Cestovatelské ale aj iné aktivity člena Tax

  • Tvůrce vlákna Tvůrce vlákna Tax
  • Datum začátku Datum začátku
Michal napsal:
Mě by do letadla nikdo nedostal ani párem volů. :D Teda do letícího.
...

Jestli mohu, trošku bych to tady Taxovi zaneřádil i já. :rolleyes:

Mě také do letadla nikdo jen tak nedostane, ale zajímavé je, že ...

... vloni na podzim jsem došel k závěru, že je vzhledem k pokročilému věku třeba začít pátrat po svých předcích. :oops: No a na co jsem nepřišel - můj děda Josef létal jako vojenský střelec a radista na proudových bombardérech Il-28. Vzhledem ke složitým rodinným poměrům bylo pro mě těžké získat o dědovi přesnější informace a tak bylo třeba kontaktovat Svaz letců a po dohodě se v listopadu vydat na schůzku Svazu do Přerova. Pánové, to vám byla akce. Ihned po usednutí ke stolu v učebně jisté přerovské školy se ke mě doslova seběhlo několik dědových exkolegů a začali na mě chrlit mnoho informací o něm, jeho službě v armádě a poprvé v životě jsem ho viděl i na fotografii. Je třeba dodat, že pánům bylo v průměru 80 let. Nakonec mi potvrdili i to, co mi můj otec kdysi naznačil - děda u armády skončil v roce 1958 po velkém průšvihu ... Poličná 1958 a zemřel na začátku osmdesátých let minulého století. Pořád mi ale chybí více informací, takže se brzy asi vydám i do pražského vojenského archivu.

Můj otec letěl jen jednou jako desetiletý kluk poté, co mu děda domluvil "místo" ve dvoumístném stroji svého kamaráda-pilota. Let od České Lípy někam na Vysočinu probíhal v pohodě, ale když se vraceli zpět, otcovu i pilotovu žaludku se nelíbila prý "šílená" turbulence s velkým propadem a tak to v kabině po zvládnutí situace nevypdalo zrovna příjemně. Takže i tento zážitek z dětství dokáže člověka od létání odradit. ;)

David
 
Naposled editoval moderátor:
David Hájek napsal:
Mě také do letadla nikdo jen tak nedostane, ale zajímavé je, že ...

Ja nechápem, čoho sa bojíte :p

Potemkinove schody odspodu vyzerajú dosť hrozivo, ale vyšlape ich každý kto chce

a2d5e93ea7d28e60fd40f6768ef0d1ef.jpg
 
Tax napsal:
David Hájek napsal:
Mě také do letadla nikdo jen tak nedostane, ale zajímavé je, že ...

Ja nechápem, čoho sa bojíte :P
Ani mě by do letadla nedostal. Nemám tam pevnou zem pod sebou a nemohu to nijak ovlivnit, ale zase na druhou stranu když se něco stane tak je jistota. Přitom když jsem byl asi pětiletý tak mě vzal otec na letiště kde lítal jeho známý a ten mě vzal do letadla, tehdy to měl být dvojplošník, nejdříve jsem prý nechtěl do letadla a pak zase z letadla. Samozřejmě, že si z toho nepamatuji nic, ale ještě jedna perlička na závěr jak se vše může vyvinout , on ten letec byl povoláním učitel a nakonec když jsem chodil do 6.třídy jsem ho měl na matematiku.
 
Tax napsal:
Ja nechápem, čoho sa bojíte :P

To ti povím naprosto přesně - že bude mít malou rychlost a propadne se. Takže pokaždé, když cítím záporné desetiny G, tak zareju nehty do opěrátek.
Nejhorší pocit jsem měl v 777, pak jsme letěli 737, to bylo už lepší a pak malinkým vrtulovým Q400 a to bylo naprosto v pohodě.
Zajímavý bylo, že v únoru jsem letěl z Istanbulu dvěma 737 a v jedné to bylo v pohodě a v druhé ne, asi to pilot uměl.
 
mikulda napsal:
Tax napsal:
Ja nechápem, čoho sa bojíte :P
To ti povím naprosto přesně - že bude mít malou rychlost a propadne se...
Ano, prvý pocit som mal divný, v duchu som si hovoril, nech sa neopakuje Jarosavľ. Proste odlet zo Schwechatu bol dosť neštandardný :D Chvíľu som mal dojem, že si pilot pomýlil Embraera so stíhačkou. Rado ma vyviedol z omylu s tým, že proste zo Schwechatu sa tak lieta, robí to autopilot. Akonáhle sme boli vyššie vo vzduchu a lietadlo stále stúpalo, upokojil som sa a odvtedy som si let užíval. Odlet z Odessy bol omnoho príjemnejší, tam už nebola tak hustá letecká doprava, že pilot nemusel strmo hore.
Proste neni sa čoho báť. Aeroplán je bezpečnejší než priemerná embéčkofabia v pražskej či bratislavskej rannej alebo popoludňajšej špičke :cool:
 
Laci, start na autopilota - no nevím - nezdá se mi to - na to, že to je s přistáním nejrizikovější část letu - v okamžiku kdy se něco podělá při startu v malé výšce a s relativně malou rychlostí by piloti v případě průseru ještě řešili vypínání autopilota? To asi nee - že se tak ze Schwechatu lítá - OK - ale spíš na ruku.

