VáclavS a Pacific Nortwest

Den 5: The Funnel s krátkou návštěvou Montany
Ubytování na dnešek a noc na zítřek nám obstaral starší domek na předměstí Spokane, ale zato v krásně tiché čtvrti, kde netroubí vlaky ani neřve dálnice. Jsou tu i dvě ložnice, což se ukázalo jako prozíravé rozhodnutí. Alespoň jsem Chase nerušil nočním kašlem. Sice jsem si včera koupil v obchoďáku vlastní hrnek, čaj na hlasivky a med, ale zatím se to moc neprojevuje. Kašel vlastně po zbytek pobytu ve Státech neustane a hlas se mi plně obnoví až čtrnáct dní po návratu domů. Naštěstí bez teplot, takže jsem schopen absolvovat dnešní program.
Dnes nebudeme jezdit žádné velké vzdálenosti, ale zato nás čeká železničně velmi zajímavé území. Pro vysvětlení se napřed podíváme na schémata tratí BNSF a UP v oblasti:
SchnemaBNSF.jpg PlanUP.jpg
(Zdroj: Wikipedie)
MapaFunnel01.jpg
Legenda: Tmavá barva - 2 a více kolejí, světlá barva - jednokolejka, oranžová barva - trať BNSF, žlutá barva - trať UP, zelená barva - trať sdílena oběma společnostmi.
"Funnel" se označuje úsek trati BNSF mezi Sandpointem a odbočkou Latah Junction. Jedná se o dvoukolejný koridor s jednokolejným hrdlem mezi odbočkami Irvin a Otis Orchads, kde je 4 míle pouze 1 kolej, byť zdvoukolejnění je v plném proudu, byť komplikované nutností výstavby nového mostu přes Spokane river. Zhruba v jedné třetině se nachází Hauser yard, což je speciální nádraží na zbrojení a odstavování vlaku. Může zde zbrojit až 8 vlaků současně, také se zde spojují nebo rozpojují obilné vlaky na/z Lakeside sub. Dříve se občas spojovaly i dvě soupravy uhlí, ale takto spojené megauhlí jsem tu již tři roky neviděl. Úsek běžně využívá kolem 70 vlaků BNSF a 10-15 vlaků UP, špičkově může počet vlaků mezi Napa street a Sunset junction přesáhnout i 100 vlaků / 24 hodin. Špatnou zprávou pro příznivce železnice je, že trať je v tomto úseku vedená vyvýšeně na estakádách nebo na náspu a jednokolejné hrdlo přišlo v posledních letech o všechny přejezdy, místo kterých teď slouží nadjezdy.

Dneska mám k dispozici ISOŘ, tak ráno kontroluji situaci. Není špatná: Několik vlaků je přímo ve městě a několik zatím tankuje a střídá v Hauser yardu. Vyrážíme proto ven. Jen deset minut od domečku je přejezd Vista road na dvoukolejném úseku mezi Yardley yard a odbočkou Irvin. Vlastně ale jde o 2 jednokolejky s prostorem uprostřed.
1780679850002.jpg
1780679905121.jpg

A přijíždíme právě v čas na první dnešní vlak - BNSF manifest H-GRFPAS (Great Falls, MT to Pasco, WA)


a doslova na blok za ním jede ložený vlak uhlí C-SXMRBG


Poté vidím, že následuje větší přestávka, kterou využíváme pro nákup snídaně a svačiny. Také obhlížíme souběžnou trať společnosti UP, ale návěstidla jsou zhaslá. Když vidím, že se další vlak chystá k odjezdu z Hauser yard, vracíme se k trati BNSF. Tentokrát jsme ale více na východ už na dvoukolejném úseku a zastavujeme na osvědčeném přejezdu McKinzie road.
1780679911524.jpg
Přejezd McKinzie road

Vlakem je tentokrát ložená souprava obilí G-KDSKAL. Trochu jsem doufal ve dvojitou soupravu, ale bohužel šlo o standardní vlak.


