Pawlik
Průvodčí
to blazo:
Abych nebyl za ďasa, tak pár informací k řízení ř. 150 (doufám, že se neseknu, jinak mně Bob57_cz vyčiní
)
Fíra má na levé straně pultu páku reverzu s polohami Z,0,P,Sh (vzad, neutrál, vpřed, shunty) na pravé pak páku řídícího kontroléru s polohami +B,B,-B, 0 ,-1,J,+1,+ (připrzdit EDB, udržovat EDB na navolené hodnotě, odbrzdit EDB, neutral(zcela odbrzdit EDB, nebo zcela zkrokovat z výkonu - dle situace), snížit o 1 stupeň, udržování navoleného stupně - jízda, přidat 1 stupeň, přidávat stupně rychle za sebou.
ROZJEZD:
V reálu je možných několik způsobů rozjezdu:
1.
Fíra navolí na páce reverzu P, řídící kontroler (páku) přeloží do polohy + a kontroler ve strojovně (hlavní) krokuje nahoru (vyřazuje rozjezdový odporník) - motory jsou zapojené v sérii. Strojvedoucí přitom musí hlídat proudy na kotvách motorů - to platí vždy! Pokud kontroler krokuje tak rychle, že se souprava nedokáže rozjíždět rychle (velká zátěž) a proud stoupá nad povolené meze, nezbývá než přídávat stupeň po stupní - střídání polohy J a +1.
Takto se dostane fíra na 27. hospodárný stupeň, kdy je zcela vyřazen rozjezdový odporník a na každém motoru je napětí 3000/4 V. Dále přeloží páku reverzu do polohy Sh a kontrolerem zadá +1 nebo + a zařazuje shunty. Ve chvíli, kdy dojede na poslední shuntovací stupeň, neumožňuje lokomotiva přepojit motory na serioparalelní spojení. Proč, to nevím. Páka reverzu se tedy shodí na P a tím i automaticky skrokují shunty zpět na 27. stupeň. Při dalším navolení kontroléru do polohy +1 (samozřejmě jako vždy je zde i možnost + pro rychlé krokování) se motory přepojí na sérioparalelní spojení (odporník je zase plně zatížen). Dále se opět vyřazuje odporník až na hospodárný stupeň a po přeložení páky reverzu na Sh (to je možno udělat i hned po přechodu na serioparalel) se zařazují shunty až do 56. stupně.
2.
Není nutné zařazovat shunty na sérii, páka reverzu se ponechá v poloze P. Dosáhneme tedy 27. stupně a po navolení +1/+ nám hlavní kontroler skočí rovnou na první stupeň na serioparalelu (je to sice trošku skok, ale přežít se to dá). Další vyřazování odporníku, včetně řazení shuntů je stejné jako v bodě 1.
3.
Má-li fíra lehkou soupravu, hodně vaty v jízdním řádu a max. rychlost
řekněme 120 km/h, stačí pro rozjezd vyřadit odporník a shunty na sérii a na sérioparalel se vůbec nemusí.
ZKROKOVÁNÍ z výkonu:
Fíra buď krokuje po 1 stupni (-), nebo přestaví kontroler do polohy 0 a lokomotiva sjede automaticky z výkonu.
EDB:
Zvyšování účinku EDB se děje přeložením páky do polohy +B.
Po navolení účinku se přeloží do B, zde se nic nemění.
Pro snížení učinku naopak -B.
Pro úplné odbrždění se přeloží do polohy 0 - analogicky jako pro úplné sjetí z výkonu. Je zde samozřejmě i možnost držení páky v poloze -B až do úplného odbrždění, ale proč bychom si namáhali ruce, že?
V REÁLU JE JEŠTĚ NĚKOLIK DALŠÍCH VYMOŽENOSTÍ:
Představme si, že jedeme rychlostí 50 km/h bez výkonu.
Klasicky byly loko řešené tak, že po navolení +1/+ kontroler poctivě (a zbytečně) odkrokoval všechny rozjezdové stupně. Tedy zbytečně se opotřebovávaly stykače a celé to trvalo dlouho.
Dnes je to řešeno tak, že fíra může při navolení +1 z nuly najet postupně na 27. stupeň, nebo při zadání + kontroler zbytečně nezařazuje stupně a na 27. skočí okamžitě. Je to logické, točí li se motor a přivedu na něj napětí které nezpůsobí proudový ráz ušetřím tím spoustu času při řazení (takový luxus si v MSTS dopřát nemůžem) a zbytečně neopotřebovávám kontakty stykačů.
To samé platí při výběhu z maximálně posledního shuntu na sérii na nulu. Buď po jednou (-1), nebo rovnou po přeložení kontroleru do polohy 0 z 32. na31, 30, 29, 28. - shunty, 27 - hospodárný a 0. stupeň.
V literatuře se dočteme, že loko má trvale zatížitelný odporník. Nevím proč, ale v reálu se nesmí zůstat trvale na stupních 22 až 26, což je signalizováno na displeji blikající čislicí.
Lokomotiva rovněž umožňuje automatický rozjezd. Fíra si navolí na otočném přepínači vpravo od kontroleru požadovanou rychlost.
Začne zařazovat stupně, proudy stoupají. "Rozvášní" tedy lokomotivu ručně na třeba 10. stupeň, kterému v danou chvíli odpovídal nějaký max. proud na ampérmetru. Tento proud si automatika pamatuje a na jeho maximu reguluje rozjezd.
Fíra tak může dojít k levému oknu stanoviště a kontrolovat soupravu při rozjezdu, aniž by se musel natahovat ke kontroleru.
Po dosažení navolené rychlosti automatika zkrokuje na nulu.
