Já když jsem nastoupil na lokomotivu, každý fíra mne zaučoval, i když spolu mluvíme, musíme se stále dívat dopředu. V případě stanic to platilo vícenásobně. Tenkrát byly obsazeny stavědla a odtud jsme museli očekávat návěsti praporkem. Nezapomenu na první jízdu na praxi, když jsem končil průmku. Jel jsem na osobáku Bratislava - Břeclav. Jen jsem zíral jak se fíra s mechanikem jen tak ze srandy začali mezi Lamčí a DNV prát. Jeli jsme stovkou a bylo komické jak při tom neustále sledovali trať. Oba potvrdili volno, volno a už se zas drželi pod krkem. Jinak si nepamatuji, že by někoho napadlo spustit oči z trati. Tady nešlo jen o návěsti. Na trati je cokoli, například spadlý strom, pochůzkář, na kterého je třeba houknout, parchant na mostě, který hází kameny, vlaky proti odkud létají z oken láhve od piva, utržený kus troleje se závažím visícím v úrovni okna stanoviště (zažil jsem a zastavili jsme, protože jsme vjížděli do stanice sníženou rychlostí do odbočky - nestačím zastavit, alespoň uteču), lom kolejnice.
To si pamatuji, když jsme jezdili na Benešov. Krutá noční a poslední pendl za svítání. Křiknu na fíru "lom", "kde?" , "Buch , buch" .
Projeli jsme, nahlásili a hned kolej vyloučili.
Zkrátka nedívat se na trať si lajzne jen blázen a sebevrah.
Ale zažil jsem na lokálce, kde je jen fíra bez průvodčího, kdy za jízdy na 810 odešel pro něco na zadní stanoviště a vlak vlastně nikdo neřídil.
Jiný fíra mi vyprávěl, jaká je paráda automatika na 363, kdy z Brna do Havlíčkova Brodu si přečte noviny. Byli i fírové, kteří vyprávěli jak v noci na autobloku chrápali. "No a co, když bude něco jiného než zelená, živák Tě vzbudí".