Zbyňku, i ta trať se počítá. A jen tak mimoděk. Nikdy jsem muziku nebral, jako nějaké závody, kdo je lepší, nebo horší, nebo, kdo jaký žánr hraje, či poslouchá. Navíc, takové ty hvězdné manýry na zdejší hudební scéně, mi přijdou docela k smíchu. Nejvíc mne pobavilo, když jsem po odchodu ze Salamandry hrál na jednom fesťáku s Moravius a přijela tam kapela, kterou jsem v životě neviděl a jejich bicman se tam začal roztahovat, jak musí hodinu před koncertem postavit za pódiem bicí, se slovy: "musí sednout blány po cestě, to víš, zkušenosti, my jsme hráli na mástrech..." a když se dověděl, s kým se potkal, tak to byla celkem prdel...
Tohle fakt venku neuslyšíš. Měl jsem tu čest hrát na jednom pódiu s Accept, Gama Ray, Freedom Call, Saxon, Tarjou, Sabaton a spousty dalších světových kapel. Jedno tihle muzikanti měli společné. Skromnost a kamarádství. Nebyl problém, aby Chris z Freedom Call, nazpíval na našem CD společnou skladbu, zpěvák ze Sabaton nám na Masters of Rock křtil CD a Chris si tam s námi hodil společnou skladbu. Mám fakt z vystoupení neskutečné zážitky, které mi nikdo neveme a třešničkou na dortu považuji společný koncert s Iron Maiden v pražském Edenu. A jde hlavně o ty zážitky z vystoupení, což je odměna za neskutečnou práci okolo. Asi tak nějak to vnímám já.
