Matěj B. objevuje svět

Je tohle vlákno ještě o CZ 1.7?

Nebo se tady budou řešit už jen abnormální zátěže pro trať Plzeň - Železná Ruda. :)
Ne. Samozřejmě se pořád tady mluví o CZ/SK verzi 1.7. Jen se mě tady ML636 zeptal, proč jezdím do Železné Rudy-Alžbětína s 8 vagóny. Když jsem mu odpovídal, že vůbec nemám ponětí, s kolika vagóny jezdí vlaky do Železné Rudy-Alžbětína IRL, byl jsem nějaký mrzutý a odpověděl mu dost nevhodným způsobem. Navíc jsem zapomněl, že existují stránky jako VagonWeb nebo ŽelPage, kam se můžu podívat, z čeho je daný vlak složený.
 
Ae sixe padá po pokusu umístit vlak, mám obavu, že to dělají ty obří s soubory, ale páry opravené a fungují. Díkes.
Upřímně já mám s párama jiný problém, možná to ale není chybou Open Rails, ale mým stylem jízdy. Několikrát jsem na mapě trati 323 simuloval retro vlak s párou ČSD 375 (Hrboun) a 5 vagóny ČSD Ba 3429 (obojí staženo z VŽD). Problém je ale následující, když mám delší dobu otevřený regulátor na 100%, pára není schopná udržet tlak v kotli na optimální hodnotě a ten spadne hodně dolů. Kvůli tomu pak pára moc nezabírá. V několika případech jsem musel zastavit ve stanici a počkat, než tlak naroste zpátky, a některých případech jsem to musel udělat i víckrát po sobě. Většinou u páry ovládám kotel (tj. přikládám uhlí a reguluji přítok vody do kotle) ručně, protože podle mně se AI topič chová jako vemeno, který neví co dělá. Při nízkém tlaku v kotli udělám to, že zastavím na vhodném místě (většinou ve stanici) přidám dmychavku na maximum, nadávkuji vodu pomocí injektorů na dostatečné množství a přiložím do ohniště co nejvíc, co se dá. Poté co tlak naroste na přijatelnou hodnotu, dmychavku vypnu, zkontroluji množství vody v kotli a intenzitu ohně, odbrzdím a vyrazím. Mně jde ale o to, jak zabránit tomu, aby tlak v kotli za jízdy padal moc nízko, a jak ho za jízdy udržet v přijatelných hodnotách?
 
... Problém je ale následující, když mám delší dobu otevřený regulátor na 100%, pára není schopná udržet tlak v kotli na optimální hodnotě a ten spadne hodně dolů. ... se AI topič chová jako vemeno, který neví co dělá. ...
Člověče, ty tedy máš věci! :D Sorry, nic ve zlém, ale to vemeno jsi v tomto případě ty! ;) Kdybys v reálu jezdil z regulátorem na 100%, tak tě ten topič vezme lopatou přes držku, protože mu rozházíš oheň! :)
... Mně jde ale o to, jak zabránit tomu, aby tlak v kotli za jízdy padal moc nízko, a jak ho za jízdy udržet v přijatelných hodnotách?
Na kolik máš vyložený rozvod? Jaký máš tlak v šoupátkové komoře?
V kostce: Při rozjezdu vyložíš rozvod naplno a pomalu otevíráš regulátor tak, aby jsi měl co největší tlak v šoupátkové komoře, ale aby ti to neprokluzovalo. Při cca. 10 km/h stáhněš rozvod na 60%, při 30km/h na 40% a když dosáhneš potřebné rychlosti, tak stáhneš rozvod na 30% a teprve potom ovládáš rychlost regulátorem. Do stoupání zase vyložíš rozvod víc, atd. To je ale pouze stručně, každá mašina se chová jinak, a tak je to o citu - jet s co největším tlakem ve válcích při co nejmenší spotřebě páry. ;) Navíc jsou tam další fígle - přikládat častěji v menších dávkách, vodu doplňovat při pobytu ve stanici nebo při jízdě ze spádu, a hlavně buď přikládáš nebo táhneš vodu - to všechno ti ochlazuje kotel a snižuje výrobu páry.

PS: Když pohledáš tady na fóru - někde tu býval návod od zsr.
 
