Miky, Deterio na těch fotkách vypadá nejnormálněji, kromě té jmenovky na košili už ve vlaku.
Jinak jmenovky byl malý technický nedostatek, na který se zapomnělo. Václav S to pak narychlo řešil a bez nůžek trhal papírky jak se povedlo a šíleným krasopisem tam načmáral nějaké klikiháky, které se podobaly písmu, ze kterých se mělo vyluštit jméno či nick dotyčného.
Abych jen nežvanil, tak do příště, pokud dožijeme sám vytisknu a zalaminuji každému jeho vizitku dle seznamu. Nevidím v tom žádný technický problém. Proto čest Matesovi a Deteriovi, kteří jsou na tohle vybavení z domova.
Byla to sranda, protože s mnohými se vídáme jen občas a jak jsme se scházeli marně jsem si u některých známé tváře vybavoval ke kterému nicku patří.
Čouda přišel zakuklený jak Mužík ze Sibiře, jen oči mu koukaly a divil se, že ho nemůžeme poznat. Ale on je král převleků. Nejprve vlasy až na ramena, pak nakrátko ostříhaný, nyní obarvený do zlatova...Civěl jsem na Mikuldu asi 10 minut a nemohl si tu známou tvář přiřadit. Ale brzy mi to docvaklo. Ale Černého vlka jsem identifikoval jen podle jmenovky. A také známá slezinová tvář. V povzdálí sedělo nějaké dítě, dle seznamu měl přijet nejmladší Dvacka, ale že by byl takový špunt ? Neřešil jsem to, asi byl tak malý. Pak přijel skutečný Dvacka a bylo jasno. Zkrátka ty vizitky hned na vstupu by se asi hodily. Nevím, jestli u mě je to už věkem, ale prý to už lepší nebude
Ale víte co se mi tam líbilo ? Opět mi vypadlo, jak se jmenoval
, ale jeden šikula tam předváděl v MSTS jízdu parníkem po jezeře. To bylo supr. Na dně jezera koleje a v parníku kotel z parní lokomotivy.
Také byl krásný pohled jak několik účastníků vytrvale jezdilo na modelovém kolejišti. To nadšení a zapálení, to se jen tak nevidí. Jen jsem přemýšlel, jak se tam prosoukalo těch několik ne zrovna nejštíhlejších, protože jak jsem pozoroval, postava přesně lícovala se skulinou mezi kolejištěm vpředu i vzadu a už by neproklouzla ani myš.
To jsem si vzpomněl na dráhu, když jsem měl šichtu s hrozně tlustým strojvedoucím, který tak tak s obtížemi se prosoukal strojovnou žabotlamy. Jenomže já měl zvyk si tam dávat s otočenými řídítky kolo.
On pak šel do strojovny a zašprajcoval se tak, že nemohl tam ani zpět. Nakonec se vyprostil a já kolo dal raději na zadní stanoviště.