Protože opět následuje přestávka, jedeme napřed natankovat do sousedního města Post Falls, již v Idaho a opět zkontrolovat situaci na trati UP, ta je ovšem stále stejná - žádný pohyb. Pro návrat k trati BNSF volíme přejezd McGure road, již za hranicí Washingtonu kousek od Hauser yardu. ISOŘ mi hlásí, že Yardley yard právě opouští zde začínající nákladní expres do Chicaga Q-SPOCHC jedoucí k nám.
1780679919165.jpg
Chase se připravuje na natáčení Q-SPOCHC



Po vlaku přejíždíme na sousední přejezd Idaho road, který je kousek na západ již ve Washingtonu. Hauser yard totiž mezitím opustil další ložený vlak uhlí C-SXMRBG. V některé dny nemusí jet žádný, ale v jiné dny jich jede klidně i 5 za den.



Zatímco jsme střídali přejezdy v Idaho a ve Washingtonu, dorazil do Hauser yardu elitní nákladní expres Z-CHCSSE z Chicaga do Seattlu. Ten se v Hauseru dlouho nezdržuje a valí na západ. Zůstáváme proto na Idaho road.


Další vlak zatím nejede, proto vyrážíme na východ. Projíždíme kolem Hauser yardu a blížíme se k Atholu. Tady není moc přejezdů a některé se kvůli provozu nedají použít. ISOŘ hlásí blížící se cisternový vlak U-PEMFEP. Zastavujeme proto na místě, kde silnice sleduje trať ale není tu moc provoz.


Děkujeme strojvedoucímu za pozdrav!
 

Přílohy

  • 1780679919165.jpg
    1780679919165.jpg
    547.2 KB · Zobrazeno: 4
Poté jsme popojeli pár mil na východ k místnímu přejezdu. Dle ISOŘe k nám valil nákladní expres Q-CHCSSE. Taky jsme se zakrátko dočkali.


Krátká vložka - BNFS má 3 kategorie nákladních expresů - H (prioritní směska), Q (Kvalitní "semiprioritní" kontejnery a návěsy) a Z (Prioritní kontejnery a návěsy). Protože většina směsek BNSF je "prioritní", nejsou a nebudou označeny jako "expresy", protože to expresy v provozu nejsou.

Provoz ve Funnelu zatím ustal. Nikoliv kvůli výluce ale zkrátka nic nepříjiždělo od Sandpointu ani nic neopouštělo Hauser yard. Stavíme u jezera Pend d´Oreille na místě, kde jsme loni zachytili relační vlak, tentokrát ale bez vlaku.
1780680189142.jpg 1780680197945.jpg
Výhled z jižního břehu jezera Pend d´Oreille k severu s železničním (vpravo) a silničním (vlevo) mostem.

Vzhledem k dopravnímu klidu přejíždíme jezero do Sandpointu a kupujeme si tu v místním obchoďáku něco k jídlu. ISOŘ ukazuje, že trať BNSF směrem na Bonners Ferry je taky bez vlaků. Chase mě proto chce ukázat kus druhé trati ze Sandpointu - Montana Rail Link (MRL). MRL je trať z Huntley, což je regionální uzel BNSF na západě Montany, prochází celou Montanou a kousek Idaho do Sandpointu, kde se napojuje na trať BNSF z Whitefishe. Celkem má délku 937 mil (1508 km - pro představu jak je Montana obrovský stát) Slouží hlavně jako přepravní tepna pro uhelné vlaky, část cisternových souprav a relační vlaky obsluhující města Missoula, Butte a Laurel. Její nevýhoda je, že narozdíl od trati na Whitefish není vidět v ISOŘi (do BNSF byla začleněna teprve před dvěma lety) a není tu tak silný provoz (většina vlaků jezdí před Whitefish). Takže zpět k oblíbeným návěstidlům. Zatímco přejíždíme na skok do Montany, já si užívám místní krajinu.

1780680205263.jpg
(Nepřipomíná vám to Krkonoše?)