Člověče, ty tedy máš věci! :D Sorry, nic ve zlém, ale to vemeno jsi v tomto případě ty! ;) Kdybys v reálu jezdil z regulátorem na 100%, tak tě ten topič vezme lopatou přes držku, protože mu rozházíš oheň! :)
Co tím máš na mysli, že mu "rozházím oheň?":confused:
Na kolik máš vyložený rozvod? Jaký máš tlak v šoupátkové komoře?
Mno... Nevím, co myslíš tím "vyložený rozvod" a "tlak v šoupátkové komoře?"
V kostce: Při rozjezdu vyložíš rozvod naplno a pomalu otevíráš regulátor tak, aby jsi měl co největší tlak v šoupátkové komoře, ale aby ti to neprokluzovalo. Při cca. 10 km/h stáhněš rozvod na 60%, při 30km/h na 40% a když dosáhneš potřebné rychlosti, tak stáhneš rozvod na 30% a teprve potom ovládáš rychlost regulátorem. Do stoupání zase vyložíš rozvod víc, atd. To je ale pouze stručně, každá mašina se chová jinak, a tak je to o citu - jet s co největším tlakem ve válcích při co nejmenší spotřebě páry. ;) Navíc jsou tam další fígle - přikládat častěji v menších dávkách, vodu doplňovat při pobytu ve stanici nebo při jízdě ze spádu, a hlavně buď přikládáš nebo táhneš vodu - to všechno ti ochlazuje kotel a snižuje výrobu páry.
Mno... myslím si, že je na čase se poradit se strýčkem Googlem a tetičkou Wikipedií, protože si tady nasázel pojmů, kterým nerozumím tolik, že si mi totálně zamotal hlavu. o_O Jinak se jedná o páru ČSD 375.1. Na Wikipedii je popsaná tady, (sice je na Wikipedii popsána ČSD 375.0, ale věřím, že rozdíl mezi 375.0 a 375.1 je nepatrný) a verze, kterou používám v Open Rails je z VŽD odsud.
PS: Když pohledáš tady na fóru - někde tu býval návod od zsr.
To už jsem zkoušel, a výsledek? Vůbec jsem ho nenašel! Jestli je to YouTube video tutoriál, tak už asi nebude existovat.
 
Jo jezdit s párou není prdel. A to si netopím sám. Ale na google toho asi moc nenajdeš. Tehdy to tady někde krásně popsal Miky, i s bržděním.
 
Co tím máš na mysli, že mu "rozházím oheň?":confused:
To neřeš. ;) Jako, rozepisovat se tady o topení parní lokomotivy fakt nebudu.
Mno... Nevím, co myslíš tím "vyložený rozvod" a "tlak v šoupátkové komoře?"
Jak chceš jezdit s párou, když neznáš základ parního stroje?:) (Znalci prominou, budu psát pokud možno "laicky") Rozvod řídí postavení šoupátek proti pístu, reguluje se tím směr chodu, a poměr síly / rychlosti. Ovládá se buď pákou, klikou, nebo vzduchovým servomotorem. Určitě sis všiml, že když jsi u páry "zařadil směr", musel jsi to "W" držet déle a naskakovaly ti procenta. To jsi právě "vyložil" rozvod. Až budeš velký, a budeš jezdit autem, taky (doufám) zařadíš jedničku, až dosáhneš určité rychlosti přeřadíš na dvojku, atd. Taky nepojedeš na plný plyn pořád na tu jedničku, a na plný plyn. Ten princip je podobný. Klika rozvodu je jako řadící páka, a regulátor jako plyn. Takže ty, až se s tou párou rozjedeš, zmáčkneš "S", a budeš si hlídat procenta. Až sjedeš na počet potřebný počet procent, tak to "W" pustíš. Tím jakoby přeřadíš na nišší převodový stupeň. Kapišto?

Tlak v šoupátkové komoře je tlak, který tlačí na píst parního stroje. Na kotli máš budík.
To už jsem zkoušel, a výsledek? Vůbec jsem ho nenašel! Jestli je to YouTube video tutoriál, tak už asi nebude existovat.
Já jsem dal hledat "řízení parní lokomotivy" a našel jsem to během pár vteřin. ;) Ale že jsem hodnej, tak ti dám stříbrný podnos

Ale když vidím, že základní pojmy a princip jsou pro tebe španělská vesnice, tak nevím jestli ti to pomůže. Jestli by tě to fakt zajímalo, doporučuji knihu "Anatomie parních lokomotiv"
 
Jak chceš jezdit s párou, když neznáš základ parního stroje?:) (Znalci prominou, budu psát pokud možno "laicky") Rozvod řídí postavení šoupátek proti pístu, reguluje se tím směr chodu, a poměr síly / rychlosti. Ovládá se buď pákou, klikou, nebo vzduchovým servomotorem. Určitě sis všiml, že když jsi u páry "zařadil směr", musel jsi to "W" držet déle a naskakovaly ti procenta. To jsi právě "vyložil" rozvod. Až budeš velký, a budeš jezdit autem, taky (doufám) zařadíš jedničku, až dosáhneš určité rychlosti přeřadíš na dvojku, atd. Taky nepojedeš na plný plyn pořád na tu jedničku, a na plný plyn. Ten princip je podobný. Klika rozvodu je jako řadící páka, a regulátor jako plyn. Takže ty, až se s tou párou rozjedeš, zmáčkneš "S", a budeš si hlídat procenta. Až sjedeš na počet potřebný počet procent, tak to "W" pustíš. Tím jakoby přeřadíš na nišší převodový stupeň. Kapišto?

Tlak v šoupátkové komoře je tlak, který tlačí na píst parního stroje. Na kotli máš budík.

