Cyklonehody členů našeho fóra

Zbyněk Šemora

Strojvedoucí
alcapone napsal:
Zbyněk Šemora napsal:
Díky za model, stáhnu asi až zítra. Tímto se omlouvám všem, že dnes s nikým nekomunikuji a nejsem na značce v práci.
Včera jsem asi dle hesla "sportem k trvalé invaliditě" chtěl se proběhnout s pejskem na kole. Jenomže on se nějak loudal, než očuchal všechny keře tak já při čekací otočce nějak škobrtnul, kolo se zastavilo a už jsem se kymácel k zemi. Sice jsem nastavil nohu, ale díky vysokému sedlu se mi noha podlomila a v mžiku jsem šmirgloval dlaždice. A rám kola mne ještě doklepnul. Sice pochůzkové kolečko s pejskem jsem ještě dokončil střídavě na kole , střídavě pěšky, ale večer jsem zažil noc hrůzy. Spal jsem všeho všudy asi 50 minut. Ráno jsem se nechal odvézt k doktorovi (měl jsem problém se jakkoli doplazit jen na WC) a opět jsem nabyl přesvědčení, že zbytečná ztráta času. Prohlídka lékaře asi z 10 metrů, Rentgen sice OK, ale předpis žádný. Mám si v lékárně koupit nějakou mastičku, jejíž název jsem hned po vyslovení zapomněl. Takže poučení pro příště, pokud se po pádu z kola postavím na nohy, tak opravdu stačí navštívit rovnou lékárnu. :cry:
Komu jsem slíbil DVD, učiním tak zítra (pokud se dokulhám do práce a na poštu. Naštěstí mám vše blízko.)

A další co se potkal se zemí, já večer na rychnovském přejezdu jsem zapomněl si najet, páč je šikmo a už sem letěl. Bez zubu a obě zápěstí v háji, no doma asi čtrnáct dní, páč sem hodil šipku, mít helmu tak mám o kšilt rozražený nos a brýle na dvě půlky, takhle mě to bude stát u zubáka 500 stovek a novej ráfek u kolou. Nemáš tam nějaký silnější co tyhle držko pády vydrží.
Michal napsal:
alcapone napsal:
A další co se potkal se zemí, já večer na rychnovském přejezdu jsem zapomněl si najet, páč je šikmo a už sem letěl.
Já se takhle nedávno odporoučel k zemi v Kolíně při přejíždění vlečky. Průtrž mračen, hromy, blesky, to byla paráda. Naštěstí to dopadlo dobře - pouze drobné oděrky já i kolo. :D
Pawlik napsal:
Ach ta kola... :D
Já před týdnem hodil tlamu na Kokořínsku, když jsem sjížděl půlmetrové schody. Ale musím říct, že helma je nezbytnost. Po pádu letmo (asi 5 metrů kotrmelců ze srázu) jsem se zastavil kokosem o balvan.
Oděrky se také dostavily, když jsem v týdnu myl kolo, ronil jsem krokodýlí slzy.
Koukám, že se v BP rozvinula diskuze na téma drškopády na kolech, tak jsem raději založil vhodné téma zde.

Já ještě přidám nehodu na stejném principu, kterou jsem zažil asi před 20 lety v Praze. Jel jsem na své skládačce Eska Turbo z Vršovic a přijíždím na ONJ. Při kličkování mezi závažími výměn (pod mostem Modřanky) jsem se také zasek a zastavil a musel jsem z kola také seskočit. A to samé jenomže v modrém. Tentokrát se mi nepodlomilo koleno, ale kotník a už jsem ležel na zemi. Vše v pohodě, dojel jsem jako by nic ke strojmistrům, ukončil směnu a šel spát. Noc hrůzy jako včera a ráno jsem se nepostavil na nohy. Lékaře jsme měli naštěstí hned pod ubytovnou. Ale přístup byl k pacientovi lepší. Paní doktorka mne prohlédla a chtěla dát tlakový obvaz. Žádný v ordinaci nenašla, tak s poznámkou "hlavně že jsou peníze na sovětské rakety" mi napsala předpis, ať se stavím v nějaké lékárně. Tady byla ale pozitivní změna ta, že jsem sice chůze byl neschopen jako nyní, ale na kole jsem mohl jezdit bezbolestně. Ale zákony schválnosti fungovaly. I s kolem jsem cestoval na neschopenku domů a ze Šakvic jsem neměl přípoj, takže poslední 4 km jedině na kole. Jenomže po nasednutí na kolo jsem zjistil, že se mi polámal cvrček a západky nezabírají. Jít pěšky pro bolesti nešlo. Mobily tenkrát nebyly a všude kolem tma. Pak mne napadla jedna šílenost. Vozil jsem si náhradní špici do výpletu a tou jsem přidrátoval pastorek za otvory k výpletu kola. Měl jsem z kola takový furtšlap, ale světe div se, kolo jelo. Ikdyž do kopce jsem měl strach, že zadrátování povolí. Nakonec se zadařilo a kolem půlnoci jsem byl doma jak na koni. :lol:
 