1780680211224.jpg
Ani tentokrát jsme se nevyhnuli přeháňkám

1780680218823.jpg

Jedeme takto asi 40 mil na západ, než zastavujeme v osadě Heron, kde v místní výhybně svítí návěstidla a hlásí vlak od Sandpointu. Vlak jsme předjeli bez povšimnutí, protože silnice tu trať sleduje jen sporadicky a občas je od ní dost daleko a to na několik mil dlouhých úsecích. Vlakem je vyrovnávka uhlí z Kanady do velkolomu Signal Peak mine v Montaně.



Pak se vracíme zpět do Sandpointu, cestou potkáváme auto BNSF upravené pro údržbu tratí.
1780680244997.jpg
1780680252529.jpg
Krajina na hranicích Montany a Idaho, vpravo trať MRL

1780680267600.jpg
A jsme zpět u jezera Pend d´Oreille

Na předměstí Sandpointu se na nás konečně usměje štěstí (rozsvítí se návěstidla). Zastavujeme u přejezdu ulice Kootenai Bay. Po chvilce přijíždí jedna z mála obilných vyrovnávek, které nejedou přes Whitefish. I s lokomotivou dráhy Kansas City Southern v soupravě.

1780680273801.jpg



Poté jedeme do "centra" města. Chase potřebuje na záchod a já potřebuji balení kapesníků, které mi rychle docházejí. Obojí naštěstí řeší místní Wallmart (obchoďák).
 
Po vyřešení akutních problémů jedeme na místní náplavku s výhledem na železniční most přes jezero.

1780680302043.jpg
Netrvá ale dlouho a vidíme na mostě jet cisternový vlak U-FTETND (Fidalgo, WA to Trenton, ND, prázdné kotle). Trochu si proto popojedeme na místní nádraží Amtraku, byť ten zde staví jen dvakrát denně a v obojím případě v nekřesťanskou hodinu.


Ale co to? Vlak zastavuje na mostě přes záliv? To znamená jedinou věc - vlak společnosti UP pojede jako první. Hned za stanicí je totiž odbočka, kde trať MRL jde přímo, zatímco trať na Whitefish (BNSF Kootenai sub) se stáčí vlevo, nadchází jak hlavní silnici ze Spokane na Eastport, tak i místní 5. avenue a úrovňově křižuje trať UP ze Spokane do Eastportu na kanadské hranici. Trať UP nemá v úseku z Atholu do Eastportu funkční návěstidla (vlaky řídí dispečer přes vysílačku), takže sledovat tu vlak je mimořádně obtížné. Jedeme právě na 5. avenue, když se k nám zleva přidává obilná vyrovnávka (později identifikovaná jako GSVAET) a my podjíždíme trať UP, přitom slyším jak vlak bouchá na křížení tratí.
Pozor, toto křížení není veřejně přístupné a vstup na soukromý (a speciálně drážní) pozemek se tu bere jako trestný čin. Já vám sem dám ukázku vlaků na tomto křížení, ale důrazně nedoporučuji sem chodit natáčet, pokud nechcete zbytek dne strávit na místní policejní stanici či přespat v cele předběžného zadržení.


(Zákaz vstupu, soukromý pozemek)


Jedeme stíhací jízdu přes město a kus za něj, abysme získali náskok před vlakem. To se nám daří a stavíme techniku na přejezdu Firestone lane. Přijíždí GSVAET s kompletně kanadsko-kansaským vlakem (všechno ale vlastní jeden operátor) a četou UP.


Vracíme se zpět do Sandpointu s tím, že se pokusíme sledovat U-FTETND, jenže při vjezdu do města měníme plány. Dojíždíme totiž loženou soupravu kanadské pšenice GSETLV (kanadský export přes Eastport, ID do přístavu Longview ve Washingtonu). Rychle dojíždíme k místnímu přejezdu a spěšně stavíme techniku, protože vlak přijíždí dvě minuty po nás.
1780680313041.jpg
Přejezd Eastgate drive, necelý kilometr vpravo je křížení s tratí BNSF.



Wow, chytit tu dva vlaky během půl hodiny? To se tu daří jen zcela výjimečně. Jsme zase vedle obchoďáku, tak jsi jdeme koupit malou svačinu (Chase je "shopping geak", fanoušek do obchoďáků:p).