Já jsem dal hledat "řízení parní lokomotivy" a našel jsem to během pár vteřin. ;) Ale že jsem hodnej, tak ti dám stříbrný podnos

Ale když vidím, že základní pojmy a princip jsou pro tebe španělská vesnice, tak nevím jestli ti to pomůže. Jestli by tě to fakt zajímalo, doporučuji knihu "Anatomie parních lokomotiv"
Mno... co se jedná o základní pojmy a pochopení principu parního stroje, teta Wikipedie mi dost pomohla, některé pojmy totiž měla dobře popsané a popis funkce parního stroje tam byl dobře vysvětlen. A s čím nepomohla teta Wikipedie, s tím mi poradil strejda Google.
Jinak po troše pátrání na netu a brainstormingu už asi vím, kde je zakopaný pes. Jde totiž o to, že vždycky vyložím rozvod naplno a už na něj nesahám. Pak už používám jen regulátor k regulaci výkonu. Holt si budu muset zajezdit s tím retro vlakem častěji a pořádně si řízení páry nacvičit. To je to, když neustále jezdím s elektrikama a diesely a pak "zatnu zuby" a zkusím jezdit s párou, aniž bych si o tom něco zjistil a učím se řídit páru za pochodu.
Jo jezdit s párou není prdel. A to si netopím sám. Ale na google toho asi moc nenajdeš. Tehdy to tady někde krásně popsal Miky, i s bržděním.
Hele ten AI topič je fakt totální vemeno. Třeba mi jednou za jízdy, kdy jsem měl v kotli málo vody, nezapl injektory (byli otevřené na 100%, topič je ještě spouští dodatečně), kotel vyschl a roztavily se olovníky, takže hrboun 375.1 byl v p****i. Od té doby radši ovládám kotel na páře ručně. Jo a Tom Kanka mi poslal link s popisem řízení páry od zsr. Před chvílí jsem si ho přečetl a zdá se mi skvělý.

Zajímavost:
A jak jsem se postupem času naučil řešit různé krizové situace s párou, v tomto případě s hrbounem ČSD 375.1? Takto:

1. Moc vody v kotli; voda přetéká do pístů - Vypnu injektory a otevřu odkalovač. Jakmile voda v kotli spadne dostatečně dolů, odkalovač zavřu a injektory poté zapínám a reguluji podle potřeby.
2. Málo vody v kotli - Zapnu oba injektory na maximum a pumpuju do kotle vodu nehledě na to jaký mám tlak v kotli. Jakmile je voda dostatečně vysoko, injektory buďto přivřu nebo vypnu úplně.
3. Nízký tlak v kotli - Zastavím na vhodném místě (nejlépe ve stanici), přidám dmychavku na maximum, doliji vodu do kotle na přiměřenou hladinu, přiložím do ohně co nejvíc, co jde a čekám než tlak vzroste. Jakmile tlak vzroste na přijatelnou hodnotu, vypnu dmychavku, zkontroluji množství vody v kotli a intenzitu ohně a podle potřeby přiložím do ohně či doliji vodu na přiměřenou hladinu, odbrzdím a vyrazím.
4. "Limit roštu překročen" - Dalo by se to interpretovat tak, že se rošt zanesl a nepouští popel do popelníku. Celkem snadná náprava, jednoduše cyklicky otvírám a zavírám klapky roštu dokud se rošt nevyčistí. To je stejné jako když máte kamna na pevný palivo, chcete zatopit a kvedláte jejich roštem, dokud popel, který tam zbyl po předchozím topení, nespadne do popelníku.
Poznámka: V Open Rails se je také simulována situace, kdy tlak v kotli vyleze moc vysoko. To většinou není problém, protože v tomto případě se otevře přetlakový ventil a ten začne páru upouštět. Tohle je pro mě naopak signál, že je pára "napumpovaná" a připravená vyrazit, takže když je čas vyrazit, tak neotálím a vyrážíme!
 
Teda... Ať už tohle vlákno vytvořil kdokoliv (já to nebyl). Tak aspoň jsou mé poznámky a dotazy z vlákna "CZ/SK verze 1.7" nesouvisející s Open Rails někde zarchivované, kdyby měl někdo stejný dotazy jako já. Ten název tohoto vlákna mě docela pobavil,:D ale aspoň je to upřímné. Holt je vidět, že se mám hodně, co učit.
 
