Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Pokud člověk slouží na nějakém konkrétním stroji mezi stovkou stejných přes 10 let, tak to není jen kus šrotu. A to není brek, to je jen vzpomínka na bývalý druhý domov. Za mých časů tam moc nesvítil dálkový reflektor. Tak jsem v olejně vyfasoval 4 halogeny do peršingu, vlepil do parabol od promítačky, propojil dráty do série kvůli dvojnásobnému napětí a celé zaletoval do šroubovací patice z žárovky. Mašinka svítila nad očekávání a neměli jsme konkurence. A halogeny vydržely celou dobu, co jsem tam jezdil. Dílně jsme dali na pivo, aby nám vyměnili kompresor za méně hlučný z nějaké havarované 451. Na stanovišti jsme si dávali termostaty vybrakované z havarovaných jednotek. Když se v noci spávalo ve voze, tak jsem si nosil svůj temostat s kablíky a napojoval si jej na pojistky topení vedle nástupních dveří. Na každé mašině jsme měli zamčenou skříňku, kde jsme měli všelijaké nádobí na vaření, deky, kdyby byla zima a různé potřebné věci, aby se vše nemuselo tahat s sebou na každou šichtu. Dnes už to neplatí. Něco jako turnusová mašinka neexistuje, je úplně jiná doba.