ISOŘ mezitím ukazuje změnu situace ve Funnelu. Hauser yard je plný a první vlaky začínají odjíždět na východ. Vyrážíme proto přes jezero na západ a zastavujeme na novém místě pár mil od mostu u jezera.

1780680318714.jpg

Přejezd Algoma spur s ještě nefunkčními návěstidly autobloku.

Při výstupu z auta si všímám, že nám u auta roste něco povědomého...
1780680328135.jpg
Pozdrav z domova v USA? :oops:

Divizny v USA? To by v Idaho asi úplně růst nemělo, a wikipedie to potvrzuje. Jde o Diviznu Malokvětou, která sem byla zavlečena ve 20. století.
ISOŘ nás upozorňuje na blížící se nákladní expres Q-SSECHC. Jede plnou rychlostí, proto se návěstidla rozsvěcují až pár minut před vlakem.


Následuje delší mezera před dalším vlakem, proto přejíždíme do Atholu na nám osvědčený přejezd Granite loop road. Přejezd má špatný výhled na východ, ale dobrý výhled na západ. A protože následující vlaky dle ISOŘE jedou na východ, máme skvělý flek a za celou dobu tu přitom jelo jen jedno auto.
1780680334435.jpg
Přejezd Granite loop road s oddílovými návěstidly a liduprázdnou silnicí - moc lepších fleků tu není.


Přestože je to oficiálně autovlak, běžně s sebou vozí skupinu kontejnerů ve stejné trase. Návěstidlo v druhé koleji současně signalizovalo další vlak v těsném sledu - nákladní expres Z-SSECHC. Trochu jsem doufal v závod, ale nakonec mezi nimi byla několik minut mezera.

 
Třetím vlakem v těsném sledu je O-VAWWHI. O znamená Officer special (zvláštní vlak pro management). Občas pod tímto označení jezdí zvláštní vůz Federálního železničního úřadu, někdy zvláštní souprava dráhy. Může tak jet sólo vůz, nebo celý vlak. V našem případě šlo o celý vlak o 14 vozech patřící BNSF. Ingousti BNSF se vraceli z návštěvy Portlandu na východ.



Další vlak zatím nejede, tak se vydáváme na cestu do Spokane. Cestou potkáváme odstavenou soupravu pro výměnu pražců.
1780680340709.jpg
1780680352027.jpg
Odstavený "Tie train" v Ratdrumu, Idaho

Jedeme nakonec až na předměstí Spokane Otis Orchads, kde stavím techniku na přejezdu Idaho road nedaleko hranice s Idaho. Zatímco na východ od Hauser yard je klid, směrem na Spokane je situace odlišná. Nedlouho poté co přijíždíme do Otis Orchads, natáčíme dva vlaky v těsném sledu.


Ložená souprava obilí potkává jen kousek od nás prázdnou soupravu vracející se k nakládce.

Následuje přestávka mezi vlaky, tak jedem zkontrolovat nedalekou trať UP, ale bohužel neúspěšně. Vracíme se proto k trati BNSF, ale k sousednímu přejezdu McKinzie road. Za 10 minut přijíždí nákladní expres z Portlandu do Chicaga Z-PTLCHC.



A protože na blok za ním jede relační vlak H-PASGFD, počkáme si zde na něj.



Máme již hlad a večeře dnes bude za státní hranicí v městě Coer d´Alene. Opouštíme proto trať BNSF a křižujeme trať UP v Post Falls, ID, když vidíme světla blížícího se vlaku. Honem vybíháme a připravujeme se na přijíždějící vlak. Je to další ložená souprava obilí z Kanady, GSETHS. Ale co to má na čele? Lokomotivu v historickém nátěru Kanadské Pacifické a četu, která nám mává!:cool: Děkujeme moc.



No tak to je skvělé zakončení skvělého dne. Ale teď již přišel čas na cestu do Coer d´Alene, kde nás v restauraci řetězce steakhousů Texas Roadhouse čeká zasloužená večeře.