Teda... Ať už tohle vlákno vytvořil kdokoliv (já to nebyl). ...
:D:D:D

Vaši ti vybrali trefné jméno. :)
1. Moc vody v kotli; voda přetéká do pístů - Vypnu injektory a otevřu odkalovač. Jakmile voda v kotli spadne dostatečně dolů, odkalovač zavřu a injektory poté zapínám a reguluji podle potřeby.
Pára do parního stroje se odebírá přes regulátor z parojemu, který je nahoře na kotli. Aby ti tudy přetékala voda, musel bys mít ten parojem té vody plný. Otázka: Kde je pára, která ti minimálně "pohání" ten injektor? A pokud by se ti tudy ta voda (které je nestlačitelná) dostala do válců (je to ale nesmysl), tak ti to nepojede. A kdyby by se to stalo během jízdy, tak by ta voda vyrazila víka válců.
Nevím o tom, že by páry pro MSTS/OR měly funkční odkalovač. Ten se používá pouze pro odstranění usazenin v kotli. Pravděpodobně myslíš odvodnění válců, pokud ano, tak ho stejně používáš blbě - slouží pouze pro odstranění případné vody ve válcích, která tam zkondenzuje, když se při delším pobytu válce ochladí (nebo pro radost šotoušů a filmařů). Při jeho použití ale opět přicházíš o páru, která ti vytváří tah v kotli, a ztrácíš tlak ve válcích.
2. Málo vody v kotli - Zapnu oba injektory na maximum a pumpuju do kotle vodu nehledě na to jaký mám tlak v kotli. Jakmile je voda dostatečně vysoko, injektory buďto přivřu nebo vypnu úplně.
Takže ti tlak v kotli klesá, a klesá, protože kromě spotřeby páry pro parní stroj spotřebováváš další pro injektory, a tím, jak do kotle pořád pereš studenou vodu, ochlazuješ obsah kotle, čímž výroba nové páry trvá déle, a déle.
Injektor, resp. napaječ, se používá vždy jen jeden , a to tak, jak už jsem ti psal poprvé.
3. Nízký tlak v kotli - Zastavím na vhodném místě (nejlépe ve stanici), ...
Zastavit a "dělat páru" byla vždy největší ostuda strojvedoucího.
4. "Limit roštu překročen" - Dalo by se to interpretovat tak, že se rošt zanesl a nepouští popel do popelníku. ...
Ne. To znamená, že máš topeniště plné uhlí, a už se ti tam další nevejde. Protože imrvére přikládáš naprosto zbytečně, a naopak opět ochlazuješ kotel. Je to totéž, jako když v kamnech budeš mít dole žhavé a naložíš je plné. Zbytečně tepelnou energii spotřebováváš na zapálení té přiložené hromady uhlí. Bude to hulit, a než to začne hřát, tak si chvíli počkáš.
... Celkem snadná náprava, jednoduše cyklicky otvírám a zavírám klapky roštu dokud se rošt nevyčistí. ..
Motáš dohromady rošt a popelníkové klapky. Rošt žádné klapky nemá. Ty klapky jsou z boku popelníku, a reguluješ jimi přívod vzduchu do topeniště.
... tlak v kotli vyleze moc vysoko. To většinou není problém, protože v tomto případě se otevře přetlakový ventil a ten začne páru upouštět.
Ideální chvíle pro to, abys do kotle napustil trochu vody, a tím ten kotel ochladil! ;-)
... Holt je vidět, že se mám hodně, co učit.
Jo. Tohle máš dobře. :-)
 
Jezdíš s automatickým topičem, nebo si topíš sám? Tak asi měla znít první otázks. :-) pokud si topíš sám, tak je to celkem unreal, mimo vlečkové stroje a úzkorozchodky. Jo, je to spestření, ale do volné jízdy. Do provozu na trati s jízdním řádem a provozem ne. Ty se jako fíra máš plně věnovat výhledu na trať a zajímá tě jen řízení lokomitivy a tlak v kotli. Mimochodem, pokud topuč nestíhá, tak tě nevemo v OR lopatou, jak psal Tom :-), ale ORCZ ti to vypíše zprávou.
 
Já jsem jezdil s mašifírou, který začínal ještě na páře. A přesně jak píšete. Na mé tehdejší modelové železnici (když byl u nás na vinobraní) jsem se rozjížděl s párou a prohrábla mi kola. Jak to bývá ve filmech. A hned komentoval. Teď by tě topič umlátil lopatou. To prohrábnutí při rozjezdu vlaku se dělalo jen pro filmaře. A pak když jsem v zácviku moc houkal, tak opět komentář, kdybych byl na páře, tak by mu topič vyčetl, že mu vyhouká všechnu páru. :)

Ale PS mimo téma. Nemá někdo zájem o HO vozidla? Věnuji za odvoz. Jsou tam i poklady, ale není to digitál, jenom verze do roku 89. Protože opravdu i když bych nyní mohl postavit železnici po celém bytě, fakt ne, děkuji. proč bych to dělal. :) Panel s železnicí jsem věnoval už dávno, ale zapomněl jsem přibalit i tu stovku vozidel. Nechápu proč. :)
 
Ale PS mimo téma. Nemá někdo zájem o HO vozidla? Věnuji za odvoz. Jsou tam i poklady, ale není to digitál, jenom verze do roku 89. Protože opravdu i když bych nyní mohl postavit železnici po celém bytě, fakt ne, děkuji. proč bych to dělal. :) Panel s železnicí jsem věnoval už dávno, ale zapomněl jsem přibalit i tu stovku vozidel. Nechápu proč. :)
Zbyňku a co se zkusit domluvit s klukama v DDM na Podbabě?
 
