VáclavS napsal:
Otázka Jirko zní, co by ostatní podle tebe měli dělat. ...
Mohou dělat to, co uznají za vhodné. Já se také před lety nikoho neptal, co mám dělat. Dělal jsem to, co se mi líbilo a co jsem uznal za vhodné a co vyvolávalo nějaké příjemné vzpomínky na staré časy naší železnice.
VáclavS napsal:
Řešitelné je leccoss, ale musí zde být někdo, kdo má chuť řešit. Musí mít motivaci. Ta chybí. Slova jsou snadná a je jich tu dost. Pozitivních činů je ale málo.
Připadám si však, jako bych mluvil cizí řečí. Napsal jsem tu mimo jiné, že přestávám být upoceným dělníkem a užívám si plodů své práce. Ale to je podle reakcí mnohých zásadní chyba. Odpovídáte: Dělej, dělej dál, nenech se znechutit, my po těch tratí jezdíme rádi. Když je kůň unaven nebo si dupne, tak jej poháníte. Ale otázka jako "nepotřebuješ pomoct", tady nepadla.
Abych byl poctivý, dostal jsem mailem otázku, zda za tím není nějaký jiný soukromý problém. Není. Žena mi neutíká, děti po mne nestřílejí, pracoviště mi neruší, neonemocněl jsem, .. dokonce mám i času dost. Ale chybí chuť. A když jsem dal najevo, máte mnozí problém. Čtete dobře, problém s tím máte vy, ne já.
Dělaly se pokusy s potkany. Na konce několika chodeb se dala nějaká dobrota. Třetina těch dobrot byla připojena na 24 V střídavého, takže když se jich potkan čumákem dotkl, dostal ránu. Po třech pokusech již žádný potkan nešel do chodby s elektrických proudem a hledal žrádlo jinde. Ale u člověka se jaksi předpokládá, že je tak "inteligentní", že tam bude chodit stále a bude si donekonečna namlouvat, že tam žádný proud není.