1780742394180.jpg
Tří palcový New York steak, krásně šťavnatý, s typickými přílohami pro USA. Nenechte se zmást, makaróny se sýrem se steakem opravdu jdou a lepší fazolky jsem zatím neměl. Pokud vám porce přijde malá, tak musím dodat, že jsme hned po příchodu dostali skvělý chleba, který si sami pečou a objednali jsme si s Chasem společný předkrm Onion Blossom, což je velká cibule vyříznutá speciální formou do tvaru květu, následně obalená a usmažená. Že tento předkrm není pro jednoho, se Chase přesvědčil už před lety. Pak jsme vyrazili na půlhodinovou cestu po dálnici domů do našeho pronajatého domečku na předměstí.

Příště nás čeká poněkud prodloužená cesta do Rochesteru, kterou letošní Le grand tour zakončíme.
 

Přílohy

  • 1780680352027.jpg
    1780680352027.jpg
    517.1 KB · Zobrazeno: 1
Den 6: Spokane a okolí - BNSF Lakeside subdivision - UP La Grande & Portland subdivisions (- Rocherster)
Již předchozí večer jsme sledovali Amtrak 7 při své cestě Severní Dakotou a Montanou, kde si vezl vícehodinové zpoždění. To by znamenalo příjezd do Spokane za světla místo v půl čtvrté ráno. V šest ráno jsme věděli, že nejen že uvidíme Amtrak 7 nerozdělený, ale i to, že se dělit ten den nebude, protože bude ukončený ve Spokane a ve směru Seattle a Portland pojedou náhradní autobusy.

Opustili jsme proto v půl sedmé náš domeček na předměstí a vyrazili k trati na stejné místo jak včera. Dnes bude ale jeden rozdíl. Předchozí večer jsme totiž přišli o přístup k ISOŘi. Ztráta ISOŘe ale bylo očekávána. Pro nás to bude znamenat jediné - jdeme koukat po návěstidlech. A to po příjezdu na přejezd Vista road ani nemusíme, protože první vlak přijíždí prakticky ihned, přijel totiž manipulák z Yardley yard (ten vidíme na západ) do Sandpointu.



Do řeči se s námi dává místní příznivce železnice, který také čeká na Amtrak 7. Během 5 minut se objevují jeho čelní světla.



Po Amtraku to nevypadá že by mělo něco jet, tak si jedem do místní pekárny koupit čerstvé pečivo na snídani (hlavně místní koblihy jsou vyhlášené :) ) . Pak jedeme na nový přejezd a trochu nestíháme čelní lokomotivy loženého obilného vlaku :confused:.



Není to ale velká škoda, protože jak hlásí značka "No train horns" = vlaky nehoukají. Na tomto a sousedním přejezdu je "Quiet zone", kde si místní obyvatelé vyžádali u dráhy, aby je houkání vlaků nerušilo. Některé takové přejezdy jsou vybaveny reproduktory imitující houkání vlaku, ale zde je prostě ticho.

Ložený vlak daleko nejede, protože má stůj na vjezdu do Yardley yard. Z yardu mezitím vyráží prázdná souprava obilí z PSAP. Já už můžu naznačit, že následující den bude na PSAP (Puget sound & Pacific railroad) velmi rušný a já budu u toho.



Přejíždíme zpět na Vista road crossing a skoro ihned přijíždí další vlak, tentokrát je to souprava kontejnerů z obrovského intermodálního terminálu jižně od Chicaga v Elwood, IL do Seattlu.



a rušné ráno pokračuje. Dalším vlakem je vyrovnávka od obilí X-RGTRYM (Rivergate Terminal, Portland, OR do Rudyard v Montaně.



Ranní špičku zakončuje další vlak kontejnerů S-SEACXO ze Seattlu do North Baltimore, OH, ovšem BNSF ho v Chicagu předá dráze CSX.