Já jsem jezdil s mašifírou, který začínal ještě na páře. A přesně jak píšete. Na mé tehdejší modelové železnici (když byl u nás na vinobraní) jsem se rozjížděl s párou a prohrábla mi kola. Jak to bývá ve filmech. A hned komentoval. Teď by tě topič umlátil lopatou. To prohrábnutí při rozjezdu vlaku se dělalo jen pro filmaře. A pak když jsem v zácviku moc houkal, tak opět komentář, kdybych byl na páře, tak by mu topič vyčetl, že mu vyhouká všechnu páru. :)

Ale PS mimo téma. Nemá někdo zájem o HO vozidla? Věnuji za odvoz. Jsou tam i poklady, ale není to digitál, jenom verze do roku 89. Protože opravdu i když bych nyní mohl postavit železnici po celém bytě, fakt ne, děkuji. proč bych to dělal. :) Panel s železnicí jsem věnoval už dávno, ale zapomněl jsem přibalit i tu stovku vozidel. Nechápu proč. :)
Prohrábnutí pro filmaře je docela možné, ale jinak je to o šikovnosti a praxi strojvedoucího - jak citlivě to s regulátorem při rozjezdu umí. S trochou nadsázky by se dalo přirovnat pouštěním spojky a šlapáním na plyn při rozjezdu u auta.
Na YT je spousta současných videí s rozjezdy páry a mnohdy ani strojvedoucí nemusí tušit, že jej někdo natáčí. A stejně si trochu hrábne aniž by se chtěl někomu předvádět.

Tady je v kostce popsána činnost obsluhy parní lokomotivy. Bohužel už nedokážu nají zdroj, pod rukama mě toho prošlo už příliš:

