Tak to je opravdu stará historie. To je velký problém a z těchto důvodů jsem byl i rád, že jsem jezdil na panťákách. Tenkrát jezdili dva, ale jednomužkaře si neumím představit.
Už na praxi jako průmyslovák si pamatuji divadlo na rychlíku z Bratislavy do Břeclavi jak mechanik v Kútech vyletěl z mašiny jak jelen a honem do nejbližšího křoví.
Pak jsem jezdil jako mechanik na EM475. Nejprve jsem sloužil s takovým "dědkem", který nás jezdit nenechal, ale jednou na odjezd z Hradce si potřeboval odskočit na malou. Jak jinak než z bočních dveří. Posadil mne za řízení a čůrajíc ze dveří mi radil. "Odbrzdi, dej tam směr, dej tam manipulaci,.... a jeď." Tak jsem tam po manipulaci dal sérii......"co blbnéééš, teď jsem se pochcal"

Jinak se chodilo ve stanici na koleje mezi vozy a na velkou k uklízečkám nebo do dopravy, dle místních možností.
V Benešově na měnírně, kdy jsem šel za tímto účelem k uklízečkám, omylem mne tam zamkly a šly domů. Já se z vězení dostal tak, že jsem musel rozebrat ventilačku (měl jsem naštěstí v montérkách šroubovák), vysadit okno a takto vylézt. Uklízečky mi pak nemohly přijít na jméno, protože to okno už nešlo jen tak nasadit zpět.

Bylo to za pět minit dvanáct, akorát nás brali do stanice.
Už se opakuji, ale nesmí se zapomenout na legendu, kdy v Chocni jeden mechanik šel na velkou za panťák a fíra vtipálek couvnul s vlakem, aby nastoupení cestující před nádražní budovou na něj lépe viděli.

Ale rychlíkoví fírové, asi jen ten kýbl. Ale když jsou tam sami, tak jediné bezpečné je asi zastavit vlak, utáhnout kliku a jít mezi nárazníky na čelo vlaku. Maximálně bych řekl do vysílačky dispečerovi, teď se na vše mohu z vysoka vy****, tak trochu prodloužím jízdní dobu.
