Zdravím,
je tomu nějaká ta minutka,co jsem se vrátil ze služební cesty do depa v Brně-Maloměřicích a protože jsem byl při zpáteční cestě svědkem velmi zajímavého rozhovoru,rád bych se ho zde pokusil citovat.

Jak je všeobecně známo,páteční cestování z Brna do Bohumína je kolikrát velmi náročné,protože se do vlaků nahrne študenstvo a člověk pak má kolikrát problém se někam usadit. Já dnes ale štěstí měl a tak jsem se v pátém voze 737-čky uvelebil do kupé,které již bylo až na jedno volné místo obsazeno studenty vracejícími se z jistě náročného studijního týdne domů. Vlak se ještě ani nerozjel a všech pět mládenců začalo se svých batohů či brašen vytahovat notebooky a startovat jejich operační systémy. Já na rozdíl od nich v ruce třímal jen obyčejnou knihu „Elektrická výzbroj posunovacích lokomotiv ř.E 458.1 s pulsním měničem“ a tak mi bylo i trošku trapně,že jsem si ji už dávno nenaskenoval a nečtu si ji rovněž na notebooku.Tedy,samozřejmě kdybych nějaký vlastnil.

Náš vlak se dal do pohybu jen s několikaminutovým zpožděním,což se vzhledem k venku panujícímu počasí dalo považovat za velký úspěch.Cesta pak probíhala docela v pohodě a její poklidný průběh jsem si nenechal pokazit ani posuvnými dveřmi,které byly vysazeny ze spodní vodící lišty a při průjezdu oblouky či přes výměny stále třískaly do pevné stěny kupé. Přeci jen,člověk je už na něco zvyklý a vozy řady B ve srovnání s několika „moderními“ kousky /nízko situované opěrky hlavy ve vozech ř.Bmz apod./ ještě stále považuji za vrchol pohodlí na našich tratích.Ten průvan od oken či jimi prolétavající sněhové vločky se ještě pořád dají vydržet.
Zhruba na kilometru 202,5 /kousek za Lipníkem nad Bečvou/ ovšem všeobecný klid a mír u mě narušil rozhovor mých dvou u okna sedících,zhruba dvacetiletých spolucestujcích … .
…
1. „Ty voe,Peťa si kupil nějak letecky simulator a mluvil,že je to dobra pařba.“
2. „To by mě zajimalo,co je na tom jako dobre ?
1. „Tak viš jak ne, Peťa při startovani pomačka tisíc knoflu,pak vyleti a pusti autopilota.Ty voe a pak pry i šest hodin čuči kolem sebe až doleti na nějake cilove letiště.“
2. „Hej jako nechapu,to musí byt dobra pakarna.“
1. „Ty voe,ja sem si nedavno za tři stovky kupil normalně simulator vlaku od mrkvochvostu.“
2. „Jak simulator vlaku? To jako jedeš ve vlaku?
1. „No,ty ho řidíš.
2. „Hej,tak to je mazec! A co tam je za vlaky ?
1. „Jake,no normalni.Parni,elektriky a motory. Jako,přišel sem na to,že to byl krok vedle,bo je to pěkna cypovina,ale viš jak,maš se doma nudit ?!
2. „Ale zase budeš umět řidit mašinu.“
1. „No dobře,ale k čemu mi to jako bakalařovi přes IT bude?“
2. „Maš recht,asi k prdu“.
…
Rozhovor vedený v tomto duchu trval zhruba až do Hranic na Moravě a já měl co dělat,abych se po návratu domů nemusel přebalovat s naší Anežkou.

Obzvláště při pomyšlení na skutečnost,že zhruba půl metru nad zmíněnými študáky leží na polici můj batoh a v něm fotoaparát doslova napěchovaný fotografiemi všemožných vozidel,které se snad jednou projedou i v oné „cypovině“.
David
PS. Uznají-li moderátoři,že můj výše uvedený příspěvek je pln neslušných výrazů,nechť ho klidně odstraní.