Názornost obsluhy kotle a parního stroje, která v dnešní době již není příliš známá by mělo být patrné z následujícího textu. Popis je vcelku výstižný,jen z vlastní praxe nesouhlasím s pasáží kde se uvádí, že při topení tzv. do podkovy byla u stěn slabší vrstva. Mohla to však být i tisková chyba. (Poznámka webmastera).
Provoz a údržbu parních lokomotiv organizovaly služebny lokomotivního hospodářství zvané výtopny. V železničním slangu se jim obecně říkalo topírny. V padesátých letech byl jejich název změněn na lokomotivní depo. Provozní obsluhu parní lokomotivy a její běžné prohlídky obstarávaly lokomotivní čety a další zaměstnanci výtopny, opravy lokomotiv pak opravářské čety. Hlavním úkolem strojvedoucích a topiče bylo ve vzájemné spolupráci hospodárně obsluhovat lokomotivu v souladu s požadavky bezpečnosti provozu, grafikonu vlakové dopravy, provozních a technických předpisů a norem a s přihlédnutím k druhu vlaku a k traťovým poměrům. Především to vyžadovalo, aby kotel dodal potřebné množství páry požadované k přetlaku páry a stupně jejího přehřátí. Přitom musel topič volit takový způsob topení a další obsluhy kotle, aby tento proces probíhal při co nejmenší spotřebě paliva a vody. Ve skutečnosti to znamenalo, aby užitečná tažná sila na háku lokomotivy (tendru) byla dosahována hospodárně vyváženým výkonem kotle, parního stroje a využitím adhezní hmotnosti lokomotivy. Podle typu kotle se topilo uhlím, někdy ve formě prášku, nebo ropným olejem. Zvlášť vytápění uhlím, zejména při ručním topení lopatou, vyžadovalo od topiče zručnost a určitou zkušenost. Při plném výkonu kotle bylo třeba udržovat na roštu živý oheň, včas jej očistit od popela a přebytečné strusky, aby se v kotli udržoval stálý, pokud možno plný tlak. Vhodnou obsluhou napáječů se dodával kotli dostatek vody a udržoval se její odpovídající stav v kotli. Množství vyrobené páry, potřebné nejen pro parní stroj, ale i pro činnost pomocných zařízeni (injektory, píšťala, kompresor tlakové brzdy, parní stroj přikladače, v zimě topení vlaku apod.), záviselo na rozměrech a konstrukci kotle, tj. na velikosti plochy roštu, na velikosti přímé výhřevné plochy (topeniště, varných trubek, varníku, spalovací komory), na velikosti nepřímé výhřevné plochy (žárových a kouřových trubek) a na velikosti výhřevné plochy přehřívače. Výkon kotle ovlivňovala i výhřevnost používaného paliva. Při plném zatížení lokomotivy přiložil topič v našich podmínkách na každý 1 m2 plochy roštu 400 až 600 kg uhlí za hodinu - i více. K tomu musely napáječe dodat kotli 1600 až 2800 l vody. U nás běžně používané injektory LF na výfukovou páru byly schopné dodat každou minutu až 300 l vody. Namáhavou práci topiče při ručním vytápění uhlím odstranily zaváděné mechanické přikladače. natřásací rošty Houlson, pneumatické odkalovače kotle, popř. profukovače trubek. Mechanický přikladač uhlí umožňoval při plném výkonu lokomotivy nepřetržitou dodávku paliva na rošt. Práci topiče nemalou měrou určoval způsob, jakým strojvedoucí obsluhoval parní stroj. Technologie řízeni jízdy závisela na konstrukčním uspořádání lokomotivy (počet a průměr válců, zdvih pístů, průměr spřažených kol, velikost adhezní hmotnosti lokomotivy, přetlak páry), na obratném využívání jejích možností - využití expanze vhodným vyložením rozvodu, na technice jízdy podle hmotnosti přepravované zátěže, na druhu vlaku i na traťových poměrech. Při běžných provozních podmínkách se osvědčilo, když topič udržoval stejnoměrnou vrstvu paliva na celém roštu. Tloušťka vrstvy závisela na druhu paliva, na jeho výhřevnosti a na požadovaném výkonu kotle. Při topení hnědým uhlím se často používalo tzv. korýtkové topení ve tvaru podkovy; slabší vrstva byla kolem bočnic a dveřnice topeniště. Aby se netvořilo mnoho kouře a omezil se přiliv studeného vzduchu do topeniště, bylo výhodné přikládat palivo častěji a v menších dávkách, na př. 5 až 15 lopat. K dosažení vyšších teplot přehřáté páry (350 až 400°C) bylo lepší udržovat nižší stav vody v kotli, tj. asi v 1/3 výšky vodoznakového skla při jízdě na vodorovné trati. Napájení kotle vodou se provádělo zpravidla nepřetržitě hlavně napáječem na výlukovou páru a množství přiváděné vody se podle potřeby usměrňovalo regulačním ventilem napáječe. Napáječ na ostrou páru se používal jen když lokomotiva stála nebo při jízdě po spádu. Pokud se změkčování vody neprovádělo vnější úpravou ve vodárenském zařízení, změkčoval vodu topič během provozu, a to při každém doplňování tendru vodou vsypáním chemických přísad přímo do vody v tendru v závislosti na tvrdosti odebírané vody. Pak ovšem musel také včas vodu odkalovat, aby se v kotli nehromadily nečistoty a nesnižoval se tak jeho výkon. Celkově bylo nutné, aby topič znal dokonale profil trati a na technologii obsluhy kotle se předem domluvil se strojvedoucím. Tím se vytvářely podmínky pro soulad výkonů kotle i parního stroje. Hospodárné využití páry k práci parního stroje bylo záležitostí strojvedoucího. Nejvýhodnější byl způsob rychlého rozjezdu vlaku, využití pohybové energie vlaku v dlouhém výběhu (podle traťových poměrů) a pokud možno plynulé, nepřerušované brždění až do zastavení vlaku.
V praxi se uplatňovaly tyto zásady:
a) Při plně vyloženém rozvodu se otevíral regulátor opatrně tak, aby nenastalo "broušení" spřažených dvojkolí. Po delším stání, zejména za chladného počasí, bylo nutné krátce otevřít odvodňovací ventily válců.
b) S přibývající rychlostí jízdy se postupně snižovalo vyložení rozvodu asi po 10 procentech a plně se otevřel regulátor, aby tlak v šoupátkové komoře byl co nejvyšší. Tento postup se opakoval až do dosažení hospodárného plnění válců parou a požadované rychlosti jízdy vlaku.
c) Na spádech se využívala kinetická energie vlaku. Regulátor se zavřel, rozvod plně vyložil a lokomotiva přešla do tzv. výběhu. Práce parního stroje se obnovila podle potřeby opětným nastavením rozvodu na hospodárné plnění a následným otevřením regulátoru.
Poněkud odlišný postup vyžadoval stroj vybavený samočinnými vyrovnávacími šoupátky typu Trofimov nebo Škoda. Po zavření regulátoru bylo třeba zcela vyložit rozvod a po několika otáčkách kol nastavit 10% plnění ve směru jízdy. Při novém přechodu na "tah" se pootevřel regulátor, rozvod se zvolna nastavil na potřebné provozní plnění a pak se regulátor zcela otevřel. Vlak se zastavil obvyklým bržděním vlakovým brzdičem. Přiklad postupu řízení jízdy vlaku s parní lokomotivou je na obrázku 1. I když byly v příručkách a předpisech uvedeny pokyny pro obsluhu kotle, stroje a brzdy, rozhodující byly zkušenosti získané při praktickém výcviku i v průběhu další služby. Obsluha kotle a stroje, kontrola manometrů, vodoznaků a rychloměru, sledování návěstidel a volnosti tratě, to vše znamenalo velké fyzické i psychické zatížení lokomotivní čety a vyžadovalo její dokonalou součinnost.


