Dotaz - odkud je informace, že bylo jedno, že jsou zamčené? Dobová D1 hovoří o výměnách neúplně zabezpečených nebo spolehlivě neuzamčených. Co je to spolehlivě uzamčená a neuzamčená?
Ano, tady šlo o staničky, ve kterých výhybkář hlásil po postavení vlakové cesty, že klíče od příslušných výhybek má v úschově - tedy ty, které nebyly zamčeny v zámku
. Tam, kde na jeho stanovišti byla tabule, zavěšoval je (žádný mech, nebo elmech typ zabzař). Výpravčímu to musel potvrdit i písemně v záznamní knížce.
No ne, o závislost na zab. zař. nejde. Spolehlivě uzamčené jsou výměnové zámky.
Souhlas. Ta závorka byla spíš pro ty, kdo se v tomhle tak moc neorientují... Spíš se snažím teď najít nějakou srozumitelnou definici spolehlivě neuzamčené vjezdové výhybky (protože hlavně na nich ty zelené obdélníky v malých stanicích nejspíš byly.
No já právě na všech dobových fotkách vidím ty bílé, a to včetně stanic na lokálkách. Nějak mi i neštymuje, že ve třicátých letech by ty krajní výměny zámky neměly. Jestliže budeme mít manipulační koleje osazeny výkolejkami, a všechny stanice mají minimálně vjezdová návěstidla nějak mi k tomu neuzamčené výhybky nesedí.
Něco je vysvětleno v mailu. Já se taky přikláním k tomu, že vjezdové výhybky byly (jedním z obou způsobů - viz mail) uzamčené pro směr rovně proti hrotu. Nebyla ale u nich - s největší pravděpodobností - závislost na vjezdovém návěstidle.
To ano, ale pokud se jednalo o klasické výměnové zámky, potom neplatila souvislost se zeleným obdélníkem na návěstidly výhybky.
Přiznám se, že nevím - články dopravního předpisu tohle výslovně neřeší. Ale - existuje-li ustanovení, že - Vykonává-li službu ve stanici pouze jeden výměnář, má při křižování vlaků očekávati příjezd vlaku u oné výměny, která není uzamčena, hlásiv výpravčímu prohlídku výměn telefonicky, neučinil-li to ústně a písemně. - musely takové vjezdové výhybky existovat. A jestliže od roku 1932 existovala změna v rychlosti pojíždění přes výhybky - Přes výměny nezabezpečené úplně nebo nezamčené spolehlivě (?) smějí vlaky bržděné průběžně jeti v rovném směru proti hrotu 40 km/hod, do odbočky 30 km/hod - zřejmě takové výhybky ve stanicích existovaly. Nemuselo jít o vjezdové, ale o vložené výhybky - někam na sklad, k topírně... , ale pojížděné ve vlakové cestě. Jiné průkazné vysvětlení nemám (chtělo by to někoho, kdo má 2. díl Nechvátalovy práce - Návěstní a zabezpečovací zařízení u státních drah (1923). Tu bohužel nevlastním...
bob57_cz píše:
Zdravím. Jako vysloužilý výpravčí tohle samozřejmě vím
Ale tady mluvíme o stanicích (staničkách), kde žádná závislost návěstidla na výhybkách být nemohla, neb nebyl přístroj, který by jí vytvořil. Předpisy o tom hovořily takto: - Očekává-li se vlak, musí být výměny, které jsou opatřeny zámky a přes které má vlak jeti, uzamčeny a klíče uloženy ve výpravně v zasklené skříňce. V této skříňce je tolik očíslovaných háčků, kolik je výměnových zámků ve stanici. Výpravčí je povinen přesvědčiti se před příjezdem vlaku, jsou-li klíče od výměn, přes které vlak pojede, na svém místě ve skříňce. (skříňka se zamykala a klíče měl v úschově výpravčí). Za vjezdu vlaků nesmí být klíče od výměn, které se mají podle Doplňku (od roku 1935 Dodatku) a podle Staničního řádu zamykati, ponechány v zámku výměnovém. (Tohle ustanovení se nejspíš týká výhybek, které měly pouze zámek do jednoho nařízeného směru. )
