Zbyněk Šemora
Strojvedoucí
Tedy dnes bych na lokomotivu nevlezl, ani kdyby prstíčkem hrabali. Kolik na stanovišti dnes odpoledne může být stupňů ? 60 nebo 70? Taková gorila, kde musí být zavřená okna a bez klimatizace. Pamatuji si, jak jsme přecházeli na druhé stanoviště proti sluníčku a na nic kovového se tam nedalo sáhnout, jak to tam bylo rozpálené. (jakékoli stanoviště) Ale my jsme byli vybaveni Rudým právem (noviny obrovského formátu) a tím se polepila všechna okna, aby se žár trochu utlumil. Turnusové stroje měly záclonky a rolety, které jsme si poctivě nakradli z vozů a instalovali na stanoviště.
A nezapomenu na noční, kdy jsme střídali partu, která jezdila v podobném vedru jako dnes a odstupující fíra si povzdechl. Dnes tady bylo vedro k nevydržení. Můj parťák mu pohotově řekl, tak proč si nevypneš topení na stanovišti a ještě k tomu ne na automatiku, ale ručně, kdy zaply i horkovzdušné ventilátory. A pohotově topení vypnul. A skutečně plechy za kterými je pod pultem topení byly rozpálené. Pak jsme se smáli, jak si někdo takové skutečnosti může nevšimnout.
Jinak také souhlas s Jackem. Ale co se týká rozptýlení na stanovišti druhým člověkem, sloužil jsem asi se stovkou fírů a většina byli profíci. Mohlo se povídat, dělat srandičky, ale vždy byli plně soustředěni na řízení a nic je nemohlo rozhodit. Když jsem poprvé přišel na lokomotivu, tak jsem byl zaškolen, že když se povídá, nikdy se nedíváme na sebe, ale sledujeme trať. Bylo jen několik jednotlivců, ze kterých si ostatní kolegové utahovali, že se na něj nesmí promluvit, jinak projede zastávku. Snad jen jednou jsem sloužil s takovým pošukem. Pořád něco vykládal a co chvíla se vyděsil. "co bylo na předvěsti" a hned sahal po brzdě. Pořád něco mlel, abych ho hlídal.
Ale neomylný "mě se to nemůže stát" nebyl nikdo. Jednou jsme se zakecali a co bylo na předvěsti nezaregistroval ani jeden z nás. (jen dotaz, co tam bylo) Pak se musí opravdu brzdit. Pokud bylo na návěstidle cokoli jiného než volno jsme si hlásili a když s námi jel cvičnej, muselo se hlásit i "volno".
Jinak když jsem jezdíval, neměl jsem rád žádné třetí osoby na stanovišti. Člověk tam bydlí v tom svém nepořádku, Taška, na stole papíry, jídlo, kafe nebo čaj nebo už umyté nádobí, u sloupku za oknem reprobedna, aby dobře hrálo rádio, v zimě se venku za madly chladilo lahvové pivo na večer, atd. Pak se někdo sápe na mašinu, tak honem vše uklízet, protože když to není kontrola, tak i průmyslováček na praxi může vykládat, že si tam vyhráváme. Pak si dá na stůl svou tašku a vyleje mi kafe,.... Není o co stát.


A nezapomenu na noční, kdy jsme střídali partu, která jezdila v podobném vedru jako dnes a odstupující fíra si povzdechl. Dnes tady bylo vedro k nevydržení. Můj parťák mu pohotově řekl, tak proč si nevypneš topení na stanovišti a ještě k tomu ne na automatiku, ale ručně, kdy zaply i horkovzdušné ventilátory. A pohotově topení vypnul. A skutečně plechy za kterými je pod pultem topení byly rozpálené. Pak jsme se smáli, jak si někdo takové skutečnosti může nevšimnout.
Jinak také souhlas s Jackem. Ale co se týká rozptýlení na stanovišti druhým člověkem, sloužil jsem asi se stovkou fírů a většina byli profíci. Mohlo se povídat, dělat srandičky, ale vždy byli plně soustředěni na řízení a nic je nemohlo rozhodit. Když jsem poprvé přišel na lokomotivu, tak jsem byl zaškolen, že když se povídá, nikdy se nedíváme na sebe, ale sledujeme trať. Bylo jen několik jednotlivců, ze kterých si ostatní kolegové utahovali, že se na něj nesmí promluvit, jinak projede zastávku. Snad jen jednou jsem sloužil s takovým pošukem. Pořád něco vykládal a co chvíla se vyděsil. "co bylo na předvěsti" a hned sahal po brzdě. Pořád něco mlel, abych ho hlídal.
Ale neomylný "mě se to nemůže stát" nebyl nikdo. Jednou jsme se zakecali a co bylo na předvěsti nezaregistroval ani jeden z nás. (jen dotaz, co tam bylo) Pak se musí opravdu brzdit. Pokud bylo na návěstidle cokoli jiného než volno jsme si hlásili a když s námi jel cvičnej, muselo se hlásit i "volno".
Jinak když jsem jezdíval, neměl jsem rád žádné třetí osoby na stanovišti. Člověk tam bydlí v tom svém nepořádku, Taška, na stole papíry, jídlo, kafe nebo čaj nebo už umyté nádobí, u sloupku za oknem reprobedna, aby dobře hrálo rádio, v zimě se venku za madly chladilo lahvové pivo na večer, atd. Pak se někdo sápe na mašinu, tak honem vše uklízet, protože když to není kontrola, tak i průmyslováček na praxi může vykládat, že si tam vyhráváme. Pak si dá na stůl svou tašku a vyleje mi kafe,.... Není o co stát.