Z uvedeného vyplývá, že jezdit v OR bez automatického topiče by měl opravdu jen ten, kdo to má vše v malíku. Nastavení s "automatickým topičem" v OR sice přímo není, ale lze začít s lokomotivou již roztopenou, kdy si za jízdy topení a doplňování vodou injektory zajišťuje simulátor sám. Ručně lze pouze "popohánět" topiče k rychlejšímu přikládání, stejně tak jako dopouštět vodu navíc, nad rámec práce simulátoru. Z těchto důvodů již OR neakceptuje řadu parametrů z původního MSTS, jako jsou např. parametry injektorů. Pro ilustraci: Z původních cca. 52 parametrů pohonu parních lokomotiv se jich zachovalo jen 9. Všechny ostatní jsou nové, speciálně pro parní model Open Rails. Ten se zdá být ze všech druhů trakcí v OR asi nejpropracovanější, ale např. v oblasti adheze se dále vyvíjí. Ano, jde právě a o ten reálný prokluz hnacích kol při rozjezdu.
 
Topí si sám, ale bohužel úplně blbě! :)
Na druhou stranu se ho musím, zastat - ten AI topič je taky mimo, když klidně začne tahat vodu v plném tahu do stoupání. ;)
Přesně tak! Ten AI topič je fakt totální vemeno! Nechat páře vyschnout kotel, takže se roztaví olovníky? Tohle kdyby mi udělal topič IRL na páře, tak dostane ode mně seřváno, že páru zničil, a po zastavení a vychladnutí páry bych ho donutil vlézt do dýmnice, aby omrkl trubky jestli nejsou natavené. Jinak, co se jedná o samostatné topení, to ještě musím dost potrénovat.

Pár dodatků k tvým odpovědím u mých popisů řešení krizových situací.
Pára do parního stroje se odebírá přes regulátor z parojemu, který je nahoře na kotli. Aby ti tudy přetékala voda, musel bys mít ten parojem té vody plný. Otázka: Kde je pára, která ti minimálně "pohání" ten injektor? A pokud by se ti tudy ta voda (které je nestlačitelná) dostala do válců (je to ale nesmysl), tak ti to nepojede. A kdyby by se to stalo během jízdy, tak by ta voda vyrazila víka válců.
Nevím o tom, že by páry pro MSTS/OR měly funkční odkalovač. Ten se používá pouze pro odstranění usazenin v kotli. Pravděpodobně myslíš odvodnění válců, pokud ano, tak ho stejně používáš blbě - slouží pouze pro odstranění případné vody ve válcích, která tam zkondenzuje, když se při delším pobytu válce ochladí (nebo pro radost šotoušů a filmařů). Při jeho použití ale opět přicházíš o páru, která ti vytváří tah v kotli, a ztrácíš tlak ve válcích.
Tohle byl popis situace, kdy mám měrku na vodoznaku úplně nahoře a Open Rails napíše: "Varování - kotel je přeplněný a přepouští vodu do páry!" Interpretoval jsem to tak, že v kotli je moc vody a ta přetéká do parojemu. A ano, v Open Rails je simulován odkalovací ventil, a mám vyzkoušeno, že když ho otevřu, hladina vody v kotli poklesne. Nicméně, nikdy, ale nikdy, ho neotvírám za jízdy, vždycky ho otvírám jen při stání ve stanici! Když mám moc vody v kotli za jízdy (např. jedu z kopce a zapomenu vypnout injektor), jednoduše injektory vypnu a nechám kotel, aby přebytečnou vodu vyvařil.
Takže ti tlak v kotli klesá, a klesá, protože kromě spotřeby páry pro parní stroj spotřebováváš další pro injektory, a tím, jak do kotle pořád pereš studenou vodu, ochlazuješ obsah kotle, čímž výroba nové páry trvá déle, a déle.
Injektor, resp. napaječ, se používá vždy jen jeden , a to tak, jak už jsem ti psal poprvé.
Mno... tím, že je v kotli málo vody, jsem myslel situaci, kdy je hladina na vodoznaku kolem 15% nebo níže, což je nebezpečné. Je lepší kotel dost ochladit prudkým návalem studené vody, než ho nechat vyschnout. Když hladina na vodoznaku spadne na nulu, znamená to, že kotel vyschl. Tím se roztaví olovníky a pára je nepoužitelná. IRL se při roztavení olovníků musí okamžitě uhasit oheň, zastavit na vhodném místě a po vychladnutí páry se musí kotel prohlédnout, jestli není někde natavený, nebo děravý. Když je všechno v pořádku, olovníky se vymění a pára je nachystaná na roztopení.
Zastavit a "dělat páru" byla vždy největší ostuda strojvedoucího.
Od tý doby, cos mi poradil, abych si "vykládal" a stahoval rozvody, se situace, kdy jsem zastavil a dělal páru, značně zredukovaly. Stalo se mi to už jen jednou, když jsem omylem nechal zapnutý injektor moc dlouho po jízdě z kopce a kotel moc zchladl. Teď už si na injektory ale dávám pozor.
Ne. To znamená, že máš topeniště plné uhlí, a už se ti tam další nevejde. Protože imrvére přikládáš naprosto zbytečně, a naopak opět ochlazuješ kotel. Je to totéž, jako když v kamnech budeš mít dole žhavé a naložíš je plné. Zbytečně tepelnou energii spotřebováváš na zapálení té přiložené hromady uhlí. Bude to hulit, a než to začne hřát, tak si chvíli počkáš.
Aha. Tak to vysvětluje hodně věcí, např. proč se intenzita ohně nezvyšuje, když mám rychlost přikládání na maximum a proč je kouř z komína skoro černý, když mi Open Rails napíše "Limit roštu překročen."
Motáš dohromady rošt a popelníkové klapky. Rošt žádné klapky nemá. Ty klapky jsou z boku popelníku, a reguluješ jimi přívod vzduchu do topeniště.
Já to tušil! Další špatně interpretované popisky! Když totiž zmáčknu klávesu "M" nebo "Shift + M," tak se mi tam napíše "Klapky roštu: otevřít" resp. "Klapky roštu: zavřít"
Ideální chvíle pro to, abys do kotle napustil trochu vody, a tím ten kotel ochladil! ;)
Ne, když máš na vodoznaku hladinu kolem 90% pak je v kotli moc vody. Jinak ale jo.
 
