Už se v tom pěkně zamotáváme.
Pokud mám ještě něco v potrubí, a souprava stále mírně brzdí do měkka, tak přece si nepomáhám přídavnou brzdou

.
Za 19 let, co jsem si odseděl na stanovišti jsem to u žádného fíry neviděl. Přídavná se vždy zatahovala až po úplném zastavení vlaku a to jen kvůli vybavení VZ. Na spádu se souprava přibrzdila vlakovou brzdou. Tenkrát na to vyšlo nějaké nařízení i ve škole.
Co jsem si odjezdil já, tak mne ani ve snu nenapadlo za jízdy sahat na přídavnou brzdu.
Ale jednou jsem měl zadek sevřený, abych zastavil u peronu.
Jeli jsme z CHocně do Týniště (451) a cestou mašina kaput. Šlo to rozchodit jen způsobem, že se jednotka dala na samostatnou, kdy funkční byla jen zadní a fíra ještě musel tahat za relátko, aby se točil kontroler. Tak jsem jel, ale nefungoval mimo jiné rychloměr. Krásný letní den, čistý vzduch, daleká viditelnost, takže ideální podmínky ke špatnému odhadu rychlosti. Já to rozjel asi na 106 a fíra vzadu koukajíc na rychloměr se smál a byl zvědav, jak se mi podaří zastavit. A já si myslel, že jedu tak devadesát. Jenomže mašina na půl, tedy se netočil generátor a nefungovala EDB. Jak to brzdí jen na špalky vidíte v MSTS. Já tam měl rychlobrzdu a účinek relativně minimální. Hold v Čermné nad Orlicí jsem udělal čtvery dveře za peron. Sice nikdo nevystupoval, ale výpravčí nesl rozkaz OP. CHudák se musel prodírat kopřivami.

Ale nutno poznamenat, že k přejezdu u Borohrádku se mi ze stovky podařilo přibrzdit na 10 už na výbornou. Po odbrzdění přesně deset a před přejezdem.
Takže zase takové béčko jsem nebyl

Ale fíra se smál proto, že sám ví, že když nefunguje rychloměr, je brzdění mnohdy problém.