Přistání na autopilota dneska už jde, pokud je na to letiště, stroj i posádka technicky a kvalifikačně vybaveno - pro plně automatické přistání na RWY by měl být ILS CAT III - u třídy CAT III C lze přistát na autoland systém až na 0m výšky a s nulovou dráhovou dohledností.

To mikulda: vidíš a ono by obecně mělo platit, že čím větší aeroplán, tak tím menší citlivost na turbulence a tedy i klidnější let ( v paraglidingu je to to samé - pokud mám málo zatížený padák a jsem lehký, tak v turbulenci lítám jak nudle v bandě .... proto se piloti před letem dovažují vodou, aby byli těžší) - to měl známý zase opačné pocity - přes oceán v 747 OK, ale let do Londýna s daleko menším letadlem bylo o poznání více "rozhádanější".
 
Jo, ze Schwechatu se tak lítá. Když se startuje např. z dráhy 29 přímo nad Vídeň, tak tam dostávají piloti na odletových tratích kvůli hluku dost často rychlostní omezení, aby co nejrychleji nastoupali a to pak připomínají stíhačky i větší letadla než Embraer.
 
Sponka napsal:
... pak připomínají stíhačky i větší letadla než Embraer.

Hehe, ale Embraer má k stíhačke naozaj blízko, jeho história siaha až k Focke-Wulfom :D
 
Tax napsal:
Hehe, ale Embraer má k stíhačke naozaj blízko, jeho história siaha až k Focke-Wulfom :D

A hele, to jsem ani netušil. :) Každopádně třeba proti Airbusu 320 je Embraer 190 "přemotorovaný" jak sviňa, asi je ten konstrukční vliv poznat. :D
 
Спасо-Преображенский кафедральный собор
Chrám Premenenia Pána je najväčší pravoslávny chrám v ukrajinskom čiernomorskom prístave Odesa. Náš zamilovaný súdruh Josif Stalin ho dal v roku 1936 zničiť. V roku 2010 bol po rekonštrukcii znova vysvätený. Stojí na Katedrálnom námestí ( Соборна площа - Soborna square ), okolo je rozsiahly park, ako inak než s funkčnou fontánou.

sobor.jpg
 
Teraz z iného súdku: Viedeň za hlbokej totality, jeseň 1987. Kua, to už ani nie je pravda ...

715b37aa20d2bef7ae302204a32e22ac.jpg

2588c52ed61455fa94d99ed49f3d8aa1.jpg
 
Jet na západ nebyl před "předáním moci" (za minulého režimu) žádný problém. Jen si člověk musel vyřídit devizový příslib. Ale člověka od takové cesty odradil kurz koruny a žebrácké množství peněz, které na den vyfasuje. Samozřejmě nebylo podmínkou, aby člověk měl politicky jasno, ale nesměl nijak politicky zlobit. Kolegové z práce se tenkrát divili, "proč si nezažádáš o příslib, tebe tam pustí, jeď se tam podívat, vlak máš zadarmo,..."
 
To by mne zajímalo, jak se v 87 člověk mohl dostat do Vídně.
Veľmi jednoducho: Podal si si žiadosť o devízový prísľub. S využitím patričných známostí si sa postaral o to, aby ho potvrdili tebe aj priateľke - inak by nemalo zmysel ísť tam. Potom si musel zažiadať o vycestovaciu doložku. To si požiadal vojakov, stranu, odbory aj zamestnávateľa aby s tým súhlasili a podpísali všetky kolónky. Keď mal si všetko vybavené, zažiadal si o rakúske vízum a už takmer nič nebránilo v tom, aby si vycestoval. Mne to trvalo vybaviť asi 4 mesiace. Komplikácia bola v tom, že vojaci ma povolali na manévre, a to rovno k raketovým vojskám. Takže nasledovalo hľadanie spôsobu aby vojaci podpísali súhlas na vycestovaciu doložku. Vďaka manévrom mal som na 3 roky stop do kapitalistickej cudziny aj do Juhoslávie. Kto hľadá nájde spôsob ako obalamutiť vojakov. Postarala sa o to slečna Renátka, kamarátova priateľka ktorá svojimi trojkami bez podprdy a rozopnutým výstrihom spôsobila chvíľkovú nepozornosť službukonajúceho dôstojníka na vojenskej správe a prepotrebný podpis bol na papieri ;) Potom zostávalo už len prejsť cez hraničnú a colnú kontrolu. My sme mali šťastie že nerozobrali nám celý voz. Na druhom státí bol kompletne odstrojený poľský mercedes, vyzeralo to že ešte dlho sa nepohnú odtiaľ. Návrat bol podobný, trošku nás prekutrali, vyrúbili mi clo za dovezený dvojkazeťák a išli sme preč. Oficiálny kurz šilingu bol 43 halierov, my sme platili banke 300% prirážku, teda stálo nás to asi 1,70 Kčs. Vonku vo Viedni menilo sa 1:3, ale mali sme dosť peňazí na všetko čo sme potrebovali, tak koruny sme nezamieňali. Na koruny nám neprišli, dobre som ich ukryl a tam ich nenapadlo hľadať. Boli dôkladne zabalené v spreji s telovým dezodorantom. Ten sme dôkladne pripravili v robote, mali sme vonku asi 5000 korún, čo boli vtedy moje dva mesačné platy. Ináč iróniou osudu stretol som tam bývalého kolegu od nás z fabriky, ktorý tam emigroval rok predtým.
 
Back
Nahoře