... Nechat páře vyschnout kotel, takže se roztaví olovníky? Tohle kdyby mi udělal topič IRL na páře, tak dostane ode mně seřváno, že páru zničil, a po zastavení a vychladnutí páry bych ho donutil vlézt do dýmnice, aby omrkl trubky jestli nejsou natavené. ...

... kdy je hladina na vodoznaku kolem 15% nebo níže, což je nebezpečné. Je lepší kotel dost ochladit prudkým návalem studené vody, než ho nechat vyschnout. Když hladina na vodoznaku spadne na nulu, znamená to, že kotel vyschl. Tím se roztaví olovníky a pára je nepoužitelná. IRL se při roztavení olovníků musí okamžitě uhasit oheň, zastavit na vhodném místě a po vychladnutí páry se musí kotel prohlédnout, jestli není někde natavený, nebo děravý. Když je všechno v pořádku, olovníky se vymění a pára je nachystaná na roztopení. ...

Ne, když máš na vodoznaku hladinu kolem 90% pak je v kotli moc vody. Jinak ale jo.
UF! :rolleyes:
I kdyby ten topič byl takovej magor že by tý rozpálený dýmnice vlezl, viděl by tam kulový, protože ty trubky mají průměr pár centimetrů a jsou několik metrů dlouhé.

Pokud by ten vodoznak fungoval tak jak si představuješ, musel by být metr a půl dlouhý.;)

Olovníky jsou udělané tak, že když poklesne hladina v kotli cca. 10cm nad strop pece, tak se vytaví, a voda z kotle ti částečně uhasí oheň. Pokud se tak stane, stroj se musí odtáhnout do depa.

Kotel ti nevyschne, je tam stále dost vody a páry na to, že kdybys i po vytavení topil dál, a hladina vody by klesla pod úroveň stropu topeniště, tak by se ten strop vybortil, a pára by ti vlítla do pece. Tam by vyrazila dvířka, z kotle by se stala raketa, a uletěl by. To bys ale už neviděl, protože by tě to opařilo tak, že by jsi šel od kosti. A my bychom tady měli pokoj! :cool:
 
Přesně tak! Ten AI topič je fakt totální vemeno! Nechat páře vyschnout kotel, takže se roztaví olovníky?
O tom by se dalo dlouze diskutovat. Při volbě OR - Nastavení/Simulace/Po startu - parní lokomotiva roztopená, doplňuje vodu do kotle a uhlí na rošt sám simulátor. A dělá to tak do chvíle, dokud má co z tendru brát. Je tedy chybou hráče, že to nechá dojít tak daleko a lokomotivu někde nedozbrojí vodou (častěji) a uhlím (méně často). Spotřeba vody a paliva je spočtena podle velikosti roštu a vývinu páry a kvality paliva (výhřevnosti) Liší se tedy typem lokomotivy a jejím výkonem. Viz. popis výše.
Nicméně ignorantství žádný simulátor nedokáže zabránit.
 
Nevím o tom, že by páry pro MSTS/OR měly funkční odkalovač. Ten se používá pouze pro odstranění usazenin v kotli.
OR to umí (SHIFT+C). Některé páry, které jsem dělal pro Pikka a pro sebe to mají. Ale na samotnou jízdu (kromě plácání páry) to vliv nemá. Jde jen o vizuální a zvukový efekt - jsou-li zvuky a efekty správně nastaveny


Ovšem odkalování se skutečně provádí mimo jízdu, u výtopny nad odkalovací nebo popelníkovou jámou v rámci údržby stroje.
 
Back
Nahoře