Když jsem končil školu, tak nejškaredší lokomotiva, spíše elektrická jednotka byl pražský panťák EM475. Mě byly sympatičtější EM488 (SM). Už ty sedačky ve voze stejné jako motoráček na lokálce M240, to byl hnus. Člověk si nemohl ani opřít hlavu
Pak jsem nastoupil v Praze do zaměstnání a nejprve do dílen. Žádné bobiny na Masaryčce, ale přidělili mne do dílen na ONJ na ty u mě nesympatické panťáky. Po odbytí povinných dílen asi třičtvrtě roku jsem dělal první zkoušky a opět, žádné lokomotivy, poslali mne na ty mé osudové panťáky na ONJ. Pak vojna, po vojně opět zkoušky. Tentokrát mne neposlali na ONJ, ale zůstal jsem na Masaryčce, ale do turnusu opět na panťáky. Ale tady jsem se občas svezl na tehdy nově příchozích E499.2 a jednou za oběh na bobině, kterou jsme vozili rychlík do Hradce. Zkrátka mne těmi jejich panťaky tak vymyli hlavu až jsem sám od sebe usoudil, že je to nejkrásnější elektrická jednotka. A ty škaredé sedačky ve voze. Ty měly velké plus, že se rychle daly rozdělat a z nich jsme si na spaní stavěli postele. Byly potřeba dvě sedačky na propojení sedadel na čtyřce. Ale někdo uměl velkou postel, kde se mohl pořádně natáhnout. Ale to už musel rozebrat půlku vagónu a musel dřív vstávat, aby vše stačil do odjezdu uklidit na místo.