Jen takový zážitek z jízdy historickým vlakem Regiojet. Cesta do Práglu v bussines třídě OK. Byla sranda, jak jsem se tam dostal. Možná to byl dárek k narozeninám, protože jízdenka sem by mi stála dvojnásobek, tady neplatí sleva pro důchodce. Ale zpět bylo zajímavé finále. Tohle by byl normálně námět na filmovou komedii. Lepší scénář vymyslet nejde.
Cestoval jsem už ve své Relax třídě, tam si dal Plzničku s pizzou. A ve finále před Brnem jsem už potřeboval čůrat. Tak jsem se sbalil a že si odskočím. První WC obsazený, jdu dál, tady porucha. Dostal jsem se až do novějšího vozu dokonce s infosystémem a dotykovým ovládáním dveří. Tady WC fungovalo. Spláchnu a jaksi se tam vše všelijak točilo a močka ne a ne odtéct. A ve finále, jak jsem tam koukal, něco z mísy upšouklo a mne obsah cáknul až na bradu. Myslím, že pochcat si hlavu se ještě nikomu nepodařilo.
Musel jsem se umýt.
A pak to trochu i spláchlo, Tak jsem úkon asi dvakrát opakoval až zůstala čistá voda. Pak šel steward a upozornil jsem jej, že WC nějak blbne. Tak že jej polepí a zamkne. Marně se o to kličkou snažil, kdepak, bylo to rozbitý. Uzamčení vzdal. Na to vlak zastavoval v Židenicích. Stevard pokynul vystupujícím, aby vydrželi. Nejprve zmačkl tlačítko pro otevření dveří a naučenými chvaty dveře silou otevřel.
Jinak do Práglu jsem jel na tajnou misi, kam byl vstup jen na osobní kód, který nám předem rozeslali a museli jsme každý podepsat dohodu o mlčenlivosti do 15. září. A ten zázrak si hlídali. Nefotit, nefotit. Prozradím jen, že se jednalo o elektrokola Crussis. Ale až to bude, bude to bomba.
Cestou zpět jsem jel za světla, tak jsem koukal i po trati. Kdepak. Do Kolína je to přecpané a za Poříčany chybí třetí kolej. To už je jízda na blok za vším možným. Výluka Přelouč - Pardubice. Čekali jsme na 4 vlaky proti a mezi tím vedle nás přijel další rychlík. Z Brandýsa do Ústí jsem to nepoznával. Tam je to samé oddílové návěstidlo s červeno bílými pruhy. V České Třebové bourají depo? Koleje od stanice vybagrované, první rotunda částečně zbouraná. V Opatově mu něco prásklo, rychlobrzda a zastavil natvrdo rovnou pod stahovačkou.
A zrovna v ten okamžik jeden cestující si otevíral kofolu. Jen jsem z uličky viděl, jak mu to po pádu vypěnilo, snažil se ten proud pěny z láhve upíjet, ale byl pomalý. Většina mu tekla na zem a na sedačku. To byla první komediální podívaná. Nakonec to fíra nahodil a pomalu se do kopce rozjížděl. Stahovačka naštěstí nesvítila. Ale přijeli jsme do Brna naprosto parádně. Díky zpoždění jsem nemusel na nádraží čekat mezi žebrajícími bezdomovci, ale hustopečský šinkanzen jel za námi ze Židenic na odhlášku, tedy jsem si jen rovnou přestoupil než jsem prošel podchodem.
