Čerpal jsem ze stejného zdroje a úspěšně jsem se popasoval s dynamickými náklady u Pikkových vozů Vtr.
Pokusím se shrnout dosavadní poznatky:
1. Mohu kombinovat statický a dynamický freightanim dohromady. Toho jsem využil pro koncovou variantu Vtr a "pověsil" mu do zadu ještě model koncových návěští. Případně starší modely vozů mohu doplnit stínem.
2. Základní definice modelu vozu je v jeho adresáři, definice nákladů potom v podadresáři OpenRails.
3. Definice dynamických nákladů stačí popsat v jediném souboru. Obsah nákladu se řídí specifickými nákladovými/vykládkovými místy v trati. Z toho je patrné, že vůz s definicemi dynamického nákladu bude funkční pouze v trati, která disponuje nakládacími/vkládacími místy. Pokud je trať nemá, vůz se načte a bude se chovat jako prázdný. A nebo případně s konkrétním nákladem. Volba FullAtStart v definici každého nákladu určuje 0, že se vůz načte prázdný a nebo 1, že se vůz načte s tímto konkrétním nákladem. Protože jsou všechny náklady definovány jediným souborem, funguje tahle volba jen pro jeden vybraný typ nákladu. Tímto je tedy vyřešen jedinou definicí jako prázdný vůz a současně jako vůz s dynamickým nákladem (byť se tak projeví jen někde).
4. Soubor základní definice vozu a definice dynamických nákladů musí mít shodný název (proto je definice nákladu umístěna v podadresáři). Chci-li mít další verzi stejného typu vozu, musím pro ni vytvořit další pár definičních souborů. To platí např. pro verzi vozu s koncovkami apod.
5. U statické varianty nákladů volím opačný postup. Tj. v základním adresáři sadu definic vozů podle typu nákladu. Tyto definice obsahují pouze min. základ (pro načtení v editoru consistů apod.), parametry nákladu a fyziky s ním související. Společná část s opakujícími se parametry je potom opět v podadresáři OpenRails.
Tady se ukazuje, že adresář OpenRails je pro OR opravdu specifický a nikdy nebyl myšlen jako místo pro OR verzi vozu u společného využívání trainsetu pro MSTS/OR. Ale o tom už jsem tu nedávno psal.
Model nákladu pro otevřené vozy stačí vždy statický. U těchto vozů se pohybuje nahoru/dolů v závislosti na nakládce/vykládce. To platí i pro uhlí tendrů parních lokomotiv (bohužel to nefunguje u tendrovek a hnacích vozidel definovaných engem). Ostatní typy nákladů pouze mění parametry vozů (zavřené vozy, kotlové vozy apod. a u lokomotiv zbrojení uhlím, vodou, naftou atp.
Jeden z typů nákladů je tzv. živý náklad. Samozřejmě je určen pro dobytčáky a nakládací/vykládací místo reprezentuje rampa s ohradami (dokážu si třeba takto v našich podmínkách představit vlečku do městských jatek. A analogicky by takto mohli zafungovat i cestující. Má to ale háček. Obvykle se vykládá po vagonech, takže by to fungovalo jen u solo motoráků. A navíc namodelovaní cestující v sedící poloze by po "vykládce" na peron vypadali divně.