 
Následuje neželezniční program. Chase potřebuje v místním "Makru" nakoupit zboží pro restauraci jeho maminky v Long Beach nedaleko Longview. Loni jsme tu neuspěli a museli část věcí shánět až v Kennewicku. To letos naštěstí není nutné a nakládáme auto sirupy, příbory a brčky. Po nákupu jedeme podle tratě BNSF kolem Hauser yard, který je opět plný a několik vlaků od východu čeká na trati před yardem. Zastavujeme v Rathdrumu, což je malé městečko na východ od Hauseru. Jsou tu dva přejezdy, bohužel oba jsou "No horn zone", takže se zde netroubí. Patrně si učitelé v místní škole stěžovali, že je vlaky ruší při výuce, protože místní základní škola je hned vedle kolejí mezi přejezdy.

První vlak zde je vyrovnávka cisteren z Ferndale, WA do Palerma v Severní Dakotě. Zajímavostí je, že zde jsou na malém fleku tři velké rafinérie zpracovávající ropu z roponosných písků, která se vozí z obou Dakot a Montany právě po této trati. Třetí z nich ve Fidalgu se letos v zimě probrala z několikaletého odstavení, čímž na trať přidala několik cisternových vlaků týdně.



Poměrně v rychlém sledu Hauser opouští nám již známá obilná vyrovnávka z PSAP. Po ní následuje provozní klid.



Protože desítky minut se tu nehne ani kolo, jedem zkusit štěstí na nedalekou trať UP a daří se. Chytáme vracející se manipulák ze Sandpointu.



Poté jdeme zakempit u Harvardova přejezdu, protože dopravní klid na BNSF je i z druhé strany Hauser yard. Nakonec ale přijíždí relační vlak H-PASMIN z Pasca do ranžíru v Minot, ND

 
Tím se náš čas ve Spokane naplnil a bylo potřeba vyrazit na západ k Robertovi do jeho domečku. Tato etapa bude vůbec nejdelší v rámci letošní Le Grand tour.

Day6-mapa.jpg
Šlo o improvizaci. Nejrychlejší trasa by šla většinu trasy daleko od jakékoliv trati, navíc večerní špičku v Seattlu chytit nechcete. Kilometricky nejpřímější trasu využívající státní silnici číslo 12 z Jakimy rovnou do Rochesteru Chase jet nechce (prý bývá nebezpečná), a protože Chase chce chytit něco na trati UP, výsledně to dopadá takto.

Na první vlak nejedeme daleko. Při průjezdu výhybnou Babb svítí volno pro vlak do Spokane, tak si tu na něj taky počkáme. A čekání se vyplatilo velice.



V čele napřed dvojiče lokomotiv Canadian Pacific, následovaná strojem BNSF a za ním SD40-2 1841, která nátěr BNSF stále ještě nemá. A táhnou tkaloun 151 vozů. BNSF umí dlouhé vlaky když chce... součástí vlaku je i prázdná souprava na přepravu kolejnicových prutů

Protože trať kolem Sprague jde daleko od jakékoliv silnice, přejíždíme po dálnici rovnou do výhybny Keystone. I zde návěstidla svítí a volno má vlak jedoucí do Spokane. Opět přijíždí manifest, a je ještě delší než ten předchozí.



Vlak měl délku cca 11 500 stop (3450 metrů), proto musel výhybnou projet, protože by se do ní prostě nevešel. Protijedoucí loženka obilí se tam vejde celkem snadno, ale uhelný vlak tu často stojí od klacku ke klacku.
Obilný vlak zakrátko taky odjíždí, tak si ho jdeme nadjet. Projíždíme následnou výhybnu v Tokiu (ale s Tokiem v Japonsku tu žádná vazba není) a zastavujeme v sousedním Ritzville, kde máme akorát čas se připravit na průjezd vlaku.



Dneska ale nepojedeme do Lyndu, ale jedeme zpět na dálnici a z ní odbočujeme do Beatrice. V Beatrice ale žádný vlak není, v sousedním Othellu, přesněji v jeho přidružené osadě Cunningham už ale ano. Chytáme zde ložený vlak automobilů V-PTSBLU.



Za autovlakem jede v těsném sledu nákladní expres Q-PTLCHC. Počkáme si proto na něj v Beatrice s tím, že pak popojedem na vrchol Providence hill, protože ložený vlak obilí G-BTRTAC by se měl právě šplhat nahoru z druhé strany.



