Jednou si to svištíme ze Stránčic do Senohrab a křiknu na fíru:
"lom kolejnice"
"Kde?"
"Bum, Bum"
Tak jsme to nahlásili v Senohrabech (nevykolejili jsme).
Cestou zpět jsme jeli a pospíchali už domů a kolej byla vyloučena. Tak jsme čekali v Senohrabech na křižování. Fíra mne "zdrbal", že jsem ten lom viděl, protože teď příjdeme pozdě domů. Tenkrát tam chybělo 20 čísel koleje, říkal traťák.
Později jsme se s tímto fírou potkali u stromistrů a už mi hlásil,
"kmocháčku, běž si do pokladny pro finanční odměnu za ten lom, dostali jsme každý 150 Kčs." (to byla motivace.
Kdyby tam něco vykolejilo, tak jsou milionové škody)
Další adrenalin byl, když přijíždíme do Senohrab ke vjezdu, naštěstí k červené a z troleje visí utržený izolátor a to přesně v úrovni oken. Kdyby jsme jeli na volno, tak jsme se dohadovali, který z nás by to koupil do ksichtu. Tady jsme zastavili před překážkou, napsali to do hlášení, ale odměna už žádná. To bylo asi běžné provozní riziko.
A do třetice. Když jsem jel poprve do Benešova, v Čerčanech jsme dostali rozkaz, že někde u Bedrče je nebezpečí spadlého stromu.
A skutečně. skymácený strom a větve zamotané v troleji.
Tak jsme to udělali jako v americkém akčním filmu. Dvě jednotky 452 mají 4 sběrače. Já běžel na prostřední stanoviště a zavřel kohoutky od sběrače, fíra vpředu to samé. Až fíra vpředu projel místo s větvemi, tak si otevřel kohoutek od sběrače a fíra na zadní jednotce zase kohoutky na své jednotce zavřel. Já čekal na prostředku, až jsem minul kritické místo a po projetí otevřel kohoutek. A tak jsme místo úspěšně projeli.
Jinak to projet nešlo, protože je to tam asi 12 promile do kopce.
