Zrovna dneska jsem upravoval kód v axle.cs, kde máš Paashi natvrdo zadáno CurtuisKnifflerA, B i C. To zapříčiňuje to, že uživatelsky nastavené hodnoty zohlední jen při nové hře, ale pokud dáš načíst pozici, máš nazpět natvrdo zadané hodnoty.
Good to know. To mi uniklo, ale je to už bratru pěkných pár let. To je na bug report.
Ještě jsem chtěl jednu věc: vozidlové odpory (vzorec pana Davise):
Předně je třeba si říct, na co to soudruzi potřebovali. Oni nechtěli simulovat jízdu vlaku. Oni si chtěli zjednodušit život a výpočty potřebné tažné síly (stanovení normativu, korefáky, atd.). Tenkrát jim přišlo rozumné určit tzv. měrné vozidlové odpory - empiricky zjištěné. Ale už kvůli komplexitě problému určili, že jakési zjednodušení bude dostačující. A tak tu máme předpis V7 s několika málo typy zátěže, přičemž např. T4 jsou ložené čtyřnápravové vozy v ucelené soupravě. Pro prázdnou ucelenou soupravu bude vzorec jiný. Proč? Protože tyto vzorce jsou stanoveny měřením buď prázdných, resp. ložených vozů a následně hodnoty sil jsou vydělené aktuální hmotností vozu, tedy hmotností prázdného, resp. loženého vozu.
V OR se z historických důvodů používá rozměr síly, ne měrného odporu. Samozřejmě při definici nikdo nepočítal s možností změny hmotnosti za běhu simulace. Nedá se ale tvrdit, že použití měrného odporu všechno vyřeší. Poměry tření se totiž se zatížením změní a nebude to lineární změna. Navíc, měrné odpory budete mít k dispozici jen jedny (pravděpodobně pro ložené, pro daný typ vozu).
Co se s hmotností často mění, je valivé tření. Naopak ve velkých rychlostech nejvýraznější tření o vzduch je závislé spíš na ploše a tvaru a na zatížení tedy nebude závislé (pokud se nákladem nezmění plocha a tvar). V podstatě z toho vyplývá, že obecně by každý vůz měl mít sadu vzorců pro různá zatížení.
Co to ale přinese? Valivé tření je na urovni 1 až 2 promile. Když vjedete do oblouku, přidají se řádově další 1 až 4 promile. V podstatě je jedno, jestli máte 1.2 nebo 1.5 promile, protože nejistota ostatních odporů je v podstatě na úrovni toho, co se snažíte dohnat. V rychlostech nad cca 30 km/h začíná převažovat tření o vzduch. Takže po správnosti bychom se měli bavit hlavně o tvaru vozu, ale zároveň i o řazení soupravy. Např. nevhodné řazení vozů různé stavby může zvýšit tření o vzduch i dvakrát. Strojvedoucí pamětníci asi potvrdí, že rychlík z "béček" v parném letním dni s otevřenými okny byl ve 120km/h na ampérmetru poznat.
Můj skromný názor: Bez urážky tvůrců FCalc - pro naše podnebí je vhodnější vzít vzorce pro měrný odpor, vynásobit M*g a dosadit koeficienty v Newtonech přímo do WAGu. Řešit náklad/nenáklad měrným vzorcem je dopuštění se stejné chyby jako u přeprogramování na měrný odpor, jen z druhé strany.
Celým tímto výlevem chci říct, že je to honba za svatým grálem. Pokud to chcete přesně, kupte si engine od Microsoft Flight Simulátoru, který údajně počítá obtékání vzduchu v reálném čase. Doprogramujte ložiskové tření závislé na teplotě ložiska, valivé tření kolo-kolejnice závislé na usazení kola na kolejnici a na deformaci obou, atd. Nemyslím si, že to bude zážitek.
Chvíli jsem se jim věnoval a byl jsem tou nízkou úrovní hodně překvapen a to i v koupeném komerčním balíčku, protože o solidní free modely nebo repainty je tam docela nouze ( o tratích nemluvě).
