Já si extrém pamatuji a dopadlo to tak, že fíra musel jet z Kolína až do Běchovic sám, než mne záchod pustil jít ven.
V současnosti by ta stejná situace, když je tam fíra sám dopadla asi takhle. Buď by tento osobní vlak zrušili, protože za půl hodiny jede další spoj a fíra by do té doby hotový nebyl, anebo komická situace, kdy to na fíru v Pendolínu akutně příjde ve 160km/h, tak že bude muset vlak co nejrychleji zastavit a snažit se v křečích doplazit na WC. Za půl hodiny by se odvážil tuto místnost opustit a sotva by vlak rozjel,znovu křeče, rychobrzda a útěk na WC.
Varianta dvě, nosit pleny. Tohle byl jeden z důvodů, proč jsem ve finále nešel dělat samostatného fíru. Na podobné příhody jsem občas trpěl. A také udělat čury čury na povel, máš na to 60 sekund, s tím jsem měl také problém. Proto jsem byl rád za krátké obraty v příměstské dopravě na pantografových jednotkách.
Horší to bylo na lokomotivách, kde hajzlík není. Vozili jsme na bobinách rychlíky 252/253 z Prahy do Hradce. Ráno v HK jsme po spaní na nocležně šli na odstavenou lokomotivu pro 252. Já šel na okna, zatímco fíra to dával do provozu. V HK na kanále ve výtahu není žádný zdroj vody, ale byla slušnost nechat kolegům čistou vodu na okna v kýblu. Tak jsem se vyhoupl na madla a kartáčem začal šůrovat okno. Ale vidím, že voda není úplně čistá, ale nějaká rezavá. Pak k mému nosu došlo nepříjemné aroma močky. Hold nějaký hodný kolega to za jízdy nemohl vydržet a udělal to do kýblu, co máme na okna. Podobné zkušenosti měli i jiní kolegové. Příště jsem si už dával velký pozor, co se v kýblu nachází.
Naštěstí jsem už měl skoro vše vypito, ale byl jsem celý od lógru. Dojel jsem do stanice Nymbuk a musel jsem se jít převléknout.