Přerušujeme proto natáčení krátce po průjezdu lokomotiv a vyrážíme na Providence hill plnou (ale povolenou) rychlostí. Naštěstí stoupání 8 promile a ostré oblouky přibržďují Q-PLCHC na 30-35 mil za hodinu.
Situace je ale trochu jiná než očekáváme. Qčko sice předjíždíme, jenže při vjezdu na silnici z Lyndu k dálnici spatřuji G-BTRTAC, jak se vlní v obloucích pod vrcholem Providence hill. Naštěstí je přímo na křižovatce i přejezd, takže oba vlaky chytáme zde.


Po vlacích se vracíme zpět přes Beatrice a Cunningham do Hattonu.
 
Po průjezd Cunninghamem dojíždíme G-BTRTAC, který má na stůj na začátku jednokolejného úseku z Hattonu. Protivlakem je spojená souprava dvou prázdných vlaků od obilí.



Tlačí nás již ale čas. Vracíme se proto na dálnici, projíždíme Pascem a jedeme podél tratě UP kaňonem Columbie do Hermistonu. V Hinkle yard spatřujeme odstavený nákladní expres ZBRG2, dnes jedoucí načas. Jedeme proto k přejezdu Seymour road ve Stanfieldu na vjezdu do Hinkle. Návěstidla svítí a vjezdové návěstidlo hlásí volno, což znamená jízda dovolena až k odjezdovému zhlaví. O pár minut později přivaluje nákladní expres ZG2BR.



Čekáme na odjezd ZBRG2, ale ten se zatím nekoná, místo toho následuje překvapení z druhé strany, když k nám pomalu doklouže kontejnerák IG4SE a zastaví před přejezdem. Ten sice krátce spadne do výstrahy, ale závory jdou hned nahoru. ZG2BR právě střídá a ZBRG2 nejspíš právě dostává pár lokomotiv navíc pro boj s Cabbage hill a kvůli posunu musí I4GSE čekat, protože v Hinkle jsou jen dvě koleje kde lze zbrojit. Po dvaceti minutách se na vjezdovém návěstidle rozsvěcuje blikající žlutá - dva oddíly před vlakem volné. ZG2BR nejspíš jen vyměnil čety a nezbrojil. IG4SE se pomalu rozjíždí, má dnes průměrnou délku.



Po pár minutách se staví trasa pro ZBRG2 a na odjezdu se mu rozsvěcuje "volno". Díky štíhlým výhybkám může odjíždět rychlostí do 35 mil za hodinu.



Docela cvrkot na trati, kde jede denně okolo 20 vlaků :)
Poté vyrážíme na východ. Na přejezdu u elektrárny stíháme krátký manipulační vlak.



Návěstidla ale za vlakem nezhasínají, což znamená že pojede ještě jeden vlak. Protože tento přejezd je poněkud rušný, rozhodujeme se přejet do nedalekého Boardmanu na chytit vlak zde. Očekávali jsme, že k nám dorazí IG4SE, který mezitím vystřídal, jenže dorazil jiný vlak...



MPCPD byl posledním vlakem, který jsme zachytili v rámci letošní Le Grand Tour. Jak vidno, natáčelo se již za soumraku a máme stále ještě 280 mile před námi. Jeli jsme proto již přímo po dálnici plnou rychlostí do Portlandu, kde jsme v jedenáct večer zastavili u místního náklaďáku přestavěného na restauraci na tacos (nic jiného tu stejně již nebylo otevřeno). Poté vyrážíme k severu po dálnici I-5 a krátce po jedné ráno konečně dorážíme do Rochesteru, kde v Robertově typicky americkém baráčku jsem již měl připravený pokojík. Takže jen položit bágl vedle postele, vyčistit zuby, zhasnout a spát...

Příště se podíváme na sraz místních příznivců železnice, kde si z nás bude dělat počasí dobrý den. Ale napřed navštívíme trať PSAP, protože sobota se ukáže jako rušný den na této trati.
 
Back
Nahoře