Na protějším břehu vede trať BNSF z Pasca do Vancouveru a Portlandu.
My jsme ale hned pokračovali dál, protože ve čtyři jsme byli očekáváni v přístavu v nedalekém Arlingtonu kamarádem Shanem a jeho psem Indym.

Arlington je malý obilný přístav na řece Columbia a na protějším břehu je další obilný přístav, Roosevelt. Pokud vám oba názvy přijdou povědomé z první části, kdy jsme jezdili kolem Chehalisu, tak je vaše podezření správné. A na další vyprávění se bude hodit kolíček na nos. Byť to není od řeky vidět, tak na obou stranách na planině je z každé strany jedna skládka. Zatímco vlaky UP mají z Arlingtonu prudkou vlečku nahoru na planinu, v Rooseveltu se kontejnery z odpadem překládají na silniční valníky a těmi jsou vytahovány po silnici do kopce. V Rooseveltu končí vlaky H-INBROO (nově H-SEAROO) ze Seattlu, který dobírá odpadky z Centrálie a okolí (také odpad z Chehalisu končí zde). Pokud bysme ale vyhodili odpadek například v Aberdeenu, tak by skončil ve vlaku O-PSGL společnosti UP právě v Arlingtonu. V Arlingtonu také končí vlak O-SEGL ze Seattlu.

Železniční přejezd v Arlingtonu, pod mostem vedle vlečka na skládku.
Po asi čtvrthodině si Chase všiml blížícího se vlaku na našem břehu. Hned vedle je přejezd, kde lze vlak snadno zachytit.
Není vám ta souprava povědomá?
Ano, je to souprava od obilného vlaku, co jsme sledovali ve středu nedaleko hranice států Washington a Idaho. Dnes je ale souprava vyložená a prázdná se vrací jako vlak GS-KAET do Eastportu, kde bude předán kanadské četě.
Shane nás upozornil na příjezd vlaku O-GLPS (vyrovnávka z Arlingtonu do Sheltonu na poloostrově Kitsap, který z Portlandu vede četa BNSF a z Centrálie četa PSAP) z vlečky. Následoval úprk a improvizované natáčení.

Panorama Arlingtonu směrem na východ. Na levém břehu je vidět Roosevelt s nákladní cestou na státní skládku. Vozy s odpadky kam se podíváš...
Co bylo zklamáním, to byl levý břeh, přesněji trať BNSF. Běžně tu jezdí 30-35 vlaků za den, ale dnes odpoledne jsme tu nespatřili hnout ani kolo.
Shane nám na cestu doporučil několik míst u řeky na natáčení vlaku, ale museli jsme se rozloučit. Stále nás čekalo 135 mil do Portlandu, cílem pro dnešní den bude Vancouver. Ten americký.