Zbyňku, to je jak od Indiana Jonese :D .

To jsme takhle zase v partě vyrazili na Kokořínsko a kamarád jel na totálně sjetých pláštích.
Po prvním sjezdu byl v kole kráter. Nejdřív to jistil tácek od buřtů vložený mezi plášť a duši. Po rozpadnutí jsme obětovali občanku onoho nešťastníka. S touto úpavou pak absolvoval ještě 60 km převážně velmi těžkým terénem. Zkrátka pod heslem "Tam kde hynuli sobi, Čech se přizpůsobí".

Když jsme u těch držkopádů nemohu opomenout letošní "výlet" Deteria přímým směrem ze silnice do lesa v plné rychlosti. :)
 
Ja som bol teraz na cyklovýlete na Kysuciach a 2x som počas 120km v teréne spadol. Scenár bol zakaždým ten istý: V nízkej rýchlosti som nabehol na prekážku a už som letel cez riaditká. Raz to bol strom v tráve, ktorý bol navyše šikmo a druhý krát nejaká ryha na ceste. Ak by som išiel rýchlejšie tak vidlica by to zvládla a prešiel by som bez pádu. Ale našťastie okrem zopár nadávok to dobre dopadlo. :D
 
Není pravda. :) Místní čtyřicátníci jeli pod vlivem z hospody v Hlavenci a jeden účastník si tam po pádu zlomil ruku. Protože jsou to recesisti, jeli po roce uctím památku té ruky a od té doby je u silnice věnec a na asfaltu je bílou barvou nakreslená silueta onoho kaskadéra.
 
Tak to je smutný případ :( Co tak člověk pozoruje kolem sebe, připitý lidi mají vždy kliku. Ještě se mi nestalo, že bych zažil nějakou podobnou záležitost jak popisujete vy, či o ní alespoň slyšel
 
Taky přileju vodu do mlýna. Asi tak před dvoma rokama, sem lej s kámošem po ústecké ciklostezce. Měl tehdy nové kolo. bylo fyjn, kotoučový brzy, ty jsem si chtěl vždycky vyzkoušet. ovšem to kolo mělo jednu vadu na kráse. Mělo (má) prozozené brzdy (brzda pro přední kolo na pravo a pbzdy pro zadní kolo na levo). Kámoš mě na to ještě speciálně upozoňoval. Tak jsem chvíly na tom kole jel a v pohodě. byla to náhhera. Pak jsme si kola zase prohodili, a než jsem nasedl na svoje kolo, tak mě kámoš znova upozornil na to, že už jedu na vém kole, tudíš, že mám btzdy "normálně". Já frajersky odpověděl něco ve stylu: já vím, nejsem de*il....Ovvšem pravda se ukázala. Při potřebě náhlého brždění jsem si spetl brzy a zabrzdil přední. bylo to ve zhruba 30 kilometrový rychlosti. Následoval pád přez řidítka....Na zadním kole solidní 8, duše protržená, rukavice prodřený a nemít helmu, tak bych tu ted nebyl. Naštěstí bydlel kousek, kolo jsme k němu odtlačily, jeho taťka mi v záchvatu vyměnil duši (pro zichr vozím s sebou náhradní), a napumpoval. jelikož jsem měl být za chvíli doma a doma jsem měl v tu chvíly horkou půdu, nechtěl jsem přijet pozdě. Ovšem normálně se na tom kole nedalo jet. Mosel jsem tedy přijnout jistá opratření. Zadní brzdu jsme museli odpojit, protože ta 8 o ní třela. Nejkratší cesta vedla po silnici. tak jsem tedy jeli. Kolo solidně cukalo, a byl jsem - jak se říká pos*anej až za ušima. Chvílemi jsme se "řítili" i 40cítkou. Brzdil jsem jenom přední brzdou a to jsem si musel dávat skara bacha, abych neletěl znova. Taky jsem musel polejvat zadní kolo vodou, protože mi připadalo, že střešně smrdí - jako když se pálí guma. Byla to moje nejhorší jízda. dyž mě viděla mamka, pěkně mě seřvala. No teď když si na to s kámošem vzpomene, tak se tomu už jenom smějem, ale mamka o tom ani nechce slyšet. radši jsem zí řekl, že mi přez cestu přeběhl pes na vodítku a v tý rychlosti, že jsem brzidil obouma brzdama stejnou silou. naštěstí to spolkla.

