Ještě jsem poslepoval další části budovy. Pak zbývá ještě skladiště. Vykrojil jsem i originál opěrnou zeď, ale u toho jsem si na klávesnici vylil plný hrnek Magnezitky. Zkrátka dědek, už se mu klepou ruce.

Povodeň až pod notebook, plaval mi i můj nepořádek na stole, zkrátka Sodoma Gomora. Naštěstí to byla jen neslazená voda. Kdybych byl doma, tak je to pivo a to už umí zalepit vše. Však můj starý notebook by mohl vyprávět, jak jsem jej rozdělaný omýval pod proudem teplé vody jak tišťák, tak klávesnici. Protože všechna písmenka lepila. A měl jsem několik repete, tedy zborku a rozborku notebooku jsem už mohl dělat na čas.

Ale teď mám tak krásně čistou klávesnici, jak už dlouho nebyla. Podložka pod myš a současně i překrytí pracovní plochy se asi bude sušit do rána.
Tady je tedy texturový výtvor. Křivice jsem srovnal natvrdo od ruky pokřivením, co nejvíc řvalo, to jsem přelepil co bylo po ruce. Protože výpravka si tam klidně zaparkoval auto. Pak na konci budovy stál odstavený nějaký vagón. Barák na druhém řádku vpravo. A také tam bylo to zaparkované auto. A spodek dveří je překlopení vršku. Prozradí to jen ten vypínač, který má vedení do země.
Vlastně co bych dnes v práci jiného dělal. Cyklisté na to dnes opravdu serů. Jen jedné babce spadl řetěz, když praštila kolem o zem. Tak na mě čekala, až příjdu z oběda.
