Abych předešel spekulacím, co by se ještě mohlo, tak jediná smysluplná trať, kam jezdí dálkové vlaky je pokračovat na zapomenuté Lysá nad Labem - Dřísy. Na konci dráhy když načtu mapy na terén, tak jsem ve stanici Byšice, tedy o 15 km výš než bych měl být. Kdybych u Otradovic udělal prudší oblouk a do Staré Boleslavi naopak oblouk zkrátil, tak už před Mělníkem bych to určitě ukočíroval do přesných GPS. Ale dál do Ústí by to asi byl masakr. Na druhé straně je 090 a tu bych nemohl ignorovat. Ale možná by se podařilo vyústění z Podbaby v těch obloucích stlačit. A do konce života bych měl další práci.
Všude velká zástavba a samá fabrika s vlečkami. Ale s fototexturami terénu by to mohlo být i pěkné a zajímavé.
Jiné úseky nepřipadají v úvahu. Buď nemají dopravní smysl nebo jsou úplně mimo GPS (Tábor, Beroun)
Uvidíme.
Po trati 072 jsem jel jenom jednou v životě a to v době, kdy trať 090 nebyla ještě zadrátovaná. Šel jsem do práce jenom do depa na 12 hodinovou noční pohotovost s tím, že se tam jenom vyspím, ale vrátil jsem se z práce až za týden.
Strojmistr naverboval ještě jednoho fíru a že musíme na Vítkově vyzvednout pantografovou jednotku a odvézt jí do Ústí nad Labem do depa na soustruh a až bude hotovo, tak zase odvezeme zpět do depa na Vítkově.
Ještě se nám složili na kapesné, abychom ten týden tam nějak přežili.
Tehdy jsem poznal, jak snadné by bylo ukrást lokomotivu. Přišel jsem do depa na Vítkově jenom v montérkách, kde mne nikdo neznal a řekl si u okénka strojmistrů o klíče od 451. Když se mašina navrčela, tak jsem šel pod stavědlo a zařval nahoru na obsluhu, že jedeme do Ústí. Za chvíli se rozsvítila bílá, popojeli jsme na výhybnu Vítkov, kde nám výpravčí dal vlakopis. A vyrazilo se směr Lysá nad Labem. V Lysé nad Labem bylo nesprávně postavené skrz na Kostomlaty. Ale my měli jet obráceně na Všetaty. Tak zase za výpravčím, že jedeme do Ústí, ne do Kolína. Tak nám to nasvítil na Všetaty. A tak si to pěkně přes noc svištíme po této pro mě neznámé trati a až někde za Mělníkem nás zastavili ve stanici, že pan dispečer se ptá, kam že to vlastně jedeme.
V depu Ústí jsme na vlastní oči viděli, jakou tam měli (ještě za Bolševika) buzeraci. Lokomotivní čety se musely hlásit ve vyžehlené uniformě i s čepicí a kravatou a pomalu tam i salutovali. Pak jsme se tam přišli ohlásit my z Prahy jenom v montérkách a já ještě provokoval v pruhovaném triku. Strojmistr šel málem do mdlob a řval "co je to za nekázeň !" a ihned telefonoval bonzovat strojmistrovi do Prahy. Ale ten se mu vysmál a poslal jej rovnou v ona místa.
Když si vzpomenu, jak jsem končil například směnu v Pardubicích a jel jsem rovnou domů na Moravu, abych pak ráno, kdy byl oficiální konec směny, z Brna zatelefonoval strojmistrovi, že končím, papíry jsem poslal po klucích co přijedou s rychlíkem a klíče visí na kohoutu brzdy za oknem, tak to by tento strojmistr asi nepřežil.
To byly tenkrát časy i s nádhernými turnusy snů. Ale asi jen v Praze.
A jinak ten neplánovaný výlet do Ústí byl i bohatě zaplacený. Vše skrz za přesčasy plus cesťák.
Co si budeme, šíleně nudná trať, hlavně když se mi jednou vybil mp3, přestali hrát Kabáti a od Budějouc do Brna ještě 2 hodiny kopečků a stromečků, ale v simulátoru jsem rád za každý kilometr nové tratě. Tam vymetání koutů a plahočivost Brno - Jihlava (- JH - ČB) nevadí.