I když se to zdá nereálně, opravdu se mi to stalo.
 
To já měl tuhle štěstí, když jsem jel z odpoledního šotu u vjezdovýho návěstidla mé domovské stanice. Za mostem, na mé zpáteční cestě, je zatáčka trochu z kopce a hned za zatáčkou pod kopečkem je výjezd z parkoviště restaurace.
Jel jsem jako obykle tamtudy krapet rychleji. A když zřel že z výjezdových a zároveň východových vrat restaurace vybýhá asi 4 leté dítě, okamžitě jsem naplno stiskl oba brzdiče a šup už mě to valilo. Ale neletěl jsem přes řidítka jelikož jsem v šoku držel obě nohy na šlapkách pevně a zakolnil se dozadu, takže návštěvníci restaurace sedíc na zahrádce viděli scénu jak z Matrixu kdy jsem zůstal stát na předním kole 2 vteřiny před vystrašeným chlapcem který urychleně opustil místo kde kupodivu nezůstala loužička, než jsem tvrdě dopadl zpět na zadní kolo a narazil si tím tak kostrč. Au
 
Čouda napsal:
Chlapi, jezděte vožralý. ty maj dycky kliku :lol: 8)
Nevím,jak je to možné,ale ožralej spadne pod vlak,fíra brzdí,pak jde dozadu a připravuje se na to nejhorší a ke svému údivu tam vidí chlapa,co se motá a říká,že si spletl cestu.A takových případů je dost,zatímco střízlivého pak vezou černoši...
 
Naposled editoval moderátor:
:lol: já jsem slyšel příhodu: Valí vlak, v kolejišti člověk -> rychlobrzda. Vlak zastavil tak nějak včas, fíra se šel podívat jestli to stihl, pač to bylo knopový a ten člověk mu dal ještě do zubů za to, že ho nepřejel a odešel.
 
tak taky neco pridam, ale zas tak napinave to nebude:
kdyz jsem byli loni s brachou u tety v Desenicich(soucast Šnekovy 183), tak jsem si chteli zapujcit luxusni silnicni kolo, abychom nemuseli jit na koupaliste pesky. Ale kolo bylo jenom jedno! tak jsem jel "na štangli" a hle, v pulce cesty byl sesup dolu, kolo t u vahuevydrzelo a mi jsme jeli chvilu po ramu! ja jsem jeste nastesti stihl uskocit do prikopu, ale bracha mel slusnou odreninu.....
 
Co se týká kuriózních nehod, tak to jsem zažil, když mi bylo náct na kole favorit. Jedu s kamarádem k místním rybníkům, tenkrát ještě po prašné cestě a jak jedeme vedle sebe mu vypravuji jak přesně na takové cestě se mi nedávno stalo tohle: Přední kolo se mi náhle zabořilo do prachu a já přeletěl přes řídítka stylem, že se kolo podemnou se svalilo a já zjistil, že utíkám. Jen jsem to dopověděl, bum, kolo se svalilo a já už nejel vedle kamaráda, ale utíkal. Zatímco mé kolo se válelo vzadu v prachu. Kamarád se válel smíchy, div sám z kola nespadl.