Ježíš marjá, to jsem se rozblafal
Abych nebyl za ďasa, tak pár informací k řízení ř. 150 (doufám, že se neseknu, jinak mně Bob57_cz vyčiní
Fíra má na levé straně pultu páku reverzu s polohami Z,0,P,Sh (vzad, neutrál, vpřed, shunty) na pravé pak páku řídícího kontroléru s polohami +B,B,-B, 0 ,-1,J,+1,+ (připrzdit EDB, udržovat EDB na navolené hodnotě, odbrzdit EDB, neutral(zcela odbrzdit EDB, nebo zcela zkrokovat z výkonu - dle situace), snížit o 1 stupeň, udržování navoleného stupně - jízda, přidat 1 stupeň, přidávat stupně rychle za sebou.
ROZJEZD:
V reálu je možných několik způsobů rozjezdu:
1.
Fíra navolí na páce reverzu P, řídící kontroler (páku) přeloží do polohy + a kontroler ve strojovně (hlavní) krokuje nahoru (vyřazuje rozjezdový odporník) - motory jsou zapojené v sérii. Strojvedoucí přitom musí hlídat proudy na kotvách motorů - to platí vždy! Pokud kontroler krokuje tak rychle, že se souprava nedokáže rozjíždět rychle (velká zátěž) a proud stoupá nad povolené meze, nezbývá než přídávat stupeň po stupní - střídání polohy J a +1.
Takto se dostane fíra na 27. hospodárný stupeň, kdy je zcela vyřazen rozjezdový odporník a na každém motoru je napětí 3000/4 V. Dále přeloží páku reverzu do polohy Sh a kontrolerem zadá +1 nebo + a zařazuje shunty. Ve chvíli, kdy dojede na poslední shuntovací stupeň, neumožňuje lokomotiva přepojit motory na serioparalelní spojení. Proč, to nevím. Páka reverzu se tedy shodí na P a tím i automaticky skrokují shunty zpět na 27. stupeň. Při dalším navolení kontroléru do polohy +1 (samozřejmě jako vždy je zde i možnost + pro rychlé krokování) se motory přepojí na sérioparalelní spojení (odporník je zase plně zatížen). Dále se opět vyřazuje odporník až na hospodárný stupeň a po přeložení páky reverzu na Sh (to je možno udělat i hned po přechodu na serioparalel) se zařazují shunty až do 56. stupně.
2.
Není nutné zařazovat shunty na sérii, páka reverzu se ponechá v poloze P. Dosáhneme tedy 27. stupně a po navolení +1/+ nám hlavní kontroler skočí rovnou na první stupeň na serioparalelu (je to sice trošku skok, ale přežít se to dá). Další vyřazování odporníku, včetně řazení shuntů je stejné jako v bodě 1.
3.
Má-li fíra lehkou soupravu, hodně vaty v jízdním řádu a max. rychlost
řekněme 120 km/h, stačí pro rozjezd vyřadit odporník a shunty na sérii a na sérioparalel se vůbec nemusí.
ZKROKOVÁNÍ z výkonu:
Fíra buď krokuje po 1 stupni (-), nebo přestaví kontroler do polohy 0 a lokomotiva sjede automaticky z výkonu.
EDB:
Zvyšování účinku EDB se děje přeložením páky do polohy +B.
Po navolení účinku se přeloží do B, zde se nic nemění.
Pro snížení učinku naopak -B.
Pro úplné odbrždění se přeloží do polohy 0 - analogicky jako pro úplné sjetí z výkonu. Je zde samozřejmě i možnost držení páky v poloze -B až do úplného odbrždění, ale proč bychom si namáhali ruce, že?
V REÁLU JE JEŠTĚ NĚKOLIK DALŠÍCH VYMOŽENOSTÍ:
Představme si, že jedeme rychlostí 50 km/h bez výkonu.
Klasicky byly loko řešené tak, že po navolení +1/+ kontroler poctivě (a zbytečně) odkrokoval všechny rozjezdové stupně. Tedy zbytečně se opotřebovávaly stykače a celé to trvalo dlouho.
Dnes je to řešeno tak, že fíra může při navolení +1 z nuly najet postupně na 27. stupeň, nebo při zadání + kontroler zbytečně nezařazuje stupně a na 27. skočí okamžitě. Je to logické, točí li se motor a přivedu na něj napětí které nezpůsobí proudový ráz ušetřím tím spoustu času při řazení (takový luxus si v MSTS dopřát nemůžem) a zbytečně neopotřebovávám kontakty stykačů.
To samé platí při výběhu z maximálně posledního shuntu na sérii na nulu. Buď po jednou (-1), nebo rovnou po přeložení kontroleru do polohy 0 z 32. na31, 30, 29, 28. - shunty, 27 - hospodárný a 0. stupeň.
V literatuře se dočteme, že loko má trvale zatížitelný odporník. Nevím proč, ale v reálu se nesmí zůstat trvale na stupních 22 až 26, což je signalizováno na displeji blikající čislicí.
Lokomotiva rovněž umožňuje automatický rozjezd. Fíra si navolí na otočném přepínači vpravo od kontroleru požadovanou rychlost.
Začne zařazovat stupně, proudy stoupají. "Rozvášní" tedy lokomotivu ručně na třeba 10. stupeň, kterému v danou chvíli odpovídal nějaký max. proud na ampérmetru. Tento proud si automatika pamatuje a na jeho maximu reguluje rozjezd.
Fíra tak může dojít k levému oknu stanoviště a kontrolovat soupravu při rozjezdu, aniž by se musel natahovat ke kontroleru.
Po dosažení navolené rychlosti automatika zkrokuje na nulu.
Ježíš marjá, to jsem se rozblafal