Bojím bojím. Za bolševika jsme si říkali. Kdyby ti cestující věděli, po čem jezdíme, do vlaku by nikdy nenasedli. Byla to rozkvetlá louka, cestu křovinami si vlak musel prorážet sám a byla to krásná podívaná, jak v houští kolem trati byl vyřezán nádherný průjezdný průžez až nad střechu, kde se živý plot u troleje zakončoval. Jezdilo se kalužemi a blátem. Když se najelo do podmáčeného styku, tak bláto vystříklo až na okna. Pamatuji si na úseky tratí, na které zatím nebyly peníze a tak se několik let jezdilo například z Nového Města do Káranic jen 40km/h kvůli uhnilým uchycení v betonových pražcích. Tenkrát hlavně kolem Prahy to byla samá pomalá jízda. Jen na Moravě byli snaživější traťovky, pomalé jízdy byla výjimka a tratě v perfektním stavu. Jenomže dnes se jezdí tržně a pomalé jízdy si nemůžeme dovolit, protože za zpoždění se musí platit. Proto ve Studénce pod mostem nemohli dát bezpečnostní padesátku, ale muselo se zde jezdit plný knedlík s tím, že pracujícím dělníkům nesmí upadnout ani šroubek. Nakonec jim spadl celý most. Hold byznys je výš než nějaké lidské životy a zodpovědnost. Proto budou traťovky tvrdit, že koleje jsou vpořádku i když fírové tvrdí a píší do hlášení opak. Podobně je na tom trať Brno - Kuřim. Tenkrát po nehodě prověrka a celý úsek na zavření pro unavený materiál kolejí. Tenkrát to bylo ve zprávách. Ale opět byznys je přednější, omezení rychlosti nepřipadá v úvahu.