To je jiné téma, ale asi nesmím takové příběhy vyprávět. Jeli jsme expresem Balt Orient s kolegy fíry, kteří si ke mě přijeli pro víno a při jízdě z Tišnova jsem jim vyprávěl, jak jsem tady jednou zažil, že 350 klouzaly kola a než se fíra vyškrábal na kopec do Vlkova stylem 5m vpřed 2m vzad a udělali jsme na tomto úseku 2 hodiny zpoždění. Bingo, jen jsem to dopověděl situace se opakovala. Také jsme udělali 2 hodiny. :lol:
 
Pawlik napsal:
Když jsme u těch držkopádů nemohu opomenout letošní "výlet" Deteria přímým směrem ze silnice do lesa v plné rychlosti. :)
Také si na to živě pamatuji. Viděl jsem to v přímém přenosu. :D Pro ostatní jen dokreslení situace: Sjíždělo se z docela prudkého kopce v otevřené krajině, zrovna svítilo slunce. Následoval vjezd do tmavého lesa, kde hned z kraje byla prudká levá neklopená zatáčka. Že v tom kontrastu nebyla vidět, ani nemusím psát. :eek: Já jsem se trošku zdržel vzadu a celá skupinka mi poodjela. Z toho kopečka jsem to tedy rozjel trochu víc, abych je dohonil. Dole na tachometru 60km/h, vjíždím do lesa, registruji Deteria, za ním 3 "šmejry", zjišťuji proč, kurva zatáčka... Okamžitě jsem šel na brzdy a to tak intenzivně, že jsem poprvé v životě dostal do smyku i přední kolo. Mezitím Deterio opustil mé zorné pole a letěl kamsi směrem do rygolu. Když on měl chudák už opotřebované brzdy (čti prošoupané podrážky u bot). :D :D :D

Ještě k mému pádu v Kolíně. Zřejmě ten přejezd je tím vyhlášený. Jel jsem tudy znova za týden a přejezd přejížděl s náležitým respektem. 8) Proti jel starší pár na kolech. Zatímco pán přejezd opatrně přejel, paní slezla z kola se slovy "já to radši přejdu, tady jsem si loni zlomila ruku"...
 
Naposled editoval moderátor:
Taky něco přidám: Nejmenovaná bývalá spolužačka ze střední mi vyprávěla, jak na dlouhé naléhání svého kamaráda nasedla na kolo a jela z kopečka. Docela to rozjela a na té cestě široké asi dva metry nabourala do motorky. Stojící (!)
 
Jo srnky jsou prevíti. Začátkem srpna jsem byl s kolem ve Zlíně. Jednou jsem jel kolem Malenovického hradu nahoru po barumce. Příkopy kolem cesty zarostlé vysokou trávou. Protože je tam krpál nahoru opravdu pěkný, nejel jsem nijak rychle. Z dálky vidím cyklistu, který si to frčí proti mě z kopce dolů. Vpravo u cesty kousek odemne jsem zaregistroval nějaké šustění, ale nevěnoval jsem tomu větší pozornost - zase se kosi přehrabují v listí... :D Když byl cyklista téměř u mě, tak se začala hýbat i tráva, z ní vystoupila srnka a rovnou mezi nás. Já to měl jednoduché, stál jsem hned na místě, ale chudák cyklista proti. Měl co dělat, aby nehodil tlamu. Srnka se vůbec nevzrušovala a stejně klidně, jako do cesty vlezla, tak i odešla.
 
mě se zas stalo když mi bylo 5let tak jsem jel na kole na dopravní hřiště,
tam teče potok.jak jsem jel kolem něj tak jsem jaksi stratil stabilitu a už jsem padal po hlavě do potoka. :cry: helma rozbitá.
a aby už té bolesti nebylo málo tak na mě spadlo ještě kolo! :lol:
koleno v tahu a modřiny na ruce na nohách na břichu :!: samozřejmě jsem byl mokrý
když je pech tak je pech s velkým P
 
Naposled editoval moderátor:
Můj nejblbější napád

No, mně se zase stala jiná nepříjemnost. V podchodu pod nádražím Ostrava-Kunčice mě napadlo, že ty najížďky pro kočárky bych měl přece vyjet, ne? Byla sobota, z práce jsem jel asi v 10 hodin, takže nikde ani noha. Tak jsem to rozjel. Ale nevyjel. Ze zdi trčela nějaká blbá konzola, o kterou jsem se zarazil pravým řidítkem (i prstíky, samozřejmě). Takže následoval pád shora dozadu a na bok na zábradlí, a na mně ještě kolo. Zlomené dvě žebra (asi dva měsíce bylo zakašlání či zasmání opravdu bolestivé), a dva prsty byly rozseklé až na kost. Nakonec jsem se dokodrcal až domů. Na kole už až na vyjímky nejezdím, tytam jsou tisíce kilometrů najetých ročně... Dneska nechápu, že jsem to vůbec přežil.
 
Back